Chytré soukromí na zahradě: Zapomeňte na jednotvárnou zelenou zeď
Zahradní designérka Marie Riva doporučuje vnímat živý plot jako pestré společenstvo rostlin, které zahradě dodá dynamiku a vysokou odolnost. Zdroj: Se svolením Marie Riva
S blížícími se prázdninami začíná mnoho majitelů pozemků řešit stále stejné téma, kterým je touha po větším soukromí. Ať už jde o ničím nerušené posezení na terase, bezstarostné koupání v bazénu nebo prostě jen o možnost vypít si v klidu ranní kávu bez nepříjemného pocitu, že jste sousedům neustále na očích, řešení bývá často zbytečně radikální. Lidé se totiž velmi často uchylují k představě, že jediným správným krokem je vysadit po celé délce plotu jeden jediný druh dřeviny a vytvořit tak souvislou, neprostupnou zelenou stěnu. Podle zahradní designérky Marie Rivy, autorky úspěšného online kurzu Magická zahrada, se však jedná o jednu z největších a nejčastějších chyb v moderním zahradním designu.
Rizika umělých monokultur v éře klimatických změn
V přirozené přírodě žádné monokultury nenajdeme, protože rostliny zde vždy rostou v pestrých společenstvech a vzájemně se doplňují. V současnosti navíc musíme čelit faktu, že se výrazně mění podmínky, ve kterých naše zahrady fungují. Zažíváme stále delší a intenzivnější období sucha, zatímco v zimních měsících se potýkáme s nadměrnou vlhkostí, což s sebou přináší i zcela nové choroby a agresivní škůdce.
Dřevina, která dnes na zahradě prospívá bez sebemenších problémů, tak může za deset nebo patnáct let začít masivně chřadnout. Pokud je celý živý plot složený výhradně z jednoho druhu, případný problém se bleskově rozšíří na celou výsadbu najednou a majiteli zbydou jen oči pro pláč. Mnohem lepší je proto přemýšlet o živém plotu jako o druhově pestré výsadbě. Zahrada díky tomu působí přirozeněji, je vizuálně zajímavá během celého roku a zároveň vykazuje daleko vyšší odolnost vůči nečekaným výkyvům počasí.
Musíme mít před světem schovaný každý metr pozemku?
Dalším hluboce zakořeněným mýtem je představa, že zahrada musí být po celém svém obvodu dokonale a neprodyšně neprůhledná. Ve skutečnosti přitom většina z nás potřebuje stoprocentní soukromí jen v určitých, jasně vymezených zónách. Typicky se jedná o prostor bezprostředně u terasy, kolem vířivky, bazénu nebo u venkovního ohniště. V jiných částech zahrady může být naopak nesmírně příjemné zachovat volný výhled do okolní krajiny, na vzrostlé stromy v sousedství nebo na vzdálenější horizont. Právě promyšlené a citlivé rozmístění soukromých a otevřených zón bývá pro pobyt na zahradě často mnohem příjemnější než vysoká zelená barikáda obehnaná kolem celého pozemku.
„Krásná zahrada nemusí být schovaná za neproniknutelnou zelenou zdí. Mnohdy stačí vytvořit soukromí tam, kde ho skutečně potřebujeme, a zbytek zahrady nechat volně dýchat. Kombinace stálezelených, okrasných i jedlých dřevin pak přináší nejen soukromí, ale i květy, vůně, plody a život,“ vysvětluje renomovaná zahradní designérka Marie Riva.
Které dřeviny fungují nejlépe a jak podpořit biodiverzitu
V místech, kde je celoroční soukromí absolutní nutností, nacházejí své logické uplatnění stálezelené druhy. V posledních letech se obrovské popularitě těší bobkovišeň lékařská, u které je však kriticky důležité věnovat pozornost správnému výběru kultivaru. Zatímco některé odrůdy dokážou dorůst až do tří metrů výšky i šířky, jiné se skvěle hodí do menších prostor. Velmi zajímavou a elegantní volbou je například bobkovišeň 'Genolia', která roste úzce sloupovitě, nevyžaduje tak častý řez a na trhu se běžně prodává již vzrostlá kolem 120 centimetrů. Další oblíbenou stálicí je blýskavka, která zahradu spolehlivě oživí svými výrazně červenými mladými výhony.
Tyto stálezelené druhy však nemusí tvořit monolit. V designu zahrad krásně fungují v kombinaci s okrasnými a jedlými keři, které živému plotu dodají zcela nový rozměr. Na jaře mohou pozemek rozzářit žluté zlatice nebo omamně vonící šeříky. V létě a s přicházejícím podzimem pak přicházejí ke slovu muchovníky, aronie nebo kamčatské borůvky. Mnoho lidí má z jedlých keřů obavu, že budou muset veškerou úrodu složitě sklízet, což je ale omyl. Část bohaté úrody si snadno užijete sami a zbytek plodů poslouží jako cenná potrava pro ptáky, užitečné opylovače a další drobné obyvatele. Právě to je ideální způsob, jak snadno podpořit život a biodiverzitu přímo na vlastním pozemku.
Chcete mít soukromí ještě letos? Pomohou treláže a popínavky
Nově založené zahrady mají zpočátku jednu velkou nevýhodu, protože mladé rostliny zkrátka potřebují svůj čas na růst a zesílení. Pokud nechcete čekat roky a toužíte po soukromí ještě během letošního léta, skvělým a okamžitým řešením jsou různé zástěny, treláže a lehké opěrné konstrukce. Ty mohou mít jak moderní, tak rustikální charakter, takže se snadno přizpůsobí celkovému architektonickému stylu domu a okolí. Jakmile tyto konstrukce necháte porůst vhodnými popínavými rostlinami, získáte během extrémně krátké doby hustou zelenou kulisu, která působí mnohem útulněji než běžný plot.
Ze stálezelených popínavých druhů se v našich podmínkách skvěle osvědčuje zimolez Henryův nebo často neprávem opomíjený břečťan. Břečťan je nejen mimořádně nenáročný na pěstování, ale jeho listy lze navíc kreativně využít například při výrobě ekologického domácího pracího gelu. Mezi opadavými popínavkami pak kralují bohatě kvetoucí plaménky a popínavé růže. Růže navíc zdobí zahradu svými listy často až do pozdní zimy a nabízejí jedlé květy, které jsou skvělé do čajů, fermentovaných letních limonád nebo pro výrobu domácích pleťových vod. Méně známou, ale o to zajímavější alternativou je akébie pětičetná, která na jaře úchvatně kvete tmavými květy s jemnou čokoládovou vůní a vytváří bleskově rostoucí, zdravou zelenou stěnu pro váš dokonalý letní relax.
