Proslavil se jako herec, zkoušel ale i podnikat. Josef Abrhám po předcích zdědil cihelnu, do které investoval tři miliony korun. Investice se mu zpátky ale nikdy nevrátila.
Josefu Abrhámovi byla po revoluci v restituci vrácena rodinná cihelna v Kunovicích, která kdysi zaměstnávala 200 lidí. Sám v ní jeden čas pracoval, a to v době, kdy dokončil studium na střední škole. Po maturitě kvůli kádrovému posudku totiž nemohl na žádnou vysokou školu. K dědictví se postavil čelem. Bral to jako povinnost vůči svým předkům. „Dědeček koupil v Kunovicích krachující cihelnu, dal ji do pořádku a prosperoval. Obchodoval s Baťou, jeho domky se často stavěly z našich cihel. Otec se stal jeho následníkem, cihlářem, což trvalo až do roku 1948, kdy došlo k znárodnění,“ svěřil se herec před lety v rozhovoru pro Deník.
Na továrnu byl uvalen konkurz
Přestože měl prakticky nulové zkušenosti s podnikáním, do nových technologií investoval na začátku devadesátých let tři miliony korun, což byly velké peníze a provoz opět rozjel naplno. „Nová situace mě prostě donutila se o cihelnu starat. Jsem nucen, alespoň laicky, i když leccos si z minulosti pamatuju, být při tom. A jestli mě to baví? Když se daří, tak mají ty nervy alespoň smysl. Když je krize, tak je to k vzteku. Je to velká odpovědnost. Čím dál víc mi ale není jedno, co s cihelnou bude. To nejde, jen tak to vzdát. Ze starých fotografií vidím dědečka, pak otce... My jsme samozřejmě v příšerné nevýhodě, ale prohrát se nám to nechce. Alespoň vyčerpat všechny možnosti. A pak už – poručeno Pánu Bohu,“ uvedl Josef Abrhám v roce 2001 v rozhovoru pro MF DNES.
Přestože dělal vše, co bylo v jeho silách, byl to marný boj. Na továrnu byl v roce 2002 uvalen konkurz, který soud o čtyři roky později zrušil, neboť majetek podniku nestačil ani na náklady konkurzního řízení. Herec tak prodělal miliony korun. Svědomí měl ale čisté, pro záchranu cihelny obětoval několik let.
