Americká politika vůči syrským Kurdům: Odzbrojit, ale napřed dozbrojit!

Minulý týden na Dunfordovu návštěvu navázala cesta předsedy senátního výboru pro spravedlnost Lindseyho Grahama. Po jednání s tureckými představiteli zveřejnil část údajné dohody Dunforda s Turky, podle níž by kurdské milice YPG měly být odzbrojeny. Jinak dávají Turecku záminku k invazi do syrské oblasti Rojava, kde žijí převážně Kurdové. Současně však vyšlo najevo, že USA dodávají YPG nejmodernější protitankové řízení střely Javelin a TOW 2. Kšeft je kšeft. A nejlépe se na válce vydělává, pokud můžete prodávat zbraně oběma stranám.

Být partnerem USA v boji je jako spojit svůj život s dámou trvale ve stavu, kterému se říká premenstruační syndrom. Každý den jiný rozmar, každý den jiní "přátelé", jiná párty, jiné zájmy.

Tak nějak si musí připadat Kurdové z YPG v severní Sýrii. Už dlouho nazrávala situace, kdy jsme si mnozí, kdo sledujeme situaci kolem Sýrie a boje proti IS, říkali, kdy tak asi ti Američané Kurdy hodí přes palubu. Podpora levicového projektu baštou neoliberalismu jasně signalizovala, že to půjde jen do určité doby. A ta nastala, když kurdsko-arabské Syrské demokratické síly (SDF) s americkou podporou vyhnaly džihádisty z jedné z posledních bašt - Déir es Zor a Hajinu.

Ani ne týden poté, 19. prosince, napsal Trump svůj slavný tweet o tom, že USA porazily Islámský stát (ISIL) a mohou se stáhnout ze Sýrie. Nastalo velké zděšení - protože to přišlo v týdnu, kdy Erdogan opakovaně a denně vyhrožoval syrským Kurdům invazí. Tehdy se zdálo, že Kurdové přece jen mají v Americe spojence. Ministr obrany James Mattis na protest odstoupil. Senátor Lindsey Graham okamžitě prohlásil, že to by byla chyba podobná té Obamově, kdy "zvítězil" v Iráku a stáhl odsud americké jednotky. Vzápětí se na jejich místě rozprostřel Islámský stát a spustil genocidu nejen Kurdů a všech nevěřících, ale hlavně Jezídů, jejichž hromadné hroby se stále teprve sčítají. Také řekl něco o tom, že spojenci se neopouštějí. V neděli 20. 1. 2019 jsem si přečetla článek na webu NRT Kurdistan this week, nazvaný "Senátor USA říká, že stáhnout se ze Sýrie by znamenalo vytvořit Irák na steroidech". Díky němu jsem pochopila, že spojenci se neopouští, spojenci se odzbrojí, aby nepřekáželi jiným spojencům.

Nedávno byl v Turecku na jednání předseda sboru náčelníků štábů ozbrojených sil USA generál Joseph Dunford. Jednal s tureckým náčelníkem generálního štábu generálem Yasarem Gulerem a ministrem obrany Hulusim Akarem o plánovaném stažení amerických vojsk ze Sýrie. A na něj se senátor Graham odvolává ve svém výroku, proneseném během návštěvy v Ankaře:

"Mám dobrou zprávu: Generál Dunford, myslím, má plán, na němž spolupracuje s tureckou armádou, která dokáže zadané cíle splnit a dostane elementy YPG z Turecka," řekl Graham.

Dodal, že kurdským ozbrojeným skupinám by měly být odňaty těžké zbraně."

