Čtyři roky od první mobilizace Rusů. Přeživší stále bojují, přibývá vyhoření a sebevražd
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Čtyři roky od mobilizace: muži stále zůstávají ve válce.
Odvedenci bojovali bez výcviku a základní výstroje.
Dobrovolníci museli vojákům dokupovat i vysílačky.
Semele stát veterány až do úplného konce?
Od první ruské mobilizace uplynuly už čtyři roky. Když ji Vladimir Putin vyhlásil, narukovat muselo kolem 300 tisíc mužů. Zatímco Kreml výročí okázale přechází mlčením, ruští váleční blogeři je letos připomínají sérií trpkých bilancí. Shodují se mimo jiné na tom, že velká část mobilizovaných dodnes z fronty neodešla. Dokládá to přehled dobových příspěvků, který sestavil analytik vystupující pod přezdívkou ChrisO_wiki.
Zářijová mobilizace roku 2022 patřila k nejméně oblíbeným krokům ruského vedení za celou válku, i proto žádný představitel státu toto výročí nepřipomíná. Nemlčí naopak publicista Nikita Treťjakov, který si z toho dělá otevřenou legraci. Ptá se, zda si vůbec někdo z „oficiálních míst“ vzpomene, že jde o výročí první občanské mobilizace v historii Ruské federace – a že tato mobilizace dosud neskončila.
ČTĚTE TAKÉ: Zákeřný pokus o vraždu. Žena synovi expartnera v Německu poslala otrávené pralinky
Podrobněji líčí osud „mobiků“ kanál DShRG Rusič. Podle něj byli první odvedenci nasazeni do boje takřka okamžitě, bez pořádného výcviku a výzbroje, a museli zacelovat mezery ve frontě způsobené chybami velení. Ti, kdo přežili a prošli zdravotní prohlídkou, byli podle kanálu donuceni – pod pohrůžkou přeřazení k jednotkám s vyšším rizikem – podepsat smlouvu. Stát přitom s jejich demobilizací nepočítá. Argumentuje tím, že „už mají zkušenosti“, ačkoli tentýž nedostatek zkušeností mu v roce 2022 nevadil.
Nic přitom nebránilo tomu odvody pravidelně obměňovat a nabírat nové vojáky ze Střední Asie a Kavkazu, kteří mobilizaci fakticky unikli. Autor kanálu proto vyzývá nově zvolené poslance Státní dumy, aby vojákům po vypršení smlouvy konečně stanovili jasný časový limit.
Výzbroj podle štěstí
Nerovné zacházení popisuje i dobrovolník a podporovatel fronty German Sadulajev. Podle něj byly některé pluky vybaveny jako plnohodnotné motostřelecké jednotky – tanky, obrněnými transportéry a dělostřelectvem. Zatímco jiné dostaly prakticky jen samopal a dva zásobníky, protože se počítalo s tím, že „na frontu stejně nepůjdou“. Realita ale byla jiná. Chybějící auta, generátory i vysílačky nakonec museli dokoupit sami dobrovolníci. Podle Sadulajeva jde dodnes o nejčastěji chybějící položky.
Sadulajev otevřeně píše také o vyhoření. Po třech letech nasazení mizí soustředění, nastupuje únava a lhostejnost, přibývá sebevražd. Zkušený voják je podle něj po takové době často méně bojeschopný než nováček. Navrhuje proto postupnou, řízenou demobilizaci. Čas už podle něj „dávno nastal“.
Kanál Vozle vojny popisuje náladu mezi veterány přímo z fronty – lidé jsou podle něj vyčerpaní. A to jak ti mobilizovaní na podzim 2022, tak dobrovolníci bojující v Doněcké a Luhanské oblasti od roku 2022, ba i hrstka veteránů z let 2014 – 2015. Přesto podle autora dokážou najít sílu nejen bojovat, ale i podporovat své blízké a žertovat mezi sebou. Kanál si klade řečnickou otázku, zda je Rusko opravdu ochotné tyto lidi „semlít až do prázdna“.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Pátrání po Češích pokračuje: Záběry ukazují, jak záchranáři v Norsku našli převrácenou loď
V médiích působí od roku 2012, specializuje se na reportáže z terénu všeho druhu a na zahraniční zpravodajství zejména o Ukrajině. Má rád kočky, opuštěná místa, počítačové hry a vaření. (Jiri.Masojidek@iprima.cz)
