Šaolinský mistr světa je Čech. Korenc zpíval s Jackiem Chanem, měl trénovat s Chuckem Norrisem
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Čech Karel Korenc je dvojnásobným mistrem světa v kung-fu
- V Číně zpíval na pódiu po boku hvězdného Jackieho Chana
- Soutěž vyhrál, i když byl zraněný od vlastní šavle
- Má přes 300 medailí a studuje obor kriminalistika
Karel Korenc toho ve dvaceti stihnul už dost. Americká aliance bojových umění ho jako nejmladšího v historii zapsala do Knihy legend a je dvojnásobným mistrem světa v šaolinském kung-fu, šampionem se stal přímo ve slavném chrámu stejného jména. Právě v Číně potkal Jackieho Chana i další legendy, učil se od nich mimo jiné to, jak správně bojovat ve filmech. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, jak jednu soutěž vyhrál celý zkrvavený od vlastní šavle.
Srdnatý boj může mít mnoho podob. Dvacetiletý mládenec Karel Korenc se třeba umí ohánět šavlemi či meči tak brilantně, že díky tomu nasbíral přes 300 medailí z kung-fu soutěží a dvakrát se stal mistrem světa.
ČTĚTE TAKÉ: Sauna, sex a alkohol. Rusko ovlivňuje mezinárodní sport ze zákulisí, kam mohou jen vyvolení
I on si však váží ještě docela jiného boje: dlouhodobě podporuje děti bojující s diabetem.
„Mám za to, že moje cesta pro ně může být inspirativní. Cítím, že je hodně důležité, aby se děti hýbaly, někdo je zvednul z gaučů. A hýbat se můžete i v případě, pokud trpíte diabetem. Člověk i tak může dokázat neuvěřitelné věci, klidně být mistrem světa. Nikdy se nevzdávejme svých snů,“ nabádá 20letý Korenc.
Co je Modrý den
První ročník celorepublikové kampaně upozorňující na boj dětí s diabetem. 14. listopadu se na Světový den diabetu zabarví několik významných českých staveb do modra. Zapojí se například Petřínská rozhledna, Žižkovská televizní věž, Tančící dům, Karolinum nebo brněnský Špilberk. „Když jsem byl osloven, zda bych tomu pomohl s propagací, vůbec jsem neváhal. Je to dobrá věc,“ řekl šampion v šaolinském kung-fu Karel Korenc.
Je pravda, že o překonávání překážek a bolesti toho asi víte dost i coby šaolinský mistr světa.
Rozhodně. Pokud se člověk chce dostat na nejvyšší úroveň, je to dřina. Musíte se toho hrozně moc naučit. Šaolinské kung-fu je styl založený na rychlosti, dynamice, akrobacii. Normální člověk neskočí salto se dvěma šavlemi v ruce tak, aby dopadnul, a ani se nehnul. Je za tím velký trénink a spousta úsilí.
A taky nějaké šrámy?
Aby byla slyšet dynamika a síla v pohybu, máme své zbraně uzpůsobené. Jsou z ohebného plechu. V rychlosti, s jakou to dělám já, tam je ale nějaké riziko vždycky. Stačí udělat chybu, špatný pohyb. Jednou jsem si takhle v Bratislavě na soutěži rozseknul čelo. A v následném tréninku jsem si stejnými šavlemi ještě rozseknul i kus ucha.
Pokud vím, tu soutěž jste stejně vyhrál.
Vyhrál. Dokončil jsem sestavu, krev mi tekla po čele. Všichni okolo mi zděšeně ukazovali na hlavu, já byl v klidu, čekal jsem na výsledek. Jakmile jsem se ale dozvěděl, že jsem ve své kategorii první, hned jsem zamířil ke zdravotníkovi.
Čtěte také
Jak se vůbec šaolinské kung-fu liší od toho sportovního?
Největším rozdílem je, že u sportovního jsou pevně dané prvky, které musíte zvládnout. Máte třeba salto, hvězdu bez rukou do rozštěpu. V tradičním, šaolinském kung-fu je to volnější. Zábavnější. Improvizace je pro mě dobrý kamarád.
