Káva jako umění. Legendární pražská Slavia láká na historii i dokonale připravené espresso
Výběr redakce
Espresso, cappuccino nebo flat white. Káva už dávno není jen rychlým nápojem na povzbuzení. Pro mnohé je rituálem, společenským zážitkem i důvodem k setkání. A právě 1. října, na Mezinárodní den kávy, stojí za připomenutí místo, kde se po generace potkávali umělci, politici, spisovatelé i běžní Pražané. Café Slavia naproti Národnímu divadlu má za sebou více než 140 let historie. Dnes k ní přidává moderní přístup ke kávě, gastronomii i kavárenské kultuře.
Když se řekne pražská kavárenská kultura, Café Slavia patří mezi místa, která nelze vynechat. Stojí naproti Národnímu divadlu, na břehu Vltavy, s výhledem na Karlův most, Hradčany i jednu z nejvýraznějších pražských kulturních staveb. Sama kavárna svou historii datuje do roku 1881.
Od té doby se změnilo téměř všechno. Jen jedno zůstává: lidé sem stále chodí nejen na kávu, ale také za atmosférou, setkáním a inspirací.
Od malé kavárny k pražské legendě
„Kavárna prošla první přestavbou v roce 1912. Za zmínku stojí také rozsáhlá rekonstrukce z roku 1932, která dala interiéru podobu, jež se v mnohém zachovala dodnes,“ popisuje předsedkyně správní rady Café Slavia Petra Onderková.
Historie místa je přitom úzce spojená s Národním divadlem. Kavárna vznikala v přízemí paláce Lažanských právě v době, kdy na protější straně ulice vyrůstala významná pražská kulturní scéna. Blízkost divadla pak přirozeně přivedla do Slavie celé generace herců a umělců.
A nebyli to jen návštěvníci divadla.
Slavia není jen kavárna. Havel tu sedával s přáteli, dnes sem lidé míří za kávou i schůzkami. Zdroj: Se souhlasem Café & Restaurant Slavia
Havel, Smetana i Čapkové - místo setkávání
Slavia se postupně stala jedním z center českého kulturního a společenského života. Podle oficiální historie kavárny se zde scházeli například Karel a Josef Čapkové, Arnošt Lustig, Ferdinand Peroutka, Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval. Kavárnu navštěvoval také skladatel Bedřich Smetana.
Silnou stopu tu zanechal také Václav Havel. „V tomto domě žil a působil Bedřich Smetana. Chodily sem všechny generace herců Národního divadla. A samozřejmě Václav Havel, který měl Café Slavia velmi rád, protože byla nedaleko jeho bydliště,“ říká Onderková.
Význam kavárny podle ní podtrhovala také její otevřenost směrem do ulice. „Velká okna vlastně propojila kavárnu s ulicí. Kdo šel kolem, mohl se zastavit. Pořádaly se tady debaty a všechno fungovalo dohromady,“ dodává.
Ani po desetiletích tak Slavia nepůsobí jako muzeum. Její příběh pokračuje dál.
Kavárna, kde se stále přemýšlí
Právě atmosféra je podle vedení podniku jedním z důvodů, proč se lidé do Slavie vracejí. „Je to místo, kde genius loci opravdu funguje a je inspirativní. Lidé sem nepřicházejí jen jednat, projednávat věci nebo domlouvat projekty. Zároveň je tady napadají inspirativní myšlenky, které tady vlastně vznikají samy,“ říká Onderková.
Kavárna tak dnes musí splňovat mnohem víc než jen požadavek na dobrý šálek kávy. Lidé zde pracují, scházejí se s přáteli, domlouvají pracovní schůzky nebo si jednoduše na chvíli sednou uprostřed rušného centra Prahy.
A právě to je jedna z největších proměn kavárenské kultury.
Slavia není jen kavárna. Havel tu sedával s přáteli, dnes sem lidé míří za kávou i schůzkami. Zdroj: Se souhlasem Café & Restaurant Slavia
Espresso není jen „malé kafe“
Káva se přitom ve Slavii bere velmi vážně. Hlavní baristka a školitelka Aneta Šotolová popisuje přesný recept, podle kterého se aktuálně připravuje espresso. „Náš recept je momentálně 18,5 gramu kávy, kterou dáváme do páky, a ven dostáváme 62 gramů za 32 sekund,“ vysvětluje.
