Svedla je dohromady práce na oscarovém filmu Ostře sledované vlaky, který Menzel režíroval a Neckář v něm ztvárnil hlavní roli, ale pojil je i podobný životní osud. Oba postihla mozková mrtvice, kvůli níž se museli znovu naučit mluvit. Byli si velmi blízcí. Smrt hvězdy české kinematografie zpěváka velmi zasáhla. „Jeho stav se zhoršoval, ale že to bude mít tak rychlý konec, jsem nečekal,“ řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Jak jste s režisérem Jiřím Menzelem seznámili?
V únoru roku 1966 mě pozval na kamerové zkoušky na roli Miloše Hrmy ve filmu Ostře sledované vlaky. Původně si pohrával s myšlenkou, že by ji hrál sám, ale nakonec se mi přiznal, že jsem hezčí, a tak ji svěřil mě. Od té doby jsme spolu kamarádili. Natočili jsme spolu ještě film Skřivánci na niti, který ale skončil v trezoru a premiéru měl až po revoluci. Stále nemohu uvěřit, že už Jirka není. Jsem z toho zdrcen.
Byli jste spolu v poslední době v kontaktu?
Ano. Když ho postihla mrtvice a další zdravotní problémy, chodil jsem ho navštěvovat do nemocnice. Nevypadalo to moc dobře, ale nakonec se z toho dostal. Byl bojovník. Skvělý, úžasný člověk a kolega. U něj doma jsem ho navštívil ještě letos na jaře. S jeho Olinkou jsme si pravidelně telefonovali. V létě mi ho předala na mobil, takže jsme spolu mluvili. Jeho stav se zhoršoval, ale nečekal jsem, že to bude mít tak rychlý konec. Zemřel opravdový velikán. Z generace úžasných herců a režisérů už jich tady moc není.
Nevím proč, ale občas si nás lidé pletli. Jemu se stávalo, že ho někdo oslovil jako pane Neckáři a mě zase jako pane Menzele.
Oba dva vás postihla mozková mrtvice a museli jste začínat v podstatě od nuly. Vy jste se z toho dostal a vrátil zpátky na koncertní pódia, byl jste pro něj inspirací?
To nevím. Ale snažil jsem se mu dodávat sílu, že to jde a zvládne to také. Jeden čas se zdálo, že se blýská na lepší časy, ale bohužel to tak nebylo.
Byl spíše přátelský, nebo přísný režisér?
Lidský, ale zároveň profesionál, přesně věděl, co chce. Byl přísný, i nejlepšímu kamarádovi na place nic neodpustil, ale nikdy nezvyšoval hlas. Vždycky to bylo po dobrém.
Prožil jste s ním toho spoustu. Pojí vás s ním nějaká společná vzpomínka?
Nevím proč, ale občas si nás lidé pletli. Jemu se stávalo, že ho někdo oslovil jako pane Neckáři a mě zase jako pane Menzele.
Už vám bylo sděleno, jak bude probíhat poslední rozloučení? A přijdete se se svým kolegou a kamarádem rozloučit?
Ještě nevím, jak to bude. Všechno je čerstvé. Pořád si říkám, že to není pravda. Uvidíme, jak to Olinka nakonec udělá. Pro ni je to strašně těžké. Přeji ji upřímnou soustrast. Krásně se o Jiřího do posledního okamžiku starala.
