Stoprocentní bezpečnost neexistuje. Hodní hackeři hledají chyby, které mohou firmy stát miliony
Kybernetický zločin (Ilustrační foto) Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Kybernetický útok nemusí znamenat blikající obrazovky a okamžitý kolaps počítačů. Útočníci mohou být v počítačové síti firmy i několik měsíců, nenápadně sbírat informace a čekat na vhodnou chvíli. Potom mohou během několika minut zašifrovat data a ochromit celý provoz. Terčem přitom nemusí být jen banky, nemocnice nebo velké korporace. Ohrožena je i malá výrobní firma nebo pekárna. Jak se bránit a proč se vyplatí najmout si takzvané hodné hackery? Na kongresu Forbes Lepší Česko to vysvětlil expert na kybernetickou bezpečnost a provozní ředitel společnosti Integra David Pícha.
Představa kybernetického útoku často připomíná filmové scény. Obrazovky blikají, počítače přestávají fungovat a zaměstnanci bezradně sledují, jak se jim před očima hroutí firemní systémy. Realita ale může být mnohem nenápadnější. Hackeři totiž někdy proniknou do počítačové sítě a dlouhé měsíce zůstávají nepozorovaní. Mezitím sbírají informace, zkoumají prostředí a připravují si půdu pro hlavní útok.
„Kybernetický útok může také probíhat mnoho měsíců, aniž by o tom někdo věděl. Děje se to v tichosti, útočníci jsou v síti nebo v počítači a vlastně jenom čekají na informace,“ popisuje David Pícha z české technologické společnosti Integra, která na trhu působí od roku 2012. Specializuje se na kybernetickou bezpečnost, posilování IT týmů a vývoj softwaru na míru. Patří mezi přední hráče ve svém oboru. Staví na vlastním stabilním týmu, odbornosti a osobním přístupu, díky kterému pomáhá firmám zvládat klíčové IT projekty s jistotou.
Právě takový scénář může být pro podnik mimořádně nebezpečný. Jakmile útočníci získají dostatečnou kontrolu, mohou spustit ransomware, tedy škodlivý software, který zašifruje data a znemožní jejich používání. Firma se pak najednou nedostane k dokumentům, objednávkám ani dalším důležitým systémům. Obnova může trvat týdny.
Benešovská nemocnice jako varování
Jak vážné následky může podobný útok mít, ukázal případ benešovské nemocnice z prosince 2019. Kybernetický útok tehdy ochromil její počítačovou síť, nebylo možné běžně využívat nemocniční systémy a musely se rušit plánované operace. Zdravotnické zařízení se postupně vracelo do provozu několik týdnů. Policie později vyčíslila škodu na více než 59 milionů korun.
Pícha upozorňuje, že právě u ransomwarových útoků může být nejhorší okamžik velmi rychlý. Útočníci si nejprve připraví přístup do systému a potom se rozhodnou, kdy zašifrují data. „Oni se rozhodnou: Už máme pod kontrolou většinu sítě, tak pustíme ten útok,“ vysvětluje expert. Problém je, že firmy často podobný scénář vůbec neočekávají. Nemají připravený plán obnovy ani dostatečně zabezpečené zálohy. Návrat k běžnému provozu pak může být velmi komplikovaný.
Hackeři si oběti nevybírají jen podle velikosti
Mnoho podnikatelů se domnívá, že jejich firma není pro kybernetické útočníky dostatečně zajímavá. Pokud nevlastní banku nebo velký průmyslový podnik, nemají podle svého názoru co ztratit. Právě takové přesvědčení ale může být nebezpečné.
Útočníci si podle Píchy vybírají cíle dvěma způsoby. Někdy se zaměřují na velké a finančně silné společnosti, u kterých předpokládají možnost získat vysoké výkupné. Jindy ale vůbec neřeší, koho napadají. Pomocí automatizovaných nástrojů prohledávají internet a hledají nezabezpečené systémy. „Představte si zloděje, který jde po ulici, bere za kliky a čeká, které dveře se otevřou. A až když se otevřou, zjišťuje, kam vlastně vkročil,“ přibližuje Pícha.
Přesně tak to bylo i v Benešově. Podle policie útok nebyl cílený přímo na nemocnici, škodlivý kód se šířil na více míst najednou. Terčem se tak může stát i malá pekárna nebo výrobce zdánlivě nezajímavého zboží. Hacker nemusí předem vědět, jaký podnik napadl. Stačí, že najde slabé místo v jeho zabezpečení. Proto by podle odborníka neměly kybernetickou ochranu podceňovat ani malé firmy.