Samotné číslo ale podle ní není to nejdůležitější. Rozhodující je chuť. „Ideální espresso by podle mě mělo mít nějakou aciditu, svěžest a jiskru. Zároveň by tam měla být výrazná hořkost, záleží samozřejmě na konkrétní kávě, a určitě by měla být velmi sladká,“ popisuje Šotolová.
Dobré espresso tak podle ní vyžaduje nejen kvalitní surovinu, ale také zkušenost a cit. Práce baristy je do značné míry senzorická disciplína, při které se člověk musí naučit přesně vnímat rozdíly v chuti, vůni i vyváženosti kávy.
Slavia chce vlastní kávu
Kavárenský svět se navíc mění a s ním i požadavky zákazníků. Lidé se stále častěji zajímají o to, odkud jejich káva pochází, jak byla vypěstována a jakým způsobem se dostala do šálku. „Jsme schopni zaujmout i mladší ročníky. Zajímají se o kvalitu, původ i fair trade,“ říká Onderková.
Slavia proto připravuje další krok. V následujících měsících chce přejít na vlastní kávu, kterou si sama vybere, připraví a také nechá upražit. „Hlavně kvůli tomu, abychom si mohli vybírat to, co bychom tady reálně chtěli. To, o čem si myslíme, že zákazník nejvíc ocení,“ vysvětluje Šotolová.
Je to tak další příklad toho, jak se tradiční kavárna snaží držet krok s novou generací milovníků kávy.
Slavia není jen o kávě
Přestože je káva jedním ze symbolů kavárny, nabídka tím zdaleka nekončí. „Kromě kávy tady samozřejmě vaříme, a to se často neví,“ upozorňuje Onderková.
Oficiální nabídka Café Slavia zahrnuje českou i mezinárodní kuchyni, snídaně, dezerty a širokou nabídku nápojů. Kavárna uvádí, že snídaně nabízí denně do 14 hodin a od 11 hodin také tradiční českou a mezinárodní kuchyni.
Slavia není jen kavárna. Havel tu sedával s přáteli, dnes sem lidé míří za kávou i schůzkami. Zdroj: Se souhlasem Café & Restaurant Slavia
Kávový lístek přitom dnes zahrnuje vedle espressa například cappuccino, café latte, flat white, filtrovanou kávu nebo espresso tonic.
Když kavárna ožívá kulturou
Slavia ale nezůstává jen u gastronomie. Kulturní život je součástí její identity dodnes.
Už 14. října se zde například uskuteční literární večer věnovaný básníkovi Františku Halasovi. „Máme pozvané herce, kteří budou recitovat, a také hudební doprovod. Ta akce nabídne spíš umělecký zážitek,“ přibližuje Onderková.
Právě podobné akce navazují na tradici kavárny jako místa, kde se lidé nepotkávali pouze kvůli jídlu a pití, ale také kvůli myšlenkám, kultuře a debatám.
Ve Slavii se potkává historie se současností
Příběh Café Slavia tak není jen o tom, co bylo. Kavárna prošla okupací, změnou názvu na Café Viktoria, zestátněním i dalšími rekonstrukcemi. Po revoluci byla dokonce znovu uzavřena a k jejímu slavnostnímu znovuotevření došlo symbolicky 17. listopadu 1997.
Dnes už ale opět patří k výrazným místům pražského centra. Oficiální web ji popisuje jako kavárnu s historií od roku 1881 a zdůrazňuje také výhled na Karlův most, Hradčany a Národní divadlo.
A kdo má rád večerní atmosféru, může si ke kávě nebo sklenici vína přidat i živou hudbu. Podle oficiálních informací hraje v kavárně každý den profesionální klavírista.
Milovníci divadla a koktejlů pak mohou navštívit také koktejlový bar Forbína, který se podle podkladů umístil na 38. místě mezi 50 nejlepšími evropskými bary.
Jedna káva, několik generací
Mezinárodní den kávy tak může být pro někoho jen příležitostí dát si espresso, cappuccino nebo flat white. V případě Café Slavia je to ale také připomínka toho, jak důležitou roli může kavárna v životě města hrát.
Za více než století se změnila káva, technologie i lidé, kteří si ji objednávají. Něco však zůstává stejné: touha na chvíli zpomalit, potkat se, něco probrat – nebo jen sedět u šálku kávy a nechat myšlenky volně plynout.
A právě v tom možná spočívá největší kouzlo tohoto místa.
