Průmyslový palác se vrací. Po 18 letech znovu září jako dominanta Výstaviště
Více než 130 let historie, ničivý požár, tisíce obnovených vitráží a jedna z nejnáročnějších rekonstrukcí v historii pražského Výstaviště. Průmyslový palác je znovu kompletní. Historická budova, která byla od svého vzniku v roce 1891 svědkem výstav, společenských událostí i velkých proměn Prahy, se vrací v podobě, která spojuje původní architekturu s technologiemi 21. století.
Když Průmyslový palác v roce 1891 vznikl pro Jubilejní zemskou výstavu, měl být jedním z hlavních symbolů tehdejšího výstaviště. Už tehdy byl něčím mimořádným. Rozměrná železná konstrukce, velké prosklené plochy a vitráže představovaly na svou dobu velmi moderní řešení.
„V čem je to moderní? Je moderní ta železná konstrukce a velké plochy světla, s těmi prosklenými vitrážemi. V tom byla vlastně… už je to až takový krok ke konstruktivismu, že ta konstrukce je tady vidět,“ popsala historička Jiřina Chrastilová.
Budova se postupně stala nejen výstavním prostorem, ale také společenským centrem. Konaly se zde další výstavy, společenské události i plesy. V průběhu desetiletí se měnilo její využití i podoba, ale její význam pro Výstaviště zůstával.
Osmnáct let čekání na návrat
Pak přišel 16. říjen 2008. Požár tehdy zničil celé levé křídlo paláce. Zůstalo po něm jen spáleniště a před historickou budovou stála otázka, co bude dál.
Dnes je odpověď vidět přímo na místě. Po osmnácti letech od požáru je levé křídlo znovu na svém místě a celá budova prošla rozsáhlou obnovou. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly zhruba tří miliard korun.
„Přestože rekonstrukce trvala téměř 4,5 roku a byla nesmírně nákladná, tak jsme moc rádi, že už od počátku se podařilo Magistrátu hlavního města Prahy zajistit ať už projekt, nebo realizaci celé té zakázky, protože se skutečně jedná o velmi významnou stavbu nejenom pro Výstaviště, ale pro město jako takové. Je to ikona toho areálu, je to vlastně nejvýznamnější budova, ta původní z toho roku 1891, to znamená ten symbol, řekněme,“ uvedl předseda představenstva Výstaviště Praha Tomáš Hübl.
Rekonstrukce přitom nebyla jednoduchým návratem k tomu, co v budově stálo před požárem. Architekti a restaurátoři museli hledat rovnováhu mezi historickou podobou a požadavky současného provozu.
Výsledkem je tak trochu paradox: budova vypadá jako z 19. století, ale uvnitř funguje jako stavba 21. století.
Nové křídlo, staré řemeslo
Rekonstrukce měla dvě zásadní části. Tou první byla dostavba levého křídla, které bylo po požáru zcela zničeno. Druhou pak obnova dochovaných částí paláce. „Rekonstrukci bych asi rozdělil do takových dvou úseků, nebo do dvou rozdílných částí. Jednak dostavba vyhořelého levého křídla a pak obnova stávajících částí,“ vysvětlil vedoucí projektu David Čech.
Nové levé křídlo přitom dostalo současné technické zázemí. Vznikl zde nový suterén, který umožňuje lepší logistiku a může sloužit i pro zásobování. Do objektu byly zabudovány nové požární a zvukové systémy, akustické prvky nebo tři zásobovací plošiny, které mohou vyjet přímo na podlahu křídla.
Nový suterén je přístupný i pro kamiony a slouží jako technické zázemí, sklad mobilních tribun a nábytku. Přibyla také další infrastruktura pro návštěvníky a gastro provoz.
Historická budova tak získala něco, co návštěvník nemusí na první pohled vůbec vidět – technologie, které jí umožní fungovat pro výstavy, koncerty, veletrhy a další akce současnosti.
Pět tisíc vitráží a více než 100 tisíc skel
Jedním z nejpozoruhodnějších příběhů celé rekonstrukce se odehrál v detailech, kterých si návštěvník možná všimne až při bližším pohledu.
Restaurátoři museli vyjmout a opravit více než 5 000 výplní, které dohromady obsahují přes 108 000 jednotlivých kusů skla. Každý kus přitom musel najít své původní místo. Ani jednotlivé výplně totiž nejsou totožné. Liší se rozměry a při restaurování se pracuje v řádu desetin milimetru.
„Já mám tenhle barák rád, protože podle mě je to největší lucerna na světě. Když si představíte lucerničku, do které dáte svíčku, tak takhle já vnímám tuhle stavbu. V podstatě máte gigantickou lucernu a přijďte se někdy podívat v noci. Jste v ohromné Tiffany lampě,“ popsal umělecký sklář a restaurátor Zdeněk Kudláček.
