Na 25. prosince připadá Boží hod vánoční, pro křesťany nejdůležitější vánoční den. Věřící si v tento den připomínají narození Ježíše Krista. V kostelích se stavějí betlémy, tradiční jsou i vánoční hry, připravované většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled. Boží hod vánoční patří spolu s Božím hodem velikonočním neboli Zmrtvýchvstáním Páně k největším svátkům liturgického roku.
V pátek v poledne pronese papež František ve Vatikánu tradiční vánoční poselství Urbi et Orbi (Městu a světu). Výjimečně tak učiní uvnitř Apoštolského paláce, aby se s ohledem na pandemii nemoci COVID-19 zabránilo srocení davů pod balkonem Svatopetrské baziliky.
Název Boží hod vznikl zřejmě proto, že v tyto dny věřící častěji navštěvovali kostely a přistupovali četněji ke svatému přijímání - slavili tedy „duchovní hody“. Věřící by měli na Boží hod v tichu, klidu a míru rozjímat o příchodu Mesiáše na svět. Tento den je také příležitostí sejít se u slavnostně prostřeného stolu. Božíhodové obědy byly bohaté i dávno v minulosti.
Dříve byla na Boží hod vánoční lidem zapovězena práce. Někde se prý ani nestlala lůžka a pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se neosmělil znovu ho rozdělat.
Památka narození Páně se slavila 25. prosince zpočátku jen v Římě, od 7. století se oslava stala součástí liturgie celé západní církve. Východní církev světila od 4. století slavnost Epifanie neboli „slavné zjevení se Božího Syna v těle“. Tento byzantský svátek Narození Páně připadal na 6. ledna.
O narození Ježíše se píše ve dvou evangeliích – Matoušově a Lukášově. První vypráví o mudrcích a jejich darech, druhý o dítěti položeném do jeslí a o pastýřích, kteří se mu přišli poklonit poté, co je k tomu vyzval anděl.