Chyby, které otevírají dveře útočníkům
Základní bezpečnostní pravidla přitom nejsou složitá. Jednou z nejčastějších chyb jednotlivců je stahování nelegálního softwaru. Uživatel sice může ušetřit několik korun za licenci, ale spolu s programem si může do počítače stáhnout také škodlivý kód. „Člověk chce ušetřit pár korun a vlastně ho to může stát veškerá data, nebo i soukromí, nebo i peníze,“ varuje Pícha.
Dalším dlouhodobým problémem jsou slabá hesla. Lidé často používají stejné kombinace pro více služeb, případně si vytvářejí snadno odhadnutelné varianty. A podobné chyby dělají také firmy. „Když někdy v síti vidíte heslo admin123, tak jak asi potom může vypadat zbytek takové sítě?“ upozorňuje expert.
Bezpečnostní testování podle něj opakovaně odhaluje právě takové nedostatky. Přitom kompromitované přihlašovací údaje mohou útočníkům výrazně usnadnit přístup k dalším částem firemního systému.
Hackeři fungují jako organizovaný byznys
Kybernetické útoky dnes nejsou jen dílem jednotlivců, kteří chtějí předvést své technické schopnosti. Podle Píchy se z nich stal organizovaný zločin, který funguje podobně jako běžná firma. Jednotliví členové skupin mají rozdělené úkoly, používají profesionální nástroje a vzájemně spolupracují.
Jejich motivací bývají především peníze. Po úspěšném útoku mohou s napadenou firmou dokonce komunikovat a požadovat výkupné. Jeho výše se podle odborníka odvíjí mimo jiné od finanční situation oběti. „Oni vás hacknou, pak se podívají na to, jaké máte obraty a zisky, a podle toho vlastně navrhnou výkupné,“ popisuje Pícha.
Podle jeho odhadu zaplatí výkupné přibližně 15 až 20 % napadených firem ve světovém měřítku. V České republice přesná statistika podle něj není k dispozici, protože podniky tyto informace často nezveřejňují.
Hodní hackeři útočí dřív než ti skuteční
Jak zjistit, jestli má firma v zabezpečení slabiny? Jednou z možností je takzvaný penetrační test. „My vlastně používáme stejné postupy i nástroje jako hacker. Když si nás firmy najmou, vždycky se dopředu domluvíme, kam až můžeme, co si všechno můžeme dovolit a na jaký systém vlastně cílíme,“ vysvětluje Pícha.
Společnost Integra podle svých údajů provádí více než 250 penetračních testů ročně. Zaměřuje se přitom nejen na počítačové systémy a aplikace, ale také na lidský faktor. Právě zaměstnanci totiž mohou být jedním z nejslabších článků zabezpečení.
Ještě komplexnější metodou je takzvaný red teaming. Nejde pouze o prověření jednoho systému, ale o simulaci koordinovaného útoku, při kterém spolupracuje více specialistů. Jeden zkoumá veřejně dostupné informace, další testuje aplikace, jiný se zaměřuje na zaměstnance a jejich reakce na pokusy o manipulaci.
Testování může zahrnovat i fyzický průnik do firmy. Pícha popsal například situaci, kdy se do podniku pokusí dostat člověk vydávající se za instalatéra, aby zjistil, zda dokáže získat přístup k počítačové síti nebo citlivým informacím.
Ochranu je nutné průběžně kontrolovat
Ani pravidelné testování ale neznamená, že firma získá definitivní ochranu. Kybernetické hrozby se neustále vyvíjejí a útočníci hledají nové způsoby, jak překonat zabezpečení. „Stoprocentní bezpečnost neexistuje. Každý, kdo v cybersecurity dělá, to moc dobře ví,“ zdůrazňuje Pícha.
Firma proto nemůže spoléhat na to, že jednou provedený audit vyřeší všechny problémy. Pokud prověří pouze jeden systém z mnoha, mohou zůstat další zranitelná místa bez povšimnutí. A to, co je bezpečné dnes, už nemusí být bezpečné za rok.
Základem je podle odborníka pravidelné testování odolnosti, důsledná správa přístupů, silná hesla s více faktorovým ověřením, včasné aktualizace, zálohy uložené mimo síť a především vědomí, že kybernetická bezpečnost se týká každého podniku bez ohledu na jeho velikost. Útočník totiž nemusí vědět, koho si vybral. Někdy mu stačí jen pootevřené dveře do organizace.