Turecko po desetiletí tvrdí, že YPG je teroristická organizace a pobočka Kurdské strany pracujících (PKK). Graham to nijak nerozporuje. Naopak uvedl, že politická část YPG je propojena s PKK, která vede na tureckém území po desetiletí povstání. "Odstoupení, které nezahrne body, které jsem dohodl, nejen že neskončí válku proti ISIL, ale začne novou válku," řekl Graham. Podle něj tato válka pak bude pro Turecko nutností. Graham jakoby dopředu omlouvá tureckou snahu vstoupit do Sýrie a vyčistit ji od ozbrojených sil, které Turecko považuje za hrozbu pro svou svrchovanost. Na zpomalení stahování amerických vojsk ze Sýrie ale Graham prý trvá, právě kvůli ISIL. Není divu, že turečtí oficiální představitelé jeho přístup vítají: "Po setkání (Grahama) v Turecku, s Erdoganem a jinými představiteli, doufáme, že USA budou situaci lépe rozumět," uvedl vysoký turecký představitel agentuře Reuters.

Oprávněně zrazeni se těmito výroky cítí Kurdové. Dosavadní spojenci USA v boji proti ISIL, kteří zaplatili vysokou daň a nesli hlavní zátěž pozemního boje s džihádisty nejen v severní Sýrii, ale i v severním Iráku. Právě kurdské milice YPG a ozbrojenci PKK zachránili desetitisíce Jezídů od genocidy a smrti hladem tím, že je v roce 2014 doslova vysekali z obklíčení džihádistů z ISIL na hoře Sinjar. Tehdy a ještě dlouho poté se vzdušnou podporou USA. Nemluvě o četných bitvách v samotné Sýrii. A najednou přebírá Graham tureckou rétoriku o spojení YPG s teroristickou organizací PKK a nutnosti odzbrojení, aby YPG už nepředstavovaly pro Turecko nebezpečí.

Jistěže YPG představují pro Turecko nebezpečí. Ale ne v tom smyslu, že by se chystaly vojensky napadnout turecké území. Představují nebezpečí myšlenky a příkladu úspěšného boje za svobodu. Pokud se podaří udržet kurdskou autonomii v oblasti Rojava na severu Sýrie v podobě, kdy by měli školství a kulturu ve svém vlastním jazyce, budou představovat nebezpečí pro turecký nacionalismus a islamismus. 25 miliónů Kurdů v tureckém Kurdistánu je už 100 let vystaveno téměř neustálým represím, ale i vražedným útokům turecké armády. Pokud by turečtí Kurdové viděli, že jinde se s nimi zachází jako s rovnocenným národem, mohlo by je to inspirovat a posílit. V severním tureckém Kurdistánu jsou města jako Cizre, kde byla část města srovnána tanky turecké armády se zemí i s lidmi. Je o tom řada svědectví, dokonce i od samotných tureckých vojáků. Aniž bych chtěla rozebírat údajnou teroristickou či jinou minulost PKK, každý národ má právo na svůj stát a může se o to snažit všemi prostředky. Co se někomu jeví jako terorismus, je pro jiného boj za osvobození. Tak je to po celé dějiny. Touto cestou vznikla řada států. Po 2. světové válce i Izrael, který je dnes členem OSN a je mezinárodně uznáván.

Senátor Graham neutrousil o represích Turecka vůči kurdskému obyvatelstvu ani slovo. Ani slovo o tom, že v tureckých vězeních sedí téměř 200 novinářů, ale i další stovky a tisíce advokátů, politiků a umělců, nemluvě o obyčejných lidech. V březnu jsou v Turecku komunální volby a už dnes se Erdogan mohutně připravuje. Denně se zatýkají funkcionáři a aktivisté prokurdské levicové strany HDP, jejíž předseda je již dva roky ve vězení a ještě dlouho bude. Dnes a denně se vedou politické procesy a jsou obžalováváni další a další. Často je jim přičítáno k tíži i to, že se v roce 2013 (!) účastnili protivládních demonstrací v parku Gezi. Jako je tomu i u kurdského režiséra Kazima Öze, o jehož případu jsem nedávno psala. Probíhá cílená kulturní genocida kurdského národa v několikáté vlně od založení Atatürkovy turecké republiky. Pak je logicky ohrožením celistvosti tureckého státu každý útvar, byť i v rámci syrské republiky, kde by Kurdové měli svůj vlastní jazyk a hlas. Smutné je, když této rétorice přitakává stát, který je považován za jednu z kolébek demokracie.... ale dnes je tomu jinak. Je důležité prodat Patrioty, Tomahawky a další zbraňové systémy.

