Co všechno může být zločin: Kurdskému režisérovi hrozí v Turecku 15 let vězení

Kurdskému režisérovi Kazimu Özovi, jehož film Zer byl loni promítán v ČR, hrozí 7 až 15 let vězení. Byla mu sdělena obžaloba z podpory terorismu. Měl se jí dopustit telefonickou komunikací s členy "ozbrojených teroristických organizací". K návrhu na trest v horní hranici trestní sazby se prokurátor přiklonil i proto, že režisér navštěvoval pohřby zesnulých členů PKK, kteří vystupovali v jeho dokumentech. Ačkoli nikdy v životě nedržel v ruce střelnou zbraň ani výbušninu, hrozí mu dvojnásobný trest, než je v Turecku nyní u odpůrců režimu obvyklé. Proti zatčení režiséra protestoval i český Pen klub.

Před více než rokem jsem poprvé viděla film ZER, který se natrvalo zapsal do mého srdce. Film kurdského režiséra Kazima Öze, narozeného v Dersimu a nyní žijícího v Istanbulu. Film, který vypráví příběh vnuka a jeho babičky. Příběh děvčátka, které bylo odvlečeno z provincie Dersim v roce 1938. Babička byla jedna z dětí Dersimu, které byly odvezeny a adoptovány tureckými rodinami. Její rodiče a celá rodina byla postřílena tureckými vojáky při nařízené genocidě alevitských Kurdů. Při této genocidě bylo zavražděno hrůznými způsoby - nejen zastřelením, ale i upálením či udušením plynem - přinejmenším 13 tisíc lidí, ale udávají se i počty až kolem 50 tisíc. Mimochodem, ten plyn, to byl Cyklon B, který tak Němci prostřednictvím turecké armády vyzkoušeli na lidech. Později byl používán v koncentračních táborech k masovému vraždění Židů, Slovanů a dalších národů. Na kontě má přes 10 milionů mrtvých.

Vnuk (ve filmu ho hraje albánský herec Nik Xhelilaj) se narodil v New Yorku a až do svého setkání s babičkou, která přijela na operaci plic, vůbec netušil, že má kurdské kořeny. Jeho otec to považoval za ostudu. Babička Janovi - tak se vnuk jmenuje - zpívá píseň o dívce Zer. Píseň o veliké lásce. Mimochodem, jak se dozvíme, Jan v kurdštině znamená "bolest" a je to jméno, které mu při jeho narození ona sama vybrala. Jan studuje hudbu, ale bez valného zájmu. Dokud neuslyší píseň, která ho zaujme. Babička po operaci umírá a Jan se vydává do Turecka. Napřed na její pohřeb a pak do Dersimu, aby našel píseň, ze které zná jen kousek melodie a slova, kterým nerozumí.

Film je krásný nejen příběhem a magickým realismem, kdy se proplétají obrazy současnosti a minulosti, ale i kamerou, kterou jsou Kazimovy filmy proslulé. Zejména dokumentární. Úžasná je i hudba."Zer ach Zer, čí milá je Zer, má dlohovlasá, štíhlá láska... potkal jsem Zer u pramene, naše oči se setkaly.... Zer, ach Zer.…".

Film mě při své německé premiéře v Berlíně zaujal a dojal natolik, že jsem se režiséra, který byl přítomen, zeptala, jestli by film mohl být promítán i v České republice. Řekl mi tehdy: "Když najdeš kino, dám ti promítací práva a můžeš to zkusit." Poslal mi text k překladu - z angličtiny, ne z turečtiny a kurdštiny, které tam převažují - bez jakýchkoli problémů mi poslal i film, abych měla u překládání veškerý komfort. V té době ZER sbíral ceny na filmových festivalech v Evropě i mimo ni, celkem jich nasbíral asi osm nebo devět, většinou cenu publika, ale i cenu za scénář či kameru. Na festivalu v Mannheimu dokonce cenu FIPRESCI, cenu kritiky. Předseda poroty tehdy při předávání cen řekl, že "Kazim svůj film netočil, ale přímo komponoval".

Je to jen rok a něco, a zdá se to tak dávno. Film jsem v Čechách uvedla, v několika kinech v Praze, ale i v Třeboni a Českých Budějovicích. Premiéru - úspěšnou - jsme měli v kině Aero v Praze, derniéru v pražském Kině Pilotů, za přítomnosti režiséra i herce v hlavní roli. Krátce poté přišel první šok - Kazim byl v listopadu v Turecku zatčen. Za "podporu terorismu", jak je tam obvyklé. Dva dny byl ve vazbě, pak ho pustili s tím, že se musí pravidelně hlásit na policii. Dnes se mi dostal do rukou článek z webu ANF news s názvem "Kurdskému režisérovi hrozí až 15 let vězení". Je tam konkretizováno i obvinění - za členství v ozbrojené teroristické organizaci a za protesty v parku Gezi v roce 2013 (!). Tehdy tam protestovali obyvatelé Istanbulu proti kácení stromů a stavění obřího nákupního centra. Byl to jeden z prvních střetů mezi tureckou vládou, tedy dnešním prezidentem Erdoganem, a lidmi, kteří nesouhlasí s jeho politikou a megalomanstvím. Kazim Öz se podle obžaloby prý měl také účastnit pohřbů. Mezi jinými i několika členů zakázané Kurdské strany pracujících (PKK). S pohřbívanými se setkal většinou při natáčení svých dokumentů, které jej proslavily ve světě.

