reklama

Toulky světem 1: Příjezd do Austrálie aneb setkání s kohoutem, co snášel vejce

Ilustrační foto

Kdybyste si mohli splnit svůj nejbláznivější cestovní sen a vyrazit absolutně kamkoliv, kam by to bylo?

reklama

Kdybyste si mohli splnit svůj nejbláznivější cestovní sen a vyrazit absolutně kamkoliv, kam by to bylo?

Austrálie pro mě byla vždycky „druhý konec světa“. Vzdálená, exotická a nedosažitelná. Možná právě proto jsem velkou část ušetřených peněz investovala za letenku do Perthu. Nízkonákladové cestování s sebou přináší mnoho radostí (a strastí) a jednou z nich bylo hledání hostitelské rodiny, u které budu moci žít (tj. bydlet a jíst zdarma) výměnou za práci. Z mnoha australských hostitelů jsem si vybrala samotářku Susannah, která žije na západním pobřeží na rozhlehlé farmě v lesích. Ostatní cestovatelé ji hodnotili jako přísnou, puntičkářskou a drsnou hostitelku. Sue mě ale po počátečním oťukávání přijala a brzy jsem na její farmě hospodařila jako doma.

Rána na australském venkově jsou nádherná a nezaměnitelná, na východ slunce vstávají jen ti nejčilejší.

V půl páté už první paprsky prohřívají prašnou a rozpukanou červenou zem, ohořelé pahýly stromů, i polodivoké koně pasoucí se na suchých loukách. Ti se snaží přes ohradu dosáhnout alespoň na balík sena, o čerstvé šťavnaté trávě si nechávají leda zdát. Ještěrky se také pomalu rozehřívají a pestrobarevní papoušci sedí na blízké větvi a klapou svými zobany. Určitě mají zálusk na pomerančovník, který jsme včera celý překryli síťovinou. Nebo mě popohání, abych vstala a naplnila jejich hliněná ptačí pítka vodou?

Papoušci, hadi, pavouci, ještěrky... V Austrálii není o nic z toho nouze.
Papoušci, hadi, pavouci, ještěrky... V Austrálii není o nic z toho nouze.

Před sedmou už jsem na nohách, slunce během pár hodin překonalo hranici 20 stupňů, chci obstarat většinu práce na farmě, než začne být nesnesitelné vedro.

V kurníku už to žije, slepice kvokají jedna přes druhou, stájoví koně se ošívají kvůli otravným mouchám a psi vesele pobíhají kolem mě – po očku je sleduju, protože mám ještě v živé paměti, jak jsme se je včera marně snažili dohnat při jejich honbě

za klokany. Doufala jsem, že budou ještě znavení, ale mají síly na rozdávání a ocasy šťastně mrskají ve vzduchu. 

Nejdříve je třeba zatopit, aby byl na farmě dostatek teplé vody. Z velkých pytlů od obilí obezřetně vybírám suché větvičky na zátop, které jsem do nich před pár dny nasbírala. Zásadní je nezapomenout rukavice a provádět práci rychle, protože pavoučí nebezpečí číhá všude. Pak přidat větší klacky a dřevo. Na rozdíl od našich končin tu palivové dříví schne jen několik měsíců. Oheň probleskuje skrz dvířka kamen, koně a psi jsou brzy nakrmení a spokojení.

Na dvorku míjím přístřešek se slepicemi a vzpomenu si na zbytky zeleniny ze včerejška. Za chvíli už nesu vábně vypadající snídani a švitořím na ně navyklým „čůk čuk čuk čuk“. To víte, australské slepice vyžadují australský přístup. A dokonce i procítěný přízvuk! Snažím se narychlo spočítat, jestli jsou všechny, než je na celý den vypustím, ale zdá se, že kohout nám opět chybí. Kohout a jeho nejlepší kamarádka, slepičí podivínka, která se houfu zásadně straní.

Procházím stodolami a marně volám, nakonec je oba najdu trůnit na balících slámy vysoko nad zemí. Slepice se tváří jakoby nic a rychle opouští místo činu. Chvíli pátrám, pak seberu vajíčko umně ukryté pod traktorem a jdu si po svých.

Povinnostmi nabitý den se přehoupne do odpoledne, aniž bych se stihla zastavit, jen přikládat musím bez ustání. A pod kotlem opět nacházím kohoutka. Vytvořil si tady pohodlné hnízdo z pilin a sena a den co den sem s železnou pravidelností chodí, aby se v ústraní věnoval své nejmilejší činnosti – snášení vajec. Bílá pírka si uhlazuje a nenechá se rušit, jen občas ho přijde zkontrolovat kamarádská slepice. Jsou nerozlučná dvojka, a protože spolu tráví tolik času, jako každá spořádaná slepička se naučil náš kohout i kvokat.

Své neúspěchy snáší velmi trpělivě a navzdory nepřízni osudu se každý den do svého hnízda pod kotlem vrací, aby zkoušel vejce vysedět znovu a znovu.

A pak že v Austrálii není všechno vzhůru nohama...

Kohouta neodradilo ani to, že slepicím se daří lépe než jemu.
Kohouta neodradilo ani to, že slepicím se daří lépe než jemu.
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Zahraničí

Nejméně 20 mrtvých a stovky zraněných: V Rovníkové Guineji vybuchla vojenská základna

Nejméně 20 mrtvých a stovky zraněných: V Rovníkové Guineji vybuchla vojenská základna

Chaos, pláč, mrtví a podle agentury AFP až 500 raněných. Tak vypadá situace po sérii výbuchů na vojenské základně v přístavním městě Bata, které je ekonomickou metropolí Rovníkové Guineje. Záběry ve státní televizi ukázaly poničené domy a vládnoucí zoufalství, také mnoho zraněných, zejména dětí. Televize informuje nejméně o čtyřech explozích, jejichž původ zatím není jasný, uvedly zahraniční tiskové agentury.

Rozhovor

Vláda použila sílu, aby zabránila kritice. Najdeme jiné cesty, řekl moderátor protestu

Vláda použila sílu, aby zabránila kritice. Najdeme jiné cesty, řekl moderátor protestu

Nebyl důvod demonstraci ukončit, řekl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS moderátor nedělní demonstrace iniciativy Chcípl PES na Staroměstském náměstí a předseda Svobodných Libor Vondráček. Podle něj vláda použila sílu, aby zabránila kritice, a měla by podat demisi. Vondráček také uvedl, že shromažďovací právo nemůže být omezené krizovým zákonem a demonstrace nemají vliv na šíření koronaviru.

Hamáček chtěl v ulicích krev, snaží se před volbami ukázat svaly, tvrdí Volný
Filip Smoljak: Řeknu vám, co jsou Zdeněk Svěrák a jeho syn Jan zač
Obušky, dýmovnice, nadávky. V centru Prahy se demonstrovalo proti opatřením
reklama
reklama
Schillerová: Datum rozvolnění nevím. Ekonomika by měla jet od druhé poloviny roku

Partie

Domácí zpravodajství

Druhé léto s covidem? Lepší než minulé nebude, mutace řádí i v teple, varuje Prymula
Policisté po demonstraci zadrželi poslance Lubomíra Volného
Blatný: Kdyby vznikalo druhé ministerstvo zdravotnictví, rezignuji
Další články
reklama
reklama