Český stát vyrostl na obchodu s otroky. Bratrovrah Boleslav I. je v Praze prodával po tisících
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Boleslav I. vybudoval stát na obchodu s otroky.
Praha se stala největším trhem otroků severně od Alp.
Prodej zajatců vynesl knížeti přes 13 tun stříbra.
Jak se změnila Praha za vlády Boleslava I.?
Už ve škole se učíme, že knížete Václava 28. září, nejspíš roku 935, zavraždil jeho bratr Boleslav. Událost, díky níž získaly české země (a vůbec Slované) svého prvního svatého, je ale jen jednou stranou mince. Na té druhé bychom našli schopného Boleslava, bratrovraha, který vybudoval český stát natruc silnějším sousedům. Použil k tomu nejen jméno a ostatky svého zavražděného bratra, ale i miliony denárů získaných z obchodu s otroky. Ten vzkvétal v Praze jen kousek pod Pražským hradem a na čas proměnil Čechy v největší otrokářskou velmoc střední Evropy.
Známá dějinná událost, kdy 28. září 935 (anebo možná 929) ve Staré Boleslavi zavraždil pozdější kníže Boleslav I. Ukrutný svého staršího bratra Václava, byla vyvrcholením konfliktu mezi oběma bratry. Ve sporu šlo o to, jak se postavit ke království Jindřicha I. Ptáčníka, saského vévody, který byl roku 919 zvolen ostatními vévody z německého území za krále. Václav coby kníže zvažoval Jindřichovu nabídku, aby se malé území ovládané Přemyslovci stalo součástí nově utvářeného německého soustátí za stejných podmínek, jaké dostal vévoda švábský, bavorský nebo francký.
ČTĚTE TAKÉ: ROZHOVOR: Ve jménu sv. Václava chtěli Češi bojovat i za Hitlera, připomíná historik
Podle předního odborníka na středověk, historika Dušana Třeštíka, by to ale znamenalo, že by se Čechy staly součástí pozdější německé říše a, domýšleno dál, mluvili bychom dnes německy a „táhli s Hitlerem na Moskvu“. Odstranění Václava tak mělo dalekosáhlé důsledky – Boleslav se stal knížetem a vydal se cestou budování samostatného českého státu, v jehož čele stál dlouhých 36 let.
Drahá expanze
Česká kotlina byla v té době „vystlaná“ nejméně 14 malými polosamostatnými knížectvími, která se Boleslav po zavraždění Václava vydal obsadit a spojit pod vládou Přemyslovců. Zároveň začala 14 let trvající válka s Otou I., kterému odmítl odvádět poplatky. K tomu všemu Boleslav potřeboval silnou družinu, dnes bychom řekli vojsko. To ale byla extrémně drahá záležitost.
Historik Jiří Sláma v publikaci Přemyslovci, budování českého státu (kolektiv autorů, Praha 2009) odhaduje, že v celých Čechách v té době žilo kolem 500 000 lidí, kteří osídlili zhruba jednu osminu rozlohy Čech, kde obývali ostrůvky vymýcené v hlubokých listnatých lesích. Skrovné zemědělství a chov zvířat (dobytek i prasata byly navíc poloviční než dnes) stačily na obživu, kroužkové brnění jste za to ale nepořídili. Těžba železné rudy stačila pokrýt poptávku řemesel, ovšem produkce kožešin, medu, včelího vosku a stříbra, což byly jediné obchodovatelné suroviny, knížecí pokladnu nenaplnila.
Praha, město otrokářů
Aby získal další prostředky na vydržování stovek a později tisíců družiníků, pustil se Boleslav I. do obchodu s osvědčenou a staletími prověřenou komoditou, kterou byli otroci. Šlo o pohanské zajatce získávané při výbojích směrem na severovýchod do Slezska, Malopolska, Krakovska, Haliče a ještě dále až k hranicím Kyjevské Rusi. Boleslavovy oddíly se do Prahy vracely s kořistí a karavanami otroků, kteří byli nabízeni na prosperujícím tržišti pod Pražským hradem zhruba v prostoru dnešního Malostranského náměstí.
Čtěte také
Boleslavovi přála štěstěna i v další důležité věci. Zánik Velké Moravy a přerušení dálkových obchodních tras kočovnými Maďary způsobily, že se hlavní obchodní cesty posunuly od Dunaje více na sever a nově teď procházely Prahou. Z té se tak rychle stalo největší centrum obchodu s otroky na sever od Alp.
Praha očima židovského obchodníka
Za obchodem se do Prahy stahovali arabští obchodníci z Córdobského chalífátu v dnešním Španělsku i z fátimovské severní Afriky, usazovali se zde také židovští obchodníci zvaní radanité. Otroci společně s dalším zbožím z Prahy putovali hlavně východním směrem do Karpatské kotliny a dále do Byzance, případně po Hedvábné stezce do Číny. Dalším odbytištěm byl Córdobský chalífát, který od roku 929 zaujímal většinu Pyrenejského poloostrova.
Když kolem roku 965 navštívil Prahu Ibráhím ibn Jákúb, židovský obchodník a vyslanec córdobského chalífy Abdarrahmána III. (a nejspíš i jeho nástupce Al-Hakama II.), psal o ní v superlativech. Tři desítky let, které uplynuly od smrti knížete Václava, totiž změnily sídelní město Přemyslovců k nepoznání.
Prahu Ibráhím ibn Jákúb popisoval jako město z kamene a vápna, kam přicházeli Rusové, Slované z Krakova, Židé nebo Turci, za něž se v té době považovali i Maďaři, Bulhaři, Pečeněgové nebo Chazaři. Ve městě se obchodovalo s otroky, cínem, kožešinami nebo potravinami, za jeden denár se směňovalo deset plátének. Člověku měl pouhý denár stačit na nákup měsíční spotřeby žita nebo pšenice.
10 milionů denárů
Faktem nicméně zůstává, že bohatství a moc mladého českého státu vyrostly právě na obchodu s otroky. Dušan Třeštík (Češi a dějiny v postmoderním očistci, Praha 2005) odhaduje, že za 36 let své vlády prodal Boleslav I. přes 30 000 otroků v hodnotě asi 10 milionů denárů, což představovalo víc než 13 tun stříbra.
Čtěte také
Ročně tak českému knížeti prodej otroků vynesl přibližně 370 kilogramů stříbra, což v porovnání s 36 kilogramy stříbra ročního důchodu českého státu v letech 1130–1140 vypovídá samo za sebe. Boleslav si díky tomu mohl dovolit vydržovat tisíce bojovníků, úspěšně zastavit Franky i Maďary a v roce 955 poslat silné jízdní vojsko na pomoc východofranckému Otovi I. (s nímž předtím válčil) do rozhodující bitvy proti maďarským nájezdníkům na řece Lechu.
Prosperita založená na kořistnických výpravách, kontribucích a lovu otroků ale netrvala věčně. V 80. letech 10. století za vlády Boleslavova nástupce Boleslava II. českému státu vyrostla v Polsku konkurence v podobě silného státu Piastovců a v Uhrách se formovala dynastie Arpádovců. Se šířením křesťanství navíc ubývalo pohanů a prodávat do otroctví křesťany bylo morálně těžko ospravedlnitelné.
Ve válkách s Polskem přišel český stát postupně o většinu území vně české kotliny a dosavadní kořistění musel nahradit ekonomickým využíváním místních zdrojů. Otroci byli zapomenuti a vzrostl význam i cena lidí, kteří tvořili obyvatelstvo nového státu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ze sochy až na minci: Svatý Václav zůstává symbolem české státnosti i po 1100 letech