Průmyslový palác v noci. Opravené vitráže po setmění rozzáří celou historickou budovu. Právě díky nim připomíná podle restaurátora Zdeňka Kudláčka obrovskou lucernu. Zdroj: Navystavisti.cz
Právě vitráže ukazují, jak tenká je někdy hranice mezi stavbou a uměleckým dílem. Obnova nebyla jen otázkou nového materiálu. Bylo potřeba zachovat původní vzhled a zároveň vrátit jednotlivým detailům jejich původní kvalitu.
Do levého křídla se navíc vrátila oválná malovaná vitráž s motivem Orby a lovu podle předlohy Mikoláše Alše. Původní dílo při požáru zaniklo, nová vitráž proto vznikla podle dochované fotografie. Má přibližně 5,8 × 3,3 metru.
Věž musela dolů
Jedním z největších zásahů se stala také 51 metrů vysoká středová věž.
Ta musela být během rekonstrukce sejmuta ze střechy a po renovaci znovu usazena na své místo. Váží přibližně 16 tun. Dostala zesílené nohy, nové ciferníky hodin a zpět se na ni vrátil také svatováclavský znak a koruna.
Samotné hodiny přitom podle Davida Čecha nebyly největším problémem. Stavbaři se dostali ke společnosti, jejíž rodinná tradice sahá až k původnímu zhotovení hodin před více než 130 lety.
„Takže tam to bylo rodinné tajemství a vlastně nebyl žádný problém. Ty problémy nastaly potom, když jsme tu hodinovou věž zpřístupnili, zmapovali, odstrojili. My jsme se vlastně rozhodli, že tu věž sundáme ze střechy. To byla asi nejnáročnější operace v celém objektu,“ popsal Čech.
Historický vzhled, moderní technologie
Průmyslový palác dnes zvenčí působí, jako by se čas příliš neposunul. Uvnitř ale dostal řadu technologií, které odpovídají dnešním nárokům.
Součástí rekonstrukce jsou nové rozvody, technologické kolektory, podlahové vytápění nebo tepelná čerpadla. Pro vytápění a chlazení budovy slouží systém využívající 70 hlubinných vrtů a pět tepelných čerpadel. Střechy dostaly zateplení a novou titanzinkovou krytinu.
Velká pozornost se věnovala také požární bezpečnosti. V novém levém křídle jsou například sprinklery, tlaková mlha pro ochlazování ocelové konstrukce a požární rolety. Celý objekt je vybaven elektronickými systémy, které sledují teplotu a případný kouř.
Právě tady se nejlépe ukazuje princip celé rekonstrukce: historie zůstává viditelná, moderní technologie jsou často schované pod ní.
Návrat k podobě, kterou Praha desítky let neviděla
Zajímavou kapitolou je také rozdíl mezi oběma křídly. Levé bylo znovu postaveno podle původních nákresů a vrací se v něm podoba blízká původnímu stavu z 19. století. Pravé křídlo naopak prošlo citlivou obnovou pozdějších vrstev budovy.
„Znova se narodil ten duch, protože to, co vyhořelo, byla ta podoba z těch 50. let. A my jsme se vrátili do té podoby z 19. století. To vlastně tady lidi 70 let neviděli,“ vysvětlil architekt Vladimír Thiele.
Návštěvník tak dnes může vidět interiér, který po desetiletí nebyl přístupný v této podobě. A zároveň dostává budova nové možnosti využití. Palác je propojený se sousedními Křižíkovými pavilony a díky novému řešení je možné mezi nimi procházet suchou nohou.
Průmyslový palác nekončí rekonstrukcí
Velká rekonstrukce tak není jen návratem jedné historické budovy. Mění se i samotné Výstaviště, které v posledních letech prošlo dalšími úpravami – od obnovy Křižíkových pavilonů přes nová sportoviště až po pumptrack, dětská hřiště nebo další zázemí pro návštěvníky.
A Průmyslový palác se do tohoto nového Výstaviště vrací jako jeho historická dominanta.
Po více než třinácti desetiletích má za sebou další velkou kapitolu. Po požáru zůstala dlouho jen vzpomínka na chybějící část stavby. Dnes už při pohledu na palác není na první pohled poznat, že jeho levé křídlo bylo před osmnácti lety zničeno.
Možná právě to je největší síla celé rekonstrukce. Neudělat z historické budovy muzeum, ale vrátit jí život.
Průmyslový palác je znovu kompletní. A po tom, čím si prošel, může konečně začít psát další kapitolu své historie.
