Rizika online světa: Děti ohrožuje především online hecování, říká odborník

Online svět je plný možností, jaké nám život v běžném prostředí obvykle nenabízí. Můžeme hrát dobrodružné hry, komunikovat v reálném čase s lidmi na druhém konci planety stejně dobře jako ve vedlejším bytě, prohlížet si fotografie přátel nebo nakupovat, cokoli nás napadne. Kromě výhod má ale online prostředí i svá úskalí a hrozby, kterých se člověk nemusí bát, pokud o nich ví a je na ně dobře připravený. To by mělo platit především v případě, že se do digitálního světa vydávají ti nejzranitelnější, děti. K častým a současně velmi nebezpečným hrozbám, které mohou v kyberprostoru potkat, patří tzv. online hecování a komunikace s neznámými lidmi.

Dnešní děti vyrůstají v digitální době. Online prostředí je pro ně naprosto přirozené stejně jako dětské hřiště. Jen nabízí různorodější a mnohdy na první pohled zajímavější zábavu, než klouzačky za domem. Rozdíl mezi nimi ovšem nejmladší uživatelé nevidí, a tak nevnímají ani nebezpečí, která jim mohou hrozit.

„Dítě umí digitální svět velmi jednoduše ovládat a pracuje s ním, baví ho to, je tam spousta příležitostí, jak se zabavit. Nicméně nevnímá ho jako veřejný prostor. Cokoliv tam nasdílí, cokoliv tam pošle, vytvoří digitální stopu, a v tom veřejném online prostoru ji může v podstatě kdokoliv vidět, pokud to není dobře zabezpečené. Zůstává tam na velmi dlouhou dobu a může být snadno zneužita,“ varuje odborník na online bezpečnost Pavel Košek, který je současně ředitelem korporátní komunikace ve společnosti Huawei.

Zdánlivá výhoda anonymity se snadno změní v hrozbu

Rodiče by měli být schopni dětem srozumitelně vysvětlit, že anonymita, kterou mnozí využívají ve svůj prospěch, není v kyber prostoru pro nejmladší uživatele výhodou. „Děti by si na to měly dávat pozor. Ověřovat si identitu toho, s kým vlastně hovoří, vědět, že za tím avatarem nebo za tím profilem se může skrývat úplně jiný člověk. Ono je to strašně těžké dítěti vysvětit, jak je to nebezpečné, protože děti stejně jako senioři jsou v tomhle velmi zranitelnou skupinou a jsou v online světě velmi důvěřivé,“ zdůrazňuje Pavel Košek a dodává, že přesto je naprosto nezbytné, aby tak rodiče s dětmi komunikovali. A to opakovaně. Jak ukázaly průzkumy, je to více než potřeba.

„Děti si zakládají účty na sociálních sítích dříve, než je to legální, obejdou pravidla. Tvrdí, že mají vyšší věk. Poslední průzkumy ukázaly, že řada dětí má jeden účet pro rodiče a jeden pro ten svůj reálný online život,“ prozrazuje ne právě radostná fakta Pavel Košek.

A jak tedy dětem nutnost dodržovat zásady bezpečného surfování po internetu vysvětlit tak, aby to pochopily? Správně argumentujte a nic nezatajujte: „Když se bavíte třeba s desetiletým dítětem: ,A jak můžeš vědět, že tady ten člověk, se kterým se bavíš, je ten, kdo ti říká, že je, když ty sám jsi desetiletý Tomáš, ale vystupuješ jako patnáctiletý Petr? Jak můžeš věřit, že ten člověk naproti tobě je ten, za koho se vydává?‘ Stejně jako je v reálném světě učíte nějaké omezené důvěře vůči neznámým lidem, musíte tak činit i v online světě,“ doporučuje šéf korporátní komunikace ve společnosti Huawei.

Dvěma faktory, které mimo jiné dělají online svět lákavější, jsou jeho dostupnost a na rozdíl od osobní komunikace minimum zábran. A protože děti mají obecně sklon si život usnadňovat, o to hůř přijímají fakta, že nemohou jednat tak, jak je jim příjemné. „Zase je to o tom klíčovém požadavku na jednotlivého rodiče – každodenní komunikace a budování důvěry. Když si dítě prostě není něčím jisté, prvním, za kým by mělo přijít s problémem, má být rodič,“ připomíná Pavel Košek.

Polovina dětí na internetu mluví s neznámými uživateli

Snadná komunikace na sociálních sítích i v jiných médiích dává lidem méně zdatným v běžné osobní interakci dobrý pocit z rychlého navazování kontaktů. To ale mnohdy bývá zrádné, což si děti obvykle neuvědomují.

