Ideální život v mobilu může mladé ničit, varuje psycholog. Jak poznat, že dítě potřebuje pomoc?
Gen Z – displej mobilu jako přirozená součást života Zdroj: Profimedia.cz, ČTK
Přestane chodit do oblíbeného kroužku, ráno nedokáže vstát do školy, uzavírá se do sebe nebo přestává komunikovat. Takové změny mohou být varovným signálem, že dítě či dospívající prožívá psychické potíže. Odborníci upozorňují, že mladým lidem nepomáhá neustálé srovnávání s dokonalým světem na sociálních sítích ani nejistota ohledně vlastní budoucnosti.
Psychické potíže se nemusejí projevit jen smutkem nebo pláčem. U dětí a dospívajících se mohou nejprve objevit tělesné obtíže, problémy se spánkem, ztráta chuti k jídlu nebo strach z běžných činností. Někdy dítě nedokáže odejít do školy, přestává komunikovat s okolím nebo se vyhýbá aktivitám, které ho dříve těšily. „Ty varovné příznaky jsou nějaké jako: dítě přestane spát, přestane jíst, přestane komunikovat. Třeba přestane i zlobit,“ popisuje psychiatr, dětský psychiatr a psychoterapeut Jan Lorenc z Centra NÁKEL – BNP Paribas Cardif.
Právě poslední změna může rodiče překvapit. Pokud bylo dítě dříve živé, často diskutovalo nebo se s rodiči přelo o pravidlech, a najednou se začne nápadně stahovat do ústraní, nemusí jít o pouhé zklidnění v období dospívání.
Podobně to vnímá klinický psycholog a psychoterapeut Daniel Krejcar z Centra NÁKEL – BNP Paribas Cardif. Za důležitý signál považuje situaci, kdy dítě přestává dělat věci, které mělo rádo, aniž by pro to existoval zřejmý důvod. „Většinou první, čeho si všimneme, je, že vypadává z věcí, kam chodilo rádo. To znamená, třeba nechce chodit najednou do kroužku, kam chodilo rádo, a není tam zjevný důvod,“ upozorňuje Krejcar.
Rodiče by proto neměli sledovat pouze známky ve škole nebo konflikty doma. Důležité je také to, zda dítě zůstává v kontaktu s kamarády, zajímá se o své koníčky a zvládá každodenní povinnosti.
Sociální sítě nabízejí ideální svět, který neexistuje
O vlivu sociálních sítí na psychiku mladých se mluví stále častěji. Podle odborníků je jedním z problémů to, že děti a dospívající mají ideální obrazy úspěchu, vzhledu a životního stylu neustále na dosah. Mohou se s nimi srovnávat každý den, a to i ve chvílích, kdy jsou sami nebo se cítí nejistě.
Daniel Krejcar rozdíl vysvětluje na příkladu ze svého dospívání. Když mu bylo kolem čtrnácti let, mohl se s kamarády podívat na plakát oblíbené zpěvačky, ale jen příležitostně. Dnešní mladí mají podobný obsah v telefonu prakticky nepřetržitě. „Já jsem ji viděl setinu svého života, oni vidí polovinu svého života. Ten on-line ideální svět ale není reálný a myslím, že to je jedna ze základních psychologicky devastujících věcí,“ říká psycholog.
Na sociálních sítích lidé často ukazují hlavně úspěchy, atraktivní vzhled, zážitky a okamžiky, na které jsou hrdí. Méně viditelné jsou neúspěchy, nejistoty a každodenní problémy. Dospívající, který se s takovým obrazem života srovnává, tak může získat zkreslenou představu o tom, jak by měl vypadat, co by měl dokázat a jak by se měl cítit.
Jan Lorenc zároveň upozorňuje, že online prostředí nemá stejné přirozené hranice jako svět mimo internet. Zatímco do některých míst nebo k některým aktivitám se dítě bez doprovodu dospělých nedostane, na internetu může narazit na obsah, který není přiměřený jeho věku.