Dárky od Jackieho Chana
Věděl jste odmalička, že si nebudete hrát na Pavla Nedvěda, ale na Chucka Norrise?
Nevěděl. Začínal jsem s judem, ke kung-fu jsem se dostal i díky filmům, které jsem si pouštěl místo večerníčků. Na soutěže jsem si po celé republice vozil staré DVD, díval se na starší filmy s Brucem Leem, Jackiem Chanem. Bojové sporty máme v rodině, děda dělal karate, táta taky, takže v tom vlastně jen pokračuju. Zpětně bych řekl, že kung-fu pro mě nebyla špatná volba.
Chucka Norrise jsem nezmínil náhodou. Prý chybělo maličko a mohl jste si s ním zatrénovat.
To je pravda. Měl jsem si s ním zatrénovat v Praze při akci nazvané Víkend s legendou, nakonec to ale bohužel padlo. Obrovská škoda. Stejná příležitost už bohužel nepřijde, protože Chuck Norris už není mezi námi. S jinými hvězdami jsem se ale setkal, hlavně se svým dětským idolem Jackiem Chanem, a to přímo v jeho pekingském tréninkovém centru, vlastně u něj doma. Jako jeden ze třiceti vybraných z celého světa jsem se totiž dostal na jeho kaskadérský kemp. Hodně jsme tam trénovali, cvičili filmový boj, replikovali jsme scény z Chanových snímků. Snad jsem je něčím zaujal, protože mě pozvali i podruhé a potřetí. A zase to bylo jiné – hodně jsme se pak připravovali třeba s Jackieho boxerským trenérem. Nakonec se mi dokonce poštěstilo, že jsem s Chanem a několika dalšími stál na obrovském pódiu před tisíci fanoušků a zpíval jsem čínsky.
Jak vám to šlo?
Byla to asi největší výzva celého kempu, protože čínština není zrovna mojí předností. Naštěstí si stačilo zapamatovat melodii, slova písně nám v latince ukazovali na velké obrazovce. Byl to úžasný zážitek. K něčemu takovému se člověk jen tak nedostane.
Čtěte také
Jaký je Jackie Chan zblízka?
Z něj ta dobrosrdečnost úplně sálá. Bylo neuvěřitelné, jak se o nás se svými lidmi staral. Je to úžasný člověk s obrovským srdcem. Dostali jsme od něj dokonce i nějaké dárky, mimo jiné různé léky proti bolesti. Sám moc dobře ví, jak to bolí, když se ve filmu natáčí kung-fu scéna.
Už má své roky, je mu dvaasedmdesát. Troufnul byste si ho vyzvat k přátelskému souboji?
To určitě ne. S Jackiem se nemůžu rovnat ani z 0,5 procenta. Každé naše dosavadní setkání stálo za to. Už když nám jen na konci kempu předával velkou tašku a mohl jsem si s ním potřást rukou, tak to byl absolutně nepopsatelný zážitek na celý život.
V něčem ale na Chucka Norrise nemá – o něm se žádné vtipy nevypráví.
To je fakt. S Norrisem mám nejradši tohle: „Kolik Chuck Norris udělá kliků? Všechny!“ Taky to byl borec… Víte, že Chucka Norrise porazil jenom Bruce Lee? To je další můj idol…
Potkal jste při svém cestování po světě ještě další známé osobnosti?
Pár by se jich našlo. Na zmíněném kempu byli různí vlivní lidé ze světa kung-fu i filmu, režiséři jako Larry Yang, který s Jackiem Chanem natočil jeho nejnovější snímek The Shadow's Edge. Potkal jsem taky lidi, kteří dělali na filmu Mortal Kombat 2. Nebo Zhenwei Wanga, hlavního záporáka z Karate Kida. Mimo kemp mě potěšilo i setkání s českým bojovníkem MMA Jiřím Procházkou. Ví se o něm, že je hodně přemýšlivý typ. A i s kung-fu je hodně spjatá filozofie, buddhismus, taoismus, meditace.
