Sociální podniky nejsou jen chráněné dílny. Obcím mohou nabídnout služby i práci, říká odborník
Zdeněk Kosour vede sociální podnik Kolibřík CSR, který má v Česku několik poboček. Zdroj: CNN Prima NEWS
Sociální podnik může obci pomoci se službami, které potřebuje zajistit, a zároveň nabídnout práci lidem, pro něž je vstup na běžný pracovní trh obtížnější. Podle Zdeňka Kosoura, ředitele Centra sociálního podnikání, je prostor pro spolupráci mnohem širší, než si samosprávy často představují. Od úklidu a péče o zeleň přes senior taxi až po bezpečnost v parcích.
Když se řekne sociální podnik, řada lidí si představí především chráněnou dílnu. Podle Zdeňka Kosoura je ale sociální podnikání mnohem širší. V Česku funguje podle jeho údajů zhruba 3 800 podniků tohoto typu, přičemž přibližně 300 až 350 z nich se přihlásilo k principům sociálního podnikání.
„I když mají od státu stejné benefity, fungují podle principů sociálního podnikání. Mezi ně patří například minimálně 51 procent reinvestice zisku a také daleko odpovědnější práce se zaměstnanci,“ vysvětluje Kosour.
Právě zaměstnávání lidí, kteří se na běžný pracovní trh dostávají obtížněji, je jedním z hlavních smyslů sociálního podnikání. A významnou roli v tom mohou hrát právě obce a městské části.
Obec může získat službu i pracovní místa
Spolupráce mezi samosprávou a sociálním podnikem může podle Kosoura fungovat jako oboustranně výhodné řešení. Obec získá službu, kterou potřebuje zajistit, a zároveň může pomoci lidem z vlastního okolí najít práci. „Jakmile obec naváže spolupráci se sociálním podnikem, nebo si ho dokonce sama založí, může z toho mít benefity nejen obec, ale i její obyvatelé. Sociální podniky totiž často nabírají zaměstnance právě z městských částí, obcí nebo měst, odkud spolupráce vychází,“ říká.
Výsledkem tak může být nejen efektivnější zajištění některých služeb, ale také pracovní příležitost pro člověka, který by jinak hledal zaměstnání jen obtížně.
Senior taxi, úklid i bezpečnost v parcích
Možností, co mohou sociální podniky pro obce zajišťovat, je podle Kosoura celá řada. „Mohou v podstatě cokoliv zadat ze svého provozu, outsourcovat směrem do sociálních podniků, případně si podnik mohou založit samy,“ popisuje.
Jako příklad uvádí službu Senior taxi. Sociální podnik Tymium podle něj spolupracuje se 17 městskými částmi, obcemi a městy právě na dopravě seniorů.
Senior taxi nabízí své služby starším spoluobčanům. Zdroj: Se svolením Kolibřík CSR
Jinde mohou sociální podniky pomáhat například s bezpečností. „Pragulík má výborný tým, říkají si šerifové, a ti fungují v parcích. Je to vlastně určitá prevence v oblasti bezpečnosti,“ vysvětluje Kosour.
Velkou oblastí zůstávají také úklidové práce, údržba zeleně a další činnosti, které obce běžně potřebují zajišťovat.
Obec si může založit sociální podnik sama
Nemusí přitom vždy jít pouze o spolupráci s již existujícím podnikem. Sociální podnik může podle Kosoura založit také samotná obec nebo městská část. „Legislativa to umožňuje a myslím si, že je to jeden ze skvělých způsobů, jak nabídnout pracovní příležitosti přímo vlastním občanům,“ říká.
Jako příklad uvádí svou domovskou Prahu 12, kde podle něj zatím potenciál sociálního podnikání není využit naplno. Prostor vidí například právě v senior taxi nebo v založení obecního sociálního podniku.
Výhoda by podle něj byla i v tom, že by lidé s handicapem mohli pracovat přímo v místě, kde žijí. „Dáte tak možnost občanům z Komořan, Točné, Kamýku nebo Modřan najít práci přímo ve svém bydlišti,“ dodává.
Zákon měl pomoci, ale podnikání spíše brzdí
Od roku 2025 v Česku platí zákon o integračním sociálním podniku. Jeho cílem bylo mimo jiné vytvořit jasnější rámec pro sociální podnikání a vznik registru sociálních podniků.
Podle Kosoura však zákon zatím svůj potenciál nenaplnil. „Vůbec nic v praxi, protože bohužel ten zákon není dobře napsaný,“ říká otevřeně.
Jedním z problémů má být podle něj takzvaný integrační fond. „Určitou část majetku nebo aktiv musí sociální podniky vložit vlastně do rukou státu. Má to logiku kvůli kontrole toku financí, ale pokud sociální podniky tyto prostředky nemohou reálně využívat, je to velmi demotivační,“ vysvětluje.
Výsledkem je podle něj malý zájem o registraci. V registru je podle jeho slov v současnosti zhruba 20 podniků. Centrum sociálního podnikání proto spolu s dalšími představiteli oboru jedná s legislativci o změnách. „Chceme, aby tahle klauzule zmizela a stejně jako v jiných evropských státech abychom měli funkční rejstřík sociálních podniků. Pomohlo by to sociální podnikání v Česku rozpohybovat,“ říká Kosour.
Obavy z pomalejší práce? Příklady je vyvracejí
Jednou z překážek může být také obava samotných obcí. Mohou se například ptát, zda zaměstnanci s handicapem zvládnou práci stejně rychle nebo kvalitně jako ostatní.
Podle Kosoura jde ale často spíše o předsudek než o skutečný problém. „Nejčastější předsudek je, že dáte někomu práci a handicap ho bude limitovat, takže ji neodvede dobře nebo ji odvede pomaleji,“ popisuje.
Zároveň ale upozorňuje, že existuje řada konkrétních příkladů, které takové obavy vyvracejí. Sociální podniky podle něj dnes pracují i pro velké firmy a banky, například v oblasti IT testování. „Jsou to věci, které se dají dohledat. Existují příklady úspěšných spoluprací a jejich benefity rozhodně převyšují obavy,“ dodává.
Prostor je ve veřejné správě téměř všude
Možnosti podle Kosoura nekončí u obcí. Sociální podniky mohou najít uplatnění také u městských částí, krajů nebo ministerstev. „Ten potenciál je opravdu obrovský. Sociální podniky mohou prostoupit celou státní správu i samosprávu, stejně jako to vidíme v dalších evropských zemích,“ říká.
Podle něj přitom nemusí jít vždy o složité služby. Příkladem mohou být například služby spojené s praním prádla. Důležité je podle něj především podívat se na fungování konkrétní instituce a hledat činnosti, které lze zajistit jiným způsobem.
První krok? Obec by měla zjistit, co může zadat
Pokud chce obec spolupráci se sociálním podnikem skutečně zahájit, doporučuje Kosour začít poměrně jednoduše. „První krok je podívat se, jaké veškeré činnosti obec dělá a které z nich se dají outsourcovat. To může být opravdu široká škála,“ vysvětluje.
Následně může obec hledat vhodného partnera například v adresáři sociálních podniků. Podle odborníka je možné najít podnik, který působí přímo v okolí, ale také takový, který dokáže službu zajistit na dálku nebo v jiném regionu.
A pokud vhodný partner na trhu není? Pak může přijít na řadu další možnost – založit vlastní obecní sociální podnik. Více informací o sociálním podnikání a činnosti Centra sociálního podnikání najdete na oficiálním webu Kolibřík CSR.
