Z posledního zápasu s Attilou Véghem odešel jako vítěz a rovnou do sportovního důchodu. A jak si čtyři týdny bez MMA Karlos Vémola užívá? „Jak mi povolují svaly, a ochabuje tělo, tak mě všechno strašně bolí,“ stěžuje si bojovník na fyzické neduhy. Ale jinak je na výminku prý spokojený. Nicméně dočkal se ho později, než původně zamýšlel.
Čtyři týdny ve sportovním důchodu. Jaký je to pocit?
No, tenhle týden jsem měl prvních pár lehčích tréninků a čím dál tím víc mě bolí celý člověk, protože když jste zvyklí být v zápřahu, a pak čtyři týdny nic neděláte… Jsem z toho úplně zmrzačený. Nemůžu se ani hnout. Opravdu, jak mi povolují svaly a ochabuje tělo, tak mě všechno strašně bolí. Záda, ramena, kolena… všechno mě strašně ničí. Takže jsem si jel na víkend malinko odpočinout k moři, v neděli návrat domů a od pondělí se vracím malinko do nějakého aktivního života, abych vůbec mohl fungovat.
ČTĚTE TAKÉ: Večer se urvu ze řetězu a půjdu do ulic, říká jubilant Vémola. Přiznal zklamání z Végha
Ale na nic konkrétního se připravovat sportovně nebudete?
Ne, ne, vůbec na nic. Jenom na život.
Kam jste konkrétně vyrazil?
Jel jsem se svými kamarády do Bulharska, kam jezdím každý rok. Mám to tady rád. Mám rád celkově Balkán. Jedni moji obchodní partneři jsou Chorvati, tak bych to chtěl letos zvládnout a zajet za nimi na pár dní do Chorvatska.
Byl jste před pár dny s manželkou i na filmovém festivalu v Karlových Varech, jak jste si to užili?
Bylo to krátké, ale fajn. Cítili jsme se s Lelou dobře, jako bychom byli na dovolené. Ono je to tam na kolonádě opravdu krásné. Dobré jídlo, dobré pití. Byli jsme ve skvělém hotelu Imperial, kde se o nás každoročně starají, takže to bylo fajn.
Nedávno jste jako divák dorazil na natáčení pořadu Partička, kde režisér Dano Dangl mluvil o tom, že by pro vás měl roli ve filmu. Takže příště budete ve Varech možná jako herec?
(Směje se) Jo, přesně. Líbilo se mi, jak na to reagoval Michal Suchánek. Říkal: „Některý lidi na to celý život studujou…“ Tak jsem mu říkal: „Musíš mít tak trochu talent.“ Nebo jim do té role stačí někdo velkej a blbej. Tak uvidíme, co z toho vznikne.
Ať už projekty v rámci nemovitostí, obchodních partnerství nebo natáčení, všechno zatím funguje. A dokud to tak bude, tak můžu sedět na zahrádce a zalévat surfínie.
Nicméně už jste také nějaká filmová natáčení zažil. Bavil by vás svět filmu? Přece jen je tam hodně čekání. Jak byste to zvládal?
Je to hodně náročné. Mě tedy bavily víc dokumenty, protože jsem režisérům jasně řekl, že pokud chtějí točit, tak jim to nebudu opakovat a musí to točit se mnou za chodu. Což se mi líbilo. Ale film jako takový… Neustále se k něčemu vracet a natáčet to znovu. To je přece jenom náročná práce, není to úplně zadarmo.
Když jste zmínil natáčení dokumentů. Diváci už mohli vidět na Prima COOL a platformě Prima Plus všechny díly dokumentární série Karel vs. Karlos. Jaké na to máte ohlasy?
Reakce na to dostávám praktické jen kladné, takže jsem rád. A už teď řešíme s Primou natáčení něčeho dalšího. Tak uvidíme.
Před posledním zápasem s Attilou Véghem jsem se vás ptal, co budete dělat jako hlavní věc potom. Odpověděl jste, že nevíte a musíte nejprve do té vody skočit… Už víte, co dál, co bude vaše hlavní zaměření?
Věcí mám rozjetých víc. Mám mnoho sponzorských spoluprací, které prohlubuji. Budeme se možná, jak už jsem zmínil, věnovat i dalšímu natáčení na Primě. Rozjel se mi teď dobře podcast, na který bych se chtěl zaměřit taky trochu víc. Zároveň se rozbíhá nový projekt v Oktagonu, který bych měl dělat. Půjde o zápasení celebrit a tak dále. Celý projekt bude pořádně oznámený nejspíš v rámci turnaje na Štvanici. Ale měl bych toho být velkou součástí.
A je to něco, co by vám mohlo plnohodnotně nahradit MMA, kterým jste roky žil naplno?
Ještě se to nerozjelo, ale zatím mě to docela baví. Co se týká finanční stránky, tak by mi to MMA nahradit mohlo. (Usmívá se) Ale ještě nevím, jak moc pro to budu zapálený. Už nejsem v životě schopen dělat nějaké věci jenom pro peníze, protože se dokážu uživit i jinak. Takže až do toho projektu skočím, uvidím, jak moc mě to bude bavit.
Máte už teď tedy sportovní důchod. Ale přemýšlel jste někdy nad tím, jak byste chtěl, aby jednou vypadal váš skutečný důchod, kdy byste už nemusel pracovat vůbec?
Já nad důchodem přemýšlím pořád. Doufal jsem, že tak bude vypadat už můj sportovní důchod. Akorát, že přijde dříve, ne až v pětašedesáti. Že přijde teď ve čtyřiceti. A pořád v to pevně doufám. Doufám, že budu mít čím dál míň práce a čím dál víc peněz. Že si zkrátka budu užívat. Pořád na tom pracuji.
Pracujete na tom, abyste nemusel pracovat.
Přesně tak. Já jsem kdysi slíbil své mamince, že do důchodu půjdu ve třiceti. To byla dost naivní představa. To se nepovedlo. A ve čtyřiceti jsem na tom tak, že už to možná dokážu. Už v důchodu jsem, a i když mám spotřebu jako tryskáč, tak zatím vše klape. Ať už projekty v rámci nemovitostí, obchodních partnerství nebo natáčení, všechno zatím funguje. A dokud to tak bude, tak můžu sedět na zahrádce a zalévat surfínie.
