Tajemství Benešových dekretů: Podepisovaly je desítky lidí, o odsunu Němců v nich není ani slovo
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Po Mnichovu vznikla exilová vláda v Londýně.
Kromě Beneše dekrety podepisovaly desítky dalších lidí.
Část ze 143 dekretů umožnila vysídlení milionů Němců a Maďarů.
Desítky let po konci druhé světové války mají takzvané Benešovy dekrety pro část české veřejnosti příznak tajemné Pandořiny skříňky, jejíž otevření by mohlo na svět vypustit dávné křivdy a démony. Co skutečně dekrety vydané prezidentem Edvardem Benešem obsahovaly a jak je zajištěna jejich platnost?
Prezident Edvard Beneš po Mnichovské dohodě a odchodu do Londýna dosáhl v roce 1940 uznání své exilové vlády jako zástupce československého zahraničního odboje. Za normálních okolností by tato vláda připravovala zákony, které by pak projednal parlament. To ale v době války nebylo možné – první Prozatímní Národní shromáždění se sešlo dokonce až na podzim 1945.
ČTĚTE VÍCE: S Benešovými dekrety nesouhlasím, říká Posselt. Na sjezdu sudetských Němců o nich mluvit nebude
Řešením této ústavní nouze bylo vládnout pomocí dekretů, což byl nástroj běžně využívaný i zástupci dalších Německem okupovaných zemí, například Norska, Nizozemska, Belgie nebo Polska.
Jak dekrety vznikaly?
Termín „Benešovy dekrety“ je částečně zavádějící. Jde sice o dekrety prezidenta republiky, ten je ale vydával na základě návrhu vlády a po projednání Státní radou, což byl poradní orgán exilové vlády. Edvard Beneš dekrety podepisoval, aby ale mohly vstoupit v platnost, museli je zároveň spolupodepsat i předseda vlády a příslušný ministr. Ten pak zodpovídal za jejich provedení.
Mnohé z dekretů vydaných v roce 1945 podepsali vlastní rukou i další členové vlády. Například pod dekretem 5/1945 Sb. z 19. května 1945, v němž se mimo jiné řeší národní správa majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů, najdeme spolu s Benešovým celkem 24 podpisů včetně podpisu Klementa Gottwalda, který byl v té době náměstkem předsedy vlády a předsedou Národní fronty.
Čtěte také
Kolik dekretů existuje a čeho se týkají?
Existuje celkem 143 dekretů, z nichž bylo jen 44 vydáno v zahraničí. Drtivá většina takzvaných Benešových dekretů spatřila světlo světa až po březnu 1945 na již osvobozeném území Československa.
Obsahem mnoha dekretů byly především zcela běžné otázky fungování společnosti a státu. Například se jimi rušilo školné na státních středních školách, zřizovala se pražská Akademie múzických umění, znovu se zaváděl středoevropský čas a Sovětskému svazu se jako projev díků věnovaly různé nemovitosti. Další dekrety nařizovaly brannou a pracovní povinnost nebo obnovovaly měnu, ale také třeba zaváděly opatření k urychlení nakládky a vykládky zboží v železniční dopravě. Zásadní dopad pro početné skupiny obyvatel měly dekrety o denacifikaci a znárodnění dolů, velkých průmyslových podniků, bank a pojišťoven.
Němci, Maďaři a Československo
Nejdiskutovanější skupina takzvaných Benešových dekretů se zabývala konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů a jejich budoucím postavením. Právě na ně se téma „Benešových dekretů“ s oblibou nesprávně zužuje. Přitom se jedná maximálně o šest dekretů z mnoha desítek, které Edvard Beneš a členové československé exilové, prozatímní poválečné, a nakonec po volbách v červnu 1946 i nově sestavené vlády podepsali.
Čtěte také
Tyto dekrety mimo jiné zařadily Němce a Maďary mezi „státně nespolehlivé osoby“. Za osoby národnosti německé nebo maďarské pak považovaly každého, kdo se „při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 přihlásil k německé nebo maďarské národnosti“. Zásadní význam pro další osud Němců a Maďarů pak měl dekret 33/1945 Sb. ze 2. srpna 1945, který příslušníkům těchto národností odebíral československé občanství, pokud během šesti měsíců neprokázali, že zůstali věrni Československé republice.
Ustanovení předpokládala kolektivní neloajalitu Němců a Maďarů a s příslušnými závěry Postupimské konference (skončila 2. srpna 1945) schvalujícími masové přesuny zejména německého obyvatelstva z osvobozených území otevřela cestu k nucenému vysídlení 2,2 až 3 milionů Němců a 70 až 90 tisíc Maďarů z území Československa. O samotném vysídlení, které probíhalo až do roku 1951, přitom v Benešových dekretech nenajdeme ani slovo.
Jak je zajištěna platnost a nevratnost Benešových dekretů?
Dekrety prezidenta republiky byly dodatečně Ústavním zákonem ze dne 28. března 1946 č. 57/1946 Sb. schváleny a prohlášeny za zákony. Po svém vydání ale byla řada „Benešových dekretů“ měněna nebo rušena, takže v současné době je součástí právního řádu České republiky a Slovenské republiky pouze devět dekretů vydaných v zahraničí a 48 dekretů vydaných už na území Československa.
Legalitu a legitimitu dekretů potvrdil Ústavní soud ČR ve svém nálezu z roku 1995 s tím, že jimi nastolené změny zůstávají zachovány. Zkoumat, jestli zůstávají platnou součástí českého právního řádu, soud odmítl, protože jsou už právně neúčinné. To znamená, že se dnes podle nich už nesmí rozhodovat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pohraničí je naše, skandují v Brně příznivci SPD před akcí sudetských Němců. Dorazil i Okamura
