Svůj poslední film mohl sledovat jen zpovzdálí. Schulhoff si krátce po premiéře vzal život
Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
Slavný režisér a scenárista Petr Schulhoff nemohl film Příliš velká šance sám natočit kvůli vážné nemoci a jen z dálky pozoroval, jak vzniká. Výsledek viděl jen jako divák a nedlouho po premiéře si vzal život.
Autorem scénáře byl Petr Schulhoff, zkušený režisér detektivek Vrah skrývá tvář nebo Po stopách krve. Kromě toho se proslavil komediemi jako Zítra to roztočíme, drahoušku…! a Já to tedy beru, šéfe…! a také televizní mikrokomedií Bohouš o hltajícím bernardýnovi.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel držitel Zlatého glóbu Stacy Keach. Jeho hlas zazněl i v Simpsonových
Právě snímek Příliš velká šance měl být jeho návratem ke kriminálkám. V té době byl už ale těžce nemocný a režie se musel ujmout neméně zkušený Otakar Fuka. Celý vznik svého filmu tak Schulhoff už vnímal jen na dálku. Neuběhl ani rok od premiéry, když si 64letý filmař vzal dobrovolně život.
Střet s vlastním svědomím
Film pojednává o člověku, jehož lék může zachraňovat životy, sám ale jeden svojí nezodpovědností vezme a měl by za to pykat. Jan Kanyza, který se před kameru postavil jako mladý vědec vyvíjející léčbu proti nebezpečné žloutence, byl překvapený, když si poprvé přečetl scénář. „Byl to sice kriminální příběh, ale kriminalistické práce v něm bylo velmi málo,“ vysvětloval.
Nečekaly ho totiž akční honičky, ale úplně jiné herecké umění – nahlédnutí do vnitřního soukolí citu, rozumu, strachu, samoty. Šlo o to ukázat, jak člověk snadno podléhá panice.
Jeho hrdina totiž odjíždí z chaty se svou milenkou poté, co popíjeli alkohol, a srazí autem malého chlapce. Jeho tělo ukryje v přírodě a utěšuje se tím, že když nepůjde do vězení, může vývojem svého léku zachránit tisíce dalších dětí.
Čtěte také
Diváci přitom mohli mít pocit, že podobný námět dobře znají. Těsně po válce ho natočil Jiří Krejčík s Milošem Nedbalem pod názvem Svědomí. Také v něm se hlavní hrdina zmítá ve svém vnitřním strachu poté, co při výletu se sekretářkou autem srazí dítě. Když se dočte v novinách, že nepřežilo, začne ho tížit svědomí.
Příliš velkou šanci popsal Radovan Lukavský jako film o jednom chybném kroku, po kterém člověka zavalí lavina. Lukavský se proměnil ve vyšetřovatele, který se snaží smrt chlapce vyřešit a dává viníkovi šanci, aby se sám přiznal. „Tenhle vyšetřovatel není typ policejního chrta, který se raduje z úlovku, ale chytrého poradce,“ řekl herec o své postavě.
Nakonec viník udělá osudovou chybu, když se vypraví na místo, kde je chlapcovo tělo, aby zlikvidoval důkazy, a zachytí ho fotopast.
Zajímavosti kolem filmu
Milenku si zahrála Julie Jurištová. Její postavu ale někteří recenzenti strhali. Byla prý „manekýnkovsky sošná“ a objevovala se v neočekávaných okamžicích, aby méně chápavému divákovi a hlavně partnerovi vysvětlila, jak ohavně se chová.
Nečekané potíže musel štáb řešit, když v hostivařských ateliérech natáčel scény z policejní kanceláře. Členové štábu, kteří měli dekoraci na starost, museli zvyšovat strop, protože se od něj odrážel zvuk. Stejně tak zpočátku rušil hluk kamery, což postaru vyřešili tím, že přes ni přehodili silnou deku.
Mistrovství prokázal skladatel Petr Hapka, který dostal nabídku, aby k filmu složil hudbu. V Kanyzově autě měla hrát do omrzení italská odrhovačka.
Kromě toho, že Hapka perfektně napodobil požadovaný styl, pozorným uším neunikne, že sám song nazpíval. Text napsala jeho životní partnerka, herečka Zora Ulla Keslerová. Pro tu to nebyl až tak obtížný úkol. Hvězdou totiž byla nejen u nás, ale právě i ve slunné Itálii.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Šaolinský mistr světa je Čech. Korenc zpíval s Jackiem Chanem, měl trénovat s Chuckem Norrisem