Účastnit se v Turecku pohřbu někoho, kdo je "nepřítelem státu", je totiž zločin.

Kazim, který nikdy nedržel v ruce jinou zbraň než kameru, je obžalován z terorismu. Natočil krásné a často oceňované dokumentární filmy, které mají jedno společné - popisují realitu v dnešním tureckém Kurdistánu. Ne nějakou agitační formou - jen vyprávějí příběhy a malují kamerou. Film "Země" o starém muži, který nechce opustit svůj domov, ani když mu ho turečtí vojáci zničí. Snímek "Bylo nebylo" je o životě kurdských námezdních sil, pracujících za směšnou mzdu pro turecké pěstitele zeleniny do supermarketů. "Poslední sezóna Šavaksů" je o posledních biblických kočovnících v tureckých horách. A řadu dalších…

Myšlenka natočit Zer ho napadla při pracích na dokumentu o vesnicích vysoko v Kurdistánu, kde chybí střední a mladá generace lidí, kteří museli odejít za prací jinam či uprchnout do Evropy, a kde žijí už jen staří lidé - a písně. Turecký Kurdistán je totiž záměrně vylidňován. Žádný rozvoj, žádná práce, jen obří přehrady, které polykají jeden kus země za druhým. Jedna taková se právě dokončuje. Obří přehrada na Eufratu, která zadrží tolik vody, že Irák bude trvale ohrožen suchem. Není první a ani poslední, stavební firmy spojené přímo s rodinou prezidenta a dalších členů vlády jsou nenasytné. Jedna taková přehrada pohltila ve filmu i vesnici, ze které pocházela píseň o dívce Zer...

Krajina, v níž se ZER odehrává, tak magická a dechberoucí, už může brzy zmizet. Krajina je ve filmu důležitá, protože ZER je vlastně road-movie, orientální a poetická. I když je tam řeč o masakrech, žádné tam v naturalistické podobě nejsou. Jen vzpomínky a alegorie s plačícími stromy. Zato je tam plno jinotajů. Některé člověk prohlédne až poté, co film viděl víckrát. Vždycky jsem si říkala, že Kazima asi chrání před nepříjemnostmi a perzekucí to, že je znám v zahraničí a že jeho filmy jsou v zahraničí oceňovány. Byla jsem naivní, jak se ukázalo. ZER začal točit v době politické oblevy v roce 2013, ale dokončoval ho za zostřených podmínek po ztroskotání rozhovorů mezi Kurdskou stranou pracujících - PKK - a tureckou vládou a po nepodařeném pokusu o puč v roce 2016. Film dokončil jen s velkými obtížemi a za cenu obrovského nasazení a s podporou zvenčí. Jsou tam scény, kde vystupují příslušníci guerilly a objevují se nápisy, které vyjadřují odpor proti centrální vládě. Nic nearanžovali, točili, co viděli, i turecká vojenská auta, projíždějící liduprázdnou krajinou. S těmito scénami měl první problémy. Ministerstvo kultury po něm chtělo, aby je před festivalem v Istanbulu na jaře roku 2017 z filmu vystřihl. Což neudělal, jen zcenzurovaná místa začernil. Tím si asi definitivně podepsal vyšetřování, které vedlo k obvinění z "terorismu".

Promítání filmu Zer zaštítil u nás i český Pen klub, a to přímo jeho předseda Jiří Dědeček. Nesmírně si jeho podpory vážím. Financovat promítání mi pomohla i místní kurdská komunita. Kazim splatil dluhy za Zer terpve nedávno...

Je jen málo lidí jako je on. Oddaných své práci a svému poslání. Věrných myšlence, že umění má sloužit lidem a jak říká" být svědomím lidstva". Nedovedu si představit, že bude 15 nebo třeba 10 let zavřený v tureckém vězení! To se totiž prakticky rovná rozsudku smrti. Nevím ještě, co podniknu - solidární promítání, dopisování si s PEN international - to všechno nemusí být nic platné. Ale nelze jen sedět a čekat. Dnešní Turecko je, jak řekl Kazim v rozhovoru po Parlamentní listy na jaře, jedno velké vězení pod širým nebem. Teď mu chtějí vzít i to nebe...

Jana Kunšteková

Trailer filmu Zer: https://www.youtube.com/watch?v=O1iMpoaxlgM