Pandemie zasáhla děti v důležitém období vývoje
Podle odborníků se psychické obtíže mladých v posledním desetiletí staly výraznějším tématem a pandemie covidu-19 situaci dále zhoršila. Děti přišly o běžný kontakt se spolužáky, kamarády a vrstevníky, přičemž právě tyto vztahy jsou pro jejich vývoj zásadní.
„Nejzasaženější skupinou byly opravdu školní děti. Jestli někdo potřebuje pro svůj vývoj v určité etapě života druhé lidi, aby se zdravě vyvíjel, jsou to právě děti. Od základní školy až do konce střední školy je to bez vrstevníků psychologicky devastační,“ říká Daniel Krejcar.
Kontakt s vrstevníky pomáhá dětem rozvíjet sociální dovednosti, učit se řešit konflikty, navazovat vztahy i hledat vlastní místo ve skupině. Pokud tyto zkušenosti dlouhodobě chybějí, může to ovlivnit jejich psychickou pohodu i sebejistotu.
Kdy už je ale potřeba vyhledat pomoc?
Každý člověk někdy prožívá smutek, zklamání nebo období, kdy se mu do ničeho nechce. Ani dospívající nemusí být stále veselý a bezstarostný. Podle odborníků je proto důležité rozlišovat běžnou reakci na náročnou situaci od potíží, které začínají zasahovat do každodenního života. „Musí to nějakou dobu trvat. Když to trvá týdny, už je to varovné. Druhá věc je, když člověk začne vypadávat ze svých normálních aktivit,“ vysvětluje Jan Lorenc.
Daniel Krejcar připomíná, že například rozchod, hádka s kamarádem nebo zklamání ze školy mohou vést k dočasnému zhoršení nálady. Samy o sobě ještě nemusejí znamenat, že dítě potřebuje odbornou péči. Zpozornět by však rodiče měli ve chvíli, kdy potíže dlouhodobě brání běžnému fungování. „Je docela normální mít špatnou náladu, ale nesmím přestat žít svůj život. Jakmile přestávají žít život, protože jim je tak špatně, že nemá smysl jít do školy, tak už je to podle mě na nějakou pomoc,“ říká psycholog.
Prvním krokem může být rozhovor s člověkem, kterému dítě důvěřuje. Může jít o rodiče, kamaráda, trenéra nebo jiného dospělého. Pokud potíže přetrvávají, dítě se uzavírá do sebe nebo jeho okolí neví, jak mu pomoci, je vhodné obrátit se na odborníka.
Pomoc lze hledat například u školního psychologa, v poradně, u psychologa či psychiatra. Děti a dospívající se mohou obrátit také na Linku bezpečí nebo využít jejích možností online kontaktu. „Ten, kdo navštíví nějakou odbornější péči, by měl odcházet s pocitem, že byl vyslechnut, že mu někdo porozuměl v jeho situaci a v tom, jak se cítí, a že má alespoň trochu návod na to, co bude dál,“ zdůrazňuje Jan Lorenc.
Jistota není pro každého stejná
Psychická pohoda ale není jedinou oblastí, která ovlivňuje pocit bezpečí. Pro mnoho lidí je důležitá také finanční rezerva, stabilní zaměstnání, vlastní bydlení nebo možnost postarat se o rodinu. To, co člověku dodává jistotu, se navíc mění v průběhu života.
Podle Zdeňka Jaroše, generálního ředitele a předsedy představenstva BNP Paribas Cardif Pojišťovny, se mladí lidé potýkají s jinými obavami než starší generace. Zatímco lidé na začátku dospělosti přemýšlejí, zda si budou moci dovolit vlastní bydlení a jak si vybudují samostatný život, lidé ve středním věku řeší především zabezpečení rodiny, hypotéku a ochranu majetku. „Mladí lidé potřebují k finanční jistotě dostatek finančních prostředků. A samozřejmě je pro ně velmi důležitá dostupnost bydlení, aby nemuseli do budoucna bydlet s rodiči, ale mohli si zajistit vlastní budoucnost,“ říká Jaroš.