Nedávno jsem si však přečetla i článek na webu The Region, kde se píše o tom, že USA dodaly YPG vyspělé protitankové řízené střely Javelin TOW navzdory neustálému stěžování si turecké strany, že USA vyzbrojují teroristy a za stálého vyhrožování bleskové vojenské operace proti syrským kurdským jednotkám. Buďto pravá ruka neví, co dělá levá, nebo je obchod absolutní prioritou, ať to platí, kdo chce. Dodávka protitankových systémů je pro mnohé jednoznačně dobrá zpráva, ale nejlepší a jediná záruka, která by zabránila krveprolití, které známe z Afrínu, ale v daleko větší dimenzi, je bezletová zóna nad Rojavou. Bez útoků ze vzduchu a bombardování věřím, že by se Kurdské YPG, potažmo celé Syrské demokratické síly, navíc s podporou Asadovy armády, udržely.

Počátkem minulého týdne americký prezident Donald Trump varoval Turecko na stránce svého Twitteru a uvedl, že Spojené státy "ekonomicky zlikvidují Turecko, pokud zaútočí na Kurdy". A pak se v tom vyznejte.

Možná ale stačí taková dodávka - nedodávka. Podle zdrojů z místa dodali Američané tyto protitankové střely Kurdům už loni, před Afrínem. Nemohli je ale použít, protože jim na dálku přes satelit pozměnili odpalovací kódy.

Poznámka:

Turecko vzniklo po 1. světové válce na troskách Osmanské říše, která patřila spolu s Německem a Rakousko-Uherskem k poraženým mocnostem. Válku západních mocností s Německem a Rakouskem uzavřela Verseilleská mírová smlouva. Bojovat se přestalo na základě příměří sjednaného z podnětu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Pak nastoupili diplomaté, aby válku ukončili mírovou smlouvou. Na základě té z Verseilles vzniklo mimo jiné i Československo. Po třech stoletích národnostního a náboženského útlaku od Habsburků získali Češi za svoji pomoc spojencům v podobě zahraničních legií vlastní stát. Jeho hranice pak byly upřesňovány ještě tři roky při jednání na zámku v Trianonu. Za pomoc mocnostem Dohody v boji proti Osmanům měli své státy slíbené i Arabové a Kurdové. V mírové smlouvě ze Sévres, která ukončila válečný stav s Osmanskou říší, bylo stanoveno, že má vzniknout samostatné Turecko a stát Kurdů. Smlouva poraženou Osmanskou říši rozparcelovala na kousky. Jejímu vstupu v platnost zabránil vojenský převrat provedený pozdějším tureckým prezidentem Mustafou Kemalem, přezdívaným Atatürk (otec Turků). Místo ní byla sjednána ve švýcarském Laussane nová smlouva. I ta stanovovala, že má vzniknout Turecko a Kurdistán. Turecko v dnešních hranicích vzniklo. Kurdové však zůstali uvězněni částečně v Turecku a v Persii, z níž později vznikl Írán. Velká část Kurdů zůstala rozdělena na území britských a francouzských protektorátů, z nichž po vyhlášení nezávislosti vznikly Irák a Sýrie. V hranicích, které byly namalovány kolonisty a které nerespektují národnostní složení obyvatelstva. Dohodové mocnosti už tehdy kvůli ropě hodily přes palubu své předchozí válečné spojence Kurdy. Bylo několik pokusů o kurdský stát v posledních sto letech. Poslední z nich, autonomní Kurdistán, byl vyhlášen na základě referenda v roce 2017 na severu bývalého Iráku. Zbytek Kurdů zatím čeká alespoň na autonomii, která by je zbavila národnostního a náboženského útlaku. Autonomii si v posledních letech dokázali v bojích proti ISIL vybojovat Kurdové v Rojavě. Nyní je znovu chtějí "spojenci" hodit přes palubu kvůli obchodům se zbraněmi s Tureckem.

Jana Kunšteková