Od Dvořáka k Jamesi Bondovi. Plzeňská filharmonie přiváží inspiraci z Japonska a chystá novou sezonu
Plzeňská filharmonie láká na Jamese Bonda i světové hudební hosty. Zdroj: Se souhlasem Plzeňské filharmonie
Osm desetiletí koncertů, rozhlasových nahrávek i hudebních setkání s osobnostmi světového formátu. Plzeňská filharmonie letos připomíná 80 let od vzniku svého předchůdce, Plzeňského rozhlasového orchestru. Její cesta přitom nebyla vždy jednoduchá. Po revoluci dokonce hrozil zánik celého tělesa. Dnes orchestr vystupuje v Česku i zahraničí, reprezentuje českou hudbu v Japonsku a láká publikum také na filmovou hudbu nebo koncerty pro děti.
Když dirigent zvedne taktovku, sál ztichne a desítky hudebníků se společně nadechnou. Právě tento okamžik spojuje generace posluchačů i umělců. Plzeňská filharmonie letos slaví 80 let tradice, která začala v roce 1946 vznikem Plzeňského rozhlasového orchestru. Její kořeny však sahají ještě hlouběji do historie plzeňského hudebního života.
„Vznikla celá řada kvalitních rozhlasových nahrávek. Jak šel čas, orchestr kontinuálně natáčel a natáčí dodnes. Proměnila se ale nabídka koncertní činnosti,“ popisuje ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová.
Právě spojení nahrávání, koncertů a reprezentace české hudby tvoří důležitou součást identity orchestru. Z někdejšího rozhlasového tělesa se postupně stala instituce, která vedle klasického repertoáru nabízí také komorní vystoupení, hudební programy pro děti nebo projekty propojující symfonický zvuk s dalšími žánry.
Orchestru hrozil zánik
Historie filharmonie není jen příběhem úspěchů. Významný zlom přišel po sametové revoluci, kdy se Český rozhlas rozhodl zrušit svůj plzeňský orchestr. Po téměř půlstoletí existence tak hrozilo, že místní hudební těleso úplně skončí.
Hudebníci se ale rozhodli pokračovat. V roce 1993 navázal na Plzeňský rozhlasový orchestr Symfonický orchestr města Plzně a v roce 1998 vznikla obecně prospěšná společnost, jejímž zakladatelem je město Plzeň. Právě na této tradici stojí dnešní Plzeňská filharmonie.
Její historie má ovšem ještě starší kapitoly. Kořeny symfonického orchestru v Plzni sahají podle Lenky Kavalové přibližně do roku 1865. V roce 1882 vznikl Filharmonický spolek plzeňský, v roce 1919 Symfonický orchestr Osvětového svazu a název Plzeňská filharmonie se objevil už v roce 1934. „Současná Plzeňská filharmonie nestaví na zelené louce. Navazuje na úctyhodnou tradici a na ohromné úsilí mnoha generací, které usilovaly o to, aby v Plzni fungoval kvalitní symfonický orchestr“, zdůrazňuje Zdeněk Hazdra, autor výstavy věnované 80 letům Plzeňského rozhlasového orchestru.
Koncerty v improvizovaných podmínkách
Příběh orchestru se odehrával také v podmínkách, které měly k dnešnímu koncertnímu zázemí daleko. V počátcích se zkoušelo, natáčelo i vysílalo v provizorních prostorách. „Málo se ví, že v roce 1946 orchestr nezkoušel v rozhlasové budově, která tehdy ještě neexistovala. Zkoušelo se, natáčelo i vysílalo ve velmi improvizovaných podmínkách, například ve školní tělocvičně na dnešní Americké třídě,“ přibližuje Hazdra.
S orchestrem se pojila jména významných hudebních osobností. V jeho historii se objevují například dirigent Charles Mackerras, skladatel Aram Chačaturjan, dirigent Jiří Bělohlávek nebo houslista Václav Hudeček.
Právě osobnosti a jejich vzpomínky tvoří podstatnou část výstavy, která připomíná nejen významné okamžiky, ale i dlouhodobou kontinuitu hudebního života v Plzni. „Vybrané osobnosti nejsou náhodné. Jsou to lidé, kteří spolupracovali kdysi s Plzeňským rozhlasovým orchestrem a buď donedávna, nebo stále spolupracují také s Plzeňskou filharmonií. Je to taková živá propojka,“ vysvětluje Hazdra.
Výstava je k vidění ve foyer budovy Českého rozhlasu Plzeň na náměstí Míru 10. Zájemci se mohou seznámit s historickými milníky orchestru i se vzpomínkami osobností, které se podílely na jeho hudebním příběhu.
Třetinu orchestru tvoří zahraniční hudebníci
Dnešní Plzeňská filharmonie je mezinárodním tělesem. Vedle českých hudebníků v ní působí hráči z dalších deseti zemí, například z Itálie, Španělska, Kolumbie nebo Japonska. Zahraniční hudebníci tvoří přibližně třetinu orchestru.
V jeho čele stojí japonský šéfdirigent Chuhei Iwasaki. Jeho působení pomáhá propojovat českou hudební tradici se zahraničními inspiracemi. Orchestr tak může vedle známých českých skladatelů představovat i tvorbu z jiných kulturních prostředí.
