Altman jako manipulátor a obnažený Zuckerberg. Nové filmy cupují technologické magnáty
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Hollywood miluje portréty technologických lídrů.
Film o Altmanovi čelil zrušení financování od Amazonu.
První z filmů už je v kinech a propadl i kvůli recenzím.
Padlo i nečekané přirovnání ke klasice Čelisti.
Do kin míří dvojice filmů na aktuální téma algoritmů, moci a umělé inteligence. Mrazivé drama Artificial o manipulacích Sama Altmana v OpenAI se stalo festivalovým hitem, přestože film bojoval o svou existenci poté, co mu Amazon nečekaně zastavil financování. Naopak volné pokračování Sociální sítě sledující cynismus Marka Zuckerberga u kritiků pohořelo a stalo se v zámoří kasovním propadákem.
Hollywood nikdy netrpěl přehnaným obdivem k technologickým magnátům. Fascinovala ho zejména jejich chladná racionalita a sociopatické rysy. Svědčí o tom třeba dost temné portréty Marka Zuckerberga v oceňovaném snímku Sociální síť (2010) nebo film Steve Jobs z roku 2015, který líčí, jak vytěsňoval ze života své nejbližší.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřela legenda filmové hudby. Melodie pětinásobného kandidáta na Oscara zná celý svět.
Zmíněné filmy jako by předjímaly současnou atmosféru rostoucích obav z toxického vlivu sociálních sítí na jednotlivce i společnost, kvůli nimž mnoho vlád sahá k jejich regulaci nebo zákazu pro děti. Podle loňského sociologického průzkumu The Tech Oversight Project cítí pouze 7 % Američanů důvěru v šéfy velkých technologických korporací. Třeba k Markovi Zuckerbergovi vyjádřilo nedůvěru 75 % respondentů, podobně se to má i s lídry AI revoluce – třeba Sam Altman z OpenAI vyvolává nedůvěru u 54 % dotazovaných.
Právě kolem Zuckerberga a Altmana je vystavěna čerstvá dvojice filmů od renomovaných tvůrců, která se však u zámořských kritiků i publika dočkala dost rozporuplných reakcí. Jistá porce kontroverze je však provázela už od jejich počátků, což se u filmů na tak ožehavé téma dalo očekávat.
Zuckovo klopýtnutí
Skvělou výchozí pozici měl díky jménu svého tvůrce Aarona Sorkina snímek The Social Reckoning (Společenské zúčtování). Ten získal Oscara právě za scénář filmu Sociální síť, jehož je novinka nepřímým pokračováním, a je podepsaný i pod portrétem Jobse, ale také pod oceňovanými seriály jako Newsroom, Západní křídlo nebo filmy Moneyball a Chicagský tribunál.
Film už má za sebou zámořskou premiéru a po prvním týdnu v kinech se dá s jistotou prohlásit, že jde o propadák s tržbami pouhých 5,5 milionu dolarů. Podepsaly se na tom jistě i nepříliš nadšené recenze – pouhých 55 % na Rotten Tomatoes a 52/100 na Metacritic. Sorkin v době přípravy filmu zmiňoval, že přirozenou volbou na post režiséra byl opět David Fincher, ale ten ho odmítl a podobně to dopadlo u představitele Zuckerberga z prvního filmu, Jesseho Eisenberga.
„Byl jsem svou vlastní druhou volbou pro režii. Chtěl jsem, aby to režíroval David, ale ten nemohl,“ vysvětlil Sorkin magazínu The Wrap, proč se nakonec rozhodl film i zrežírovat. A jako snímek druhé volby a druhé kategorie podle filmových novinářů film bohužel celkově působí. Netýká se to nového představitele Zuckerberga, jímž se stal Jeremy Strong (Boj o moc, The Apprentice: Příběh Trumpa), sbírajícího spíše chválu – co se týče dikce, je až mrazivě přesvědčivým odrazem reálné předlohy. On je však tentokrát spíše vedlejší postavou.
Čtěte také
Snímek je totiž volnou dramatizací knihy Broken Code: Inside Facebook and the Fight to Expose Its Harmful Secrets od investigativního novináře Jeffa Horwitze (ve filmu ho ztvárňuje Jeremy Allen White). Vypráví o tom, jak se mu podařilo pomocí informací od whistleblowerky a tehdejší zaměstnankyně Facebooku Frances Haugen (hrané Mikey Madison) vydat v roce 2021 sérii článků dokazujících, že Facebook věděl o škodlivých dopadech svých platforem na veřejnost a především na dospívající, ale přesto nastavil algoritmy, aby zvýrazňovaly emoce a polarizaci názorů, jelikož mu zajišťují největší zaujetí uživatelů, a tedy i zisk.
Zuckerberga je ve filmu vidět jen v několika klíčových scénách jako lídra čelícího vážnému problému s reputací a snažícího se své okolí i vyšetřovací komisi Kongresu přesvědčit, že Facebook nemůže nést zodpovědnost za obsah, který se na něm zobrazuje a šíří – přičemž argumenty se mu postupně rozpadají pod rukama. Bohužel Sorkinův typický styl plný slovních přestřelek působí jako příliš doslovná moralita a encyklopedické heslo.
Mikey Madison a Jeremy Allen White ve filmu The Social Reckoning Zdroj: Columbia Pictures
„Všichni mluví, ale nic není doopravdy vyjádřeno. Příklady zhoubného vlivu Facebooku jsou vytahovány na scénu jako exponáty – kyberšikana dětí, krvavý chaos při útoku na americký Kapitol. Jenže ten výčet hříchů působí ploše... Fakt, že film vypadá jako staromódní televizní inscenace, jen umocňuje dojem, že sledujeme včerejší noviny,“ píší v recenzi Financial Times.
