V českém průmyslu mizí pracovní místa nejrychleji za posledních deset let od finanční krize. Důvodem je chřadnutí Německa a obchodní válka USA a Číny

Slabou útěchou je to, že letos v říjnu bylo zhoršování slabší než v září, v srpnu, a zejména než v červenci. V těchto třech měsících byla totiž hodnota příslušného indexu – indexu nákupních manažerů v českém zpracovatelském průmyslu – ještě níže než v říjnu. Nicméně hodnota je v říjnu stále poměrně citelně pod úrovní odpovídající stagnaci podmínek, což právě značí pokračující zhoršování podmínek. Příliš optimismu neposkytuje ani pohled k sousedům. V Německu se taktéž podmínky v průmyslu zhoršují po celý letošní rok, přičemž zhoršování je v zásadě měsíc od měsíce stále závažnější. Jinými slovy, žádné světýlko naděje v německém tunelu nebliká. Říjnový vývoj podmínek v českém průmyslu je v souladu s očekáváním trhu, které nebylo nijak valné právě i kvůli nepříznivé situaci v Německu, na němž je český průmysl zásadně závislý. V Česku je neblaze zasažen zejména automobilový segment průmyslu, kde se také nejvýrazněji ze všech průmyslových segmentů zhoršují podmínky zaměstnávání. V říjnu tak došlo k nejvýraznějšímu snížení pracovních sil za posledních téměř deset let, za celé období od listopadu 2009. Vzhledem k tomu, že ekonomická situace ve světě se stále nezlepšuje, je třeba počítat s dalším slabým výkonem německého průmyslu, který bude nadále tíživě doléhat na průmysl český. Otázkou je, zda se ekonomické potíže průmyslu přelijí do dalších částí ekonomiky, třeba do sféry služeb, nebo zda se – obecněji – promítnou do snížení dynamiky spotřeby domácností. Právě spotřeba domácností je letos klíčovým tahounem celé české ekonomiky. Její stále poměrně solidní výkon pomáhá udržovat českou ekonomiku relativně odolnou vůči německému zpomalení. Při nelepšícím se stavu mezinárodní ekonomiky, zasažené zejména obchodní válkou USA a Číny, je třeba počítat s dalším zhoršováním podmínek v tuzemském průmyslu a od příštího roku s růstem celkové míry nezaměstnanosti v ČR.

Lukáš Kovanda