Těžký život nevidomých ve městech
Modřiny, pohmožděniny, ale třeba i zlomenou klíční kost. Taková zranění si podle svých slov běžně odnášejí nevidomí z chůze po pražských chodnících. Zraňují se o nevhodně odstavené elektrokoloběžky nebo špatně řešené předzahrádky restaurací. A situace se prý ani přes opakované výzvy nelepší.
Nevidomý František se při chůzi orientuje pomocí vodící linie, což je ve městě zpravidla zeď. Třeba informační tabule musí být podle zákona na pevném podstavci, aby tuto linii imitovala a nevidomý ji rozeznal pomocí hole.
„Pravidla jsou jednoznačná, jsou daná stavebním zákonem, nějakou prováděcí vyhláškou, která to upřesňuje. Pravidla existují, ale bohužel, to nedodržování je poměrně značné,“ stěžuje si pan František.
Podstavec, zábradlí nebo plot by měly mít i letní zahrádky restaurací. V Praze jsou ale i ulice, kde toto pravidlo porušuje většina z nich. Pro většinu lidí jde o místo pohody a relaxu, pro nevidomé však o pravý opak. Projít takovou ulicí bez ztráty orientace je téměř nemožné.
Další pasti pro nevidomé a slabozraké představují třeba sdílené koloběžky na chodnících. „Hledáme nějaká společná řešení, protože legislativně nejsme schopni tuto věc zakázat. Tak alespoň hledáme možnosti, jak tuto situaci výrazně zlepšit,“ popsal Richard Bureš, radní Prahy 1.
Podle nevidomých se ale nic moc nezlepšilo. Zajímavé řešení našla třeba Praha 3. Zavedla systém vyznačených míst pro parkování a pokud koloběžku odložíte jinam, platíte za ni do určité výše dál, jako byste nezaparkovali správně. „My jsme na Praze 3 určili asi 200 míst, kde lze odložit kolo nebo koloběžku, ta data jsme předali všem provozovatelům sdílených služeb. Určitě je to vidět na první pohled. V ulicích naprostá většina kol nebo koloběžek parkuje na vymezených místech,“ sdělil místostarosta Prahy 3 Ondřej Rut.
Nevidomí rozhodně nechtějí koloběžky nikomu zakazovat, jen prosí, aby je lidé po projížďce nenechávali na chodníku.