Plzeňské filharmonie je Chuhei Iwasaki. Zdroj: Se souhlasem Plzeňské filharmonie
Má šéfdirigent radost, když filharmonie nastuduje japonskou skladbu? Iwasaki odpovídá, že radost má především z hudby jako takové. Zároveň připomíná, že národní hudební tradice nejsou jednolitým celkem. „Stejně jako česká hudba, i japonská hudba obsahuje strašně moc věcí. Když vezmete českou hudbu, tak Antonín Dvořák je česká hudba, Kabeláč je česká hudba, Karel Gott je česká hudba, Vejvanovský je česká hudba, Tomášek je česká hudba – a všichni píší absolutně jinak,“ vysvětluje Iwasaki.
S nadhledem dodává, že i v japonské hudbě jsou skladby, které jsou mu blízké, a jiné, které mu připadají velmi vzdálené. Právě rozmanitost podle něj dává hudbě prostor k objevování.
Filharmonie reprezentovala českou kulturu
Mezinárodní rozměr své činnosti potvrdila Plzeňská filharmonie také na světové výstavě Expo 2025 v Japonsku. Vystoupení byla věnována mimo jiné tvorbě Antonína Dvořáka a jeho narozeninám, které připadají na 8. září. „Reprezentovali jsme českou kulturu v Japonsku. Tím, že máme japonského šéfdirigenta, se nám daří propojovat českou a japonskou kulturu i další kultury,“ říká Lenka Kavalová.
Plzeňská filharmonie zaujala japonské publikum. Zdroj: Se souhlasem Plzeňské filharmonie
Orchestr tam provedl Dvořákovu Osmou a Devátou symfonii. V českém pavilonu, kam nebylo možné umístit celé těleso, zazněly také komorní skladby – například Serenáda pro smyčce, Dechová serenáda a klavírní trio Dumky.
Zahraniční vystoupení přinesla i nové kontakty. Filharmonie navázala spolupráci s japonským umělcem Hajimem Sakitou, který hraje na hudební pilu. Jejich společný projekt se představí také v Plzni, a to v říjnu v rámci abonentní řady i Kruhu přátel hudby.
Od Rachmaninova až po Jamese Bonda
Plzeňská filharmonie dnes nabízí šest abonentních řad, které cílí na různá publika. Vedle klasických koncertů má v programu také crossoverové projekty, které propojují symfonický orchestr s dalšími hudebními žánry. „Vytváříme programy tak, abychom oslovili co nejvíce lidí. Máme šest abonentních řad, dvě z nich jsou klasické. Pak máme řadu Crossover, kde se spojuje zvuk symfonického orchestru s jinými žánry,“ popisuje Kavalová.
Právě crossoverové koncerty podle ní přitahují velký zájem. Mezi oblíbené projekty patří například hudba spojená s Jamesem Bondem nebo tvorba skladatelů Hanse Zimmera a Johna Williamse. S těmito programy filharmonie cestuje také po Evropě a vystupuje ve velkých koncertních sálech.
Nová sezona 2026/2027 nabídne i tradiční klasický repertoár. Zahajovací koncert je naplánován na 8. října a vystoupí na něm klavírista Igor Ardašev s druhým klavírním koncertem Sergeje Rachmaninova. Program doplní Třetí symfonie Mieczysława Weinberga.
Na únor je připraven také program věnovaný agentovi 007, který má oslovit i lidi, kteří běžně do koncertních sálů nechodí.
Hudba pro děti i budoucí generace posluchačů
Filharmonie se nesoustředí jen na současné publikum. Důležitou součástí její činnosti je také vzdělávání a práce s dětmi. Příkladem je Dětský klub Filharmoniček, který pomáhá přibližovat hudbu nejmladším posluchačům.
Práci s mladým publikem oceňuje i Lenka Bočanová, dlouholetá abonentka, která návštěvníky koncertů v posledních patnácti letech provází také slovem muzikoložky.
„Velice se mi líbí pestrá dramaturgie, jasný koncertní rámec a pevné dirigentské vedení. Orchestr potřebuje kvalitní dirigenty a paní Kavalová je vždycky umí vybrat. Velmi oceňuji také práci s dětmi a s mladým publikem,“ říká Bočanová.
Kromě koncertní činnosti se filharmonie věnuje nahrávání a vystupuje na tuzemských i zahraničních pódiích. V Plzni a Plzeňském kraji zajišťuje také kulturní programy v různých prostředích, včetně chrámové řady, která využívá například katedrálu svatého Bartoloměje a Velkou synagogu.
Nová kapitola v jiné budově
S historií orchestru je úzce spjata budova Českého rozhlasu Plzeň. Právě tam se po desetiletí odehrávala významná část jeho činnosti. V následujících letech se ale filharmonie pravděpodobně přesune do Kulturního domu Peklo.
Mění se budovy, dirigenti, hudebníci i publikum. Základní smysl orchestru však zůstává stejný: nabídnout posluchačům společný hudební zážitek, který se nedá úplně nahradit žádnou nahrávkou.
Osm desetiletí Plzeňské filharmonie je příběhem tradice, která dokázala překonat i období nejistoty. Od improvizovaných zkušeben přes rozhlasové nahrávky až po zahraniční turné a moderní crossoverové projekty orchestr ukazuje, že klasická hudba může zůstávat živá, pokud se dokáže otevírat novým lidem i novým inspiracím.
Aktuální program koncertů, informace o výstavě a vstupenky najdou zájemci na oficiálním webu Plzeňské filharmonie.