„Až 15 % dětí sdílí na internetu intimní materiály a až 49 % pak komunikuje s cizími lidmi,“ říká odborník.

Stejně jako v rodičovství jako takovém i tady mají hrát zásadní roli matka s otcem. „Rodič by měl vědět, s kým dítě komunikuje, co sdílí, a měl by mu vysvětlit: ‚V podstatě je to úplně stejné, jako kdyby sis stoupnul na balkon a začal křičet na celé sídliště nebo si stoupnul na zastávku autobusu a veřejně se odhalil, anebo na sebe řekl nějaké tajemství, které bys nikomu nesvěřil. Je to veřejný prostor, a musíš k tomu tak přistupovat,‘“ doporučuje specialista na bezpečnost v digitálním prostoru.

Nebezpečí, která na nezkušené uživatele na internetu mohou číhat, je celá řada.

„Kyberšikana, sexting, kybergrooming atd. Za jeden z těch velmi nebezpečných považuji také tzv. online hecování,“ říká Košek a udává příklady.

On-line hecování, hrozba převlečená za dobrodružství a zábavu

Tzv. online hecování může mít dvě podoby. Jednu neškodnou či dokonce prospěšnou, kdy se uživatelé navzájem vyzývají například k charitativnímu běhu, můžeme vzpomenout i Ice Bucket challenge, tedy polévání se ledovou vodou z kyblíku za účelem šíření osvěty o amyotrofické laterální skleróze (ASL). Existují ale také výzvy, které mohou mít fatální následky. Tím spíš, že pocházejí právě z digitálního prostoru. „V online prostoru je na děti vedený větší tlak, protože tam mají víc kontaktů. Jsou v podstatě neustále dostupné. Je zajímavé být populární, sbírat lajky, sbírat sledující atd. Můžete podlehnout tlaku a můžou vás online vyhecovat k tomu, že uděláte něco, co už nejde vrátit zpátky.“

Ještě nebezpečnější může být hecování, které probíhá tzv. live, v přímém přenosu. Nezřídkakdy velmi riskantní zábava mívá právní důsledky či ještě hůř vážně poškodí zdraví nebo dokonce životy uživatelů i jiných, nic netušících lidí. „Takovým světově známým příkladem byla dvacetiletá Kanaďanka, která streamovala živě svůj záznam a nechala se vyhecovat a v Torontu ze čtyřicátého šestého patra vyhodila na přilehlou dálnici dvě židle. Patnáct sekund slávy a skončila před soudem,“ udává Pavel Košek konkrétní příklad, který je o to děsivějším, že jeho aktérem nebylo dítě, ale dospělý člověk. Je na něm jasně patrné, jak je snadné někoho velmi rychle zmanipulovat. „Nedá se tomu úplně zabránit. Já nemůžu z pozice rodiče dítě sledovat každou sekundu, ale můžu ho připravit na to, že pokud se nechá k něčemu vyhecovat, že to může vlastně mít nedozírné následky pro jeho život.“

Komunikace a seberozvoj v první řadě

Kdo doufal v existenci univerzálního návodu, jak děti uchránit před nebezpečím, která číhají ve online prostoru, bude zklamaný. Jediným způsobem, jak děti skutečně funkčně ochránit, je dostatečně se jim věnovat a mluvit s nimi. Laskavě, a přitom na rovinu, nikoli se uchylovat k prostým zákazům, které děti často vnímají spíš jako možnost uplatnění moci z pozice rodiče. Zásadní je také budování vzájemné důvěry, kterou je třeba si hýčkat a nezradit ji. A zrovna je nutné být jako rodič v obraze, zdůrazňuje Pavel Košek: „Důležité je, aby se o tom rodič s dítětem bavil. Aby vědělo o tom fenoménu. Já jsem taky před deseti roky vnímal jako největší problém kyberšikanu, sexting atd. Důležité je se jako rodič rozvíjet a zajímat o ty nové fenomény. A bavit se i se známými rodiči, zkoušet si nacházet informace v odborných a ověřených zdrojích, máme jich spoustu. Za všechny bych zmínil třeba práci týmu doc. Kamila Kopeckého z Univerzity Palackého a projekt E-bezpečí. Pak tady máme další: Buď Safe Online od Avastu, O2 Chytrá škola, Vodafone Digitální rodičovství, Kyberpohádky.cz ad. Zajímejte se, co se děje online. Když se s tím dítětem budete bavit, dokážete zabránit velkým škodám, které potom můžou dopadnout i na vás. Vy jste za dítě zodpovědní jako rodič.“

Poslechněte si celý rozhovor s Pavlem Koškem, specialistou na online bezpečnost a šéfem korporátní komunikace ve společnosti Huawei.