U starších generací se podle něj do popředí dostává především odpovědnost za další členy rodiny. Výpadek příjmů nebo dlouhodobá nemoc totiž nemusí zasáhnout jen samotného člověka, ale také jeho partnera, děti či další blízké.
Finanční rezerva jako ochrana
Pocit jistoty souvisí také s tím, zda má člověk dostatek peněz pro případ, že se něco pokazí. Neočekávané výdaje, ztráta zaměstnání nebo dlouhodobá pracovní neschopnost mohou významně zasáhnout rodinný rozpočet. Finanční rezerva pomáhá takové situace zvládnout, aniž by člověk musel okamžitě hledat půjčku nebo omezovat nezbytné výdaje.
Lidé pro pocit finančního komfortu potřebují mít okamžitě k dispozici v průměru 88 tisíc korun, což má být o 20 tisíc více než při předchozím měření.
BNP Paribas Cardif: Mladé lidI trápí psychika, bydlení i strach z budoucnosti. Zdroj: Se souhlasem BNP Paribas Cardif
Z veřejně dostupných výsledků BNP Paribas Cardif Indexu jistoty z března 2026 vyplývá, že částka, kterou Češi považují za dostatečnou finanční rezervu, vzrostla meziročně z 59 500 na 68 tisíc korun. Zároveň 14 procent lidí stále nemá žádnou finanční rezervu.
Mladí lidé ztrácejí pocit jistoty. Trápí je psychika, bydlení i strach z budoucnosti. Zdroj: Se souhlasem BNP Paribas Cardif
Jaroš upozorňuje, že nejistotu posiluje také dění ve světě a množství informací, které se k lidem dostávají. Obavy z budoucnosti se navíc mohou spojovat se strachem z výpadku příjmů, ať už kvůli nemoci, nebo ztrátě zaměstnání.
Pojištění má odpovídat životní situaci
Další možností, jak se připravit na nečekané události, je pojištění. Neznamená to ale, že by člověk potřeboval pojistit každé představitelné riziko. Důležité je zamyslet se nad tím, jaké situace by měly pro něj a jeho rodinu nejzávažnější finanční dopady. „Ten pocit jistoty se mění tak, jak se člověk vyvíjí, stárne nebo kvete,“ říká Jaroš.
Mladý člověk bez rodiny může mít jiné potřeby než rodič, který splácí hypotéku a zajišťuje děti. S přibývajícími závazky roste význam ochrany příjmů, protože dlouhodobý výpadek může ohrozit schopnost hradit běžné výdaje i splátky úvěrů.
Jaroš zároveň připomíná, že přístup k pojištění může být složitější pro některé starší lidi nebo pro ty, kteří prodělali závažné onemocnění. Podle něj je důležité hledat způsoby, jak i těmto skupinám nabídnout odpovídající pojistnou ochranu. Konkrétní podmínky se však liší podle typu pojištění a individuální situace klienta.
Firmy mohou pomoci nejen penězi
Psychické zdraví mladých není pouze soukromou záležitostí jednotlivců a jejich rodin. Důležitou roli mohou sehrát také školy, zaměstnavatelé a organizace, které se věnují duševnímu zdraví.
Podle Jaroše mohou firmy podporovat organizace poskytující odbornou péči mladým lidem a přispívat k tomu, aby se pomoc dostala k těm, kteří ji potřebují. „Já bych určitě apeloval na soukromý sektor, aby dál přispíval těmto organizacím, protože psychické zdraví je pro mladé lidi velmi důležité,“ říká.
Zásadní je také prostředí, ve kterém děti a mladí lidé vyrůstají. Měli by mít možnost mluvit o svých problémech bez obavy, že je někdo zesměšní nebo jejich potíže zlehčí. Rodiče nemusí mít vždy připravenou odpověď ani okamžité řešení. Často je nejdůležitější naslouchat, všímat si změn a pomoci dítěti najít další podporu.
Pocit jistoty totiž nevzniká jen z peněz na účtu nebo z uzavřené pojistné smlouvy. Souvisí také s vědomím, že člověk není na své problémy sám, že se má komu svěřit a že v případě potřeby existuje cesta k pomoci.