Čtěte také
Takže i vy v rámci tréninku občas meditujete?
Určitě jsem v tom zatím nezašel tak daleko jako Jiří Procházka, vždyť je mi jen dvacet let. Jednou jsem byl ale měsíc v Číně, kde se každý den po ránu pravidelně meditovalo. Tak nevím, jestli se to počítá…
Cena od opata Šaolinu
V Číně jste dokonce pobýval ve slavném klášteře Šaolin, místě plném legend a mýtů. Jaký je na vlastní kůži?
Je to kolébka mého sportu. A já tam dokázal vyhrát svou největší soutěž, na kterou jsem se musel složitě kvalifikovat z Evropy. Díky soutěži jsme se v šaolinském klášteře dostali do míst, kam se jinak normální člověk nepodívá. V prvním kole nás v sále hodnotili přímo šaolinští mniši. A druhé kolo se zase odehrávalo u velkého pódia přímo před branou šaolinského kláštera, byly u toho tisíce lidí, čínská televize. Z celého světa se do soutěže kvalifikovalo 200 lidí, mně se poštěstilo, že jsem nakonec jedním z deseti, kdo vyhrál cenu Shaolin Kung-Fu Star of the World. Velkou poctou bylo, že nám cenu předával sám velký opat šaolinského kláštera. Celé to bylo obrovsky slavnostní. Jako když jsme spolu s šaolinskými mnichy obědvali v jejich jídelně. To bylo fakt zajímavé!
JAK TO VYPADÁ V ŠAOLINU:
Nají se člověk při obědě s šaolinskými mnichy, nebo je jejich střídmost poněkud hladová?
Mám rád maso a steaky, českou kuchyni. A pravda je, že v šaolinském klášteře jsou zvyklí na něco jiného – preferují hodně zeleniny, tofu. Asi to tedy nebylo úplně pro mě. V Číně si ale jinak taky pochutnám, nudle a rýži si dám taky rád; jen s masem.
Čtěte také
Je pravda, že vás teď láká zúročit své schopnosti i před filmovou kamerou?
Díky kempu s kaskadérským týmem Jackieho Chana mám určitou průpravu. Tamní trénink mi dal hodně, předtím jsem s filmařinou ani kaskadérstvím neměl co do činění. Pomohlo mi to. Kdo ví, třeba si mě díky tomu někdo do filmu vybere. K bojovým sportům mě koneckonců přivedly právě filmy. Odmala jsem si hrál s různými meči, vymýšlel si všelijaké bojové situace, takže hraní v akčním filmu by mě určitě bavilo.
Je to v kůži filmového kaskadéra těžké, když máte druhému dát efektně vypadající ránu, přitom ho doopravdy netrefit?
I právě tohle jsme se u Chana taky učili. Rychle zjistíte, že filmový a normální boj je něco úplně jiného. Ve filmovém musíte dávat obrovský pozor i na to, kam míří kamera. A samozřejmě je klíčové, abyste se nezranili.
Studujete kriminalistiku a kriminologii. Jste teď blíž k tomu, aby z vás vyrostl druhý Jackie Chan, nebo opravdový lovec padouchů?
Mám rád zahraniční kriminálky, realita se ale od filmů hodně liší. I tak je pro mě tenhle obor hodně zajímavý. Vybral jsem si ho i proto, že má blíž k tomu, co v kung-fu dělám; vždyť třeba sebeobranu jsem měl už na střední škole. Takže uvidíme, kde skončím...
Zpráva pro všechny lotry každopádně zní: dejte si pozor, za pár let tu bude policista se dvěma tituly mistra světa v kung-fu.
Jasně. Až budou chtít skákat po střechách a přes ploty, tak si to užiju. (smích)
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Premiér Babiš se nezúčastní oslav 17. listopadu. Odletí jednat o obraně do Izraele
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