Britský filmový kritik Mark Kermode si všímá, jak těžké to mají herci, protože Sorkin jako by se ani nesnažil dát postavám hlubší motivace a používá je jako věšáky pro argumenty. „Téma je bezpochyby silné, ale filmařina je poněkud těžkopádná a neohrabaná,“ konstatoval. Jako příklad za všechny použil hudební složku. Původní film okysličovaly energické, ale tajemně neuchopitelné elektronické skladby Trenta Reznora a Atticuse Rosse – dodnes působí svěže a současně. „Zatímco tady to začíná jakýmsi vznešeným zvukem lesního rohu a pak přicházejí přehnaná vzedmutí, kdykoli postavy dělají něco hrdinského nebo napínavého. Hudba Alexandra Desplata je až bizarně návodná a diktuje: teď máš cítit tohle a teď zase tohle,“ shrnul Kermode.
Král ostrova lidojedů
Podstatně lepšího přijetí se dočkal snímek Artificial od renomovaného italského režiséra Lucy Guadagnina (Dej mi své jméno, Rivalové, Suspiria). Přestože se k divákům dostane až během zimy, odbyl si premiéru na Newyorském filmovém festivalu a zamířil i do Londýna, kde ho viděli recenzenti. Ocenili vtahující klaustrofobní atmosféru i přesné herecké výkony a shodli se, že film má šanci promluvit do nadcházející oscarové sezóny.
Cesta projektu do kin přitom připomínala skutečný korporátní thriller. Původní producent, Amazon MGM Studios, drama za více než 40 milionů dolarů v tichosti zařízl těsně před dokončením, aby neohrozil své cloudové partnerství a investice do OpenAI. Od filmu pak daly kvůli byznysové ostražitosti ruce pryč také Netflix, Warner Bros., A24 nebo Focus Features. Nakonec se ho ujal nezávislý Neon, který podle The Hollywood Reporter nezaplatil nic předem, pouze se zavázal k patnáctimilionové investici do propagace a plnohodnotné kinodistribuce.
Pro Guadagnina šlo o klíčový moment, jelikož měl za sebou dvojici vlažněji přijatých filmů Obvinění (2025) a Queer (2024) a panovaly pochybnosti, zda se svůj styl nesnaží přizpůsobit příliš široké škále látek. Podle kritiků však příběh dramatického vývoje umělé inteligence zvládl ukočírovat, jak ukazuje 92 % pozitivních recenzí podle Rotten Tomatoes nebo 74/100 na Metacriticu.
Snímek slouží v podstatě jako filmová ilustrace slavného popisu Altmana, o který se už v roce 2008 postaral zakladatel startupového akcelerátoru Y Combinator Paul Graham: „Kdybyste Sama Altmana vysadili padákem na ostrov plný lidojedů a vrátili se za pět let, byl by jejich králem.“ Andrew Garfield si podle recenzí vyloženě užívá vděčnou roli, když Altmana ukazuje jako muže se schopností říkat lidem přesně to, co v danou chvíli chtějí slyšet, zatímco za jejich zády rozehrává protichůdné tahy. Jeho Altman není podle recenze The Playlist ani tak excentrickým vizionářem jako byznysovým pragmatikem s citem, odkud vítr vane, a s odzbrojujícím úsměvem, za nímž se skrývá čistý kalkul.
Scénář Simona Riche (Nebe s. r. o., Muž hledá ženu) vykresluje, jak Altman postupně mění OpenAI z neziskové organizace v byznysový stroj na peníze, o který se investoři jenom perou, což zároveň vede k deziluzi kolegů. Všechno dospělo k listopadovému víkendu 2023, kdy správní radě OpenAI i vědeckému řediteli Iljovi Sutskeverovi došla trpělivost a Altmana svrhli. On však sehrál bleskovou PR partii, do které zapojil i hlavního partnera Microsoft, a za několik dní nakráčel zpět do své kanceláře silnější než kdy dřív.
Andrew Garfield jako Sam Altman a Yura Borisov jako Ilya Sutskever ve filmu Artificial Zdroj: Neon
Recenze Ynetnews vyzdvihuje výkon Jurije Borisova v roli Sutskevera, který tvoří protiklad Altmanovi jako svědomí filmu, nejde však o zjednodušeného plakátového idealistu. „Altman blufuje, improvizuje a manipuluje. Na rozdíl od Sutskevera lže. Neustále. Jeho nos sice neroste jako Pinocchiovi, ale dokáže vymáčknout falešnou slzu, kdykoli je to nutné, pouhým stisknutím emočního tlačítka. Je stejně umělý jako generativní inteligence, kterou prosazuje,“ vysvětlil text.
Výhrady kritiků míří především k dramaturgii druhé poloviny stopáže. Jak poznamenal server The Verge, Guadagnino má místy tendenci „mechanicky odškrtávat všechny známé technologické milníky“. Snaha vtěsnat do dvou hodin a dvaceti minut kompletní vývojovou cestu – od naivních začátků neziskového výzkumu přes spuštění ChatGPT až po zákulisní tahy s Microsoftem – snímek občas proměňuje v překotný katalog faktů a rozmělňuje funkční psychologické jádro.
Oba filmy ve výsledku musely dojít ke stejné pointě, že Altman i Zuckerberg přes otřesy dál určují rytmus digitálního světa. Filmový kritik Danny Leigh shrnul vyznění filmu o Zuckerbergovi těmito slovy: „Ten film připomíná Čelisti, v nichž žralok prostě všechny sežral a plaval dál.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Mark Zuckerberg odmítá dupnout na brzdu ve vývoji AI. Samoregulace velkých hráčů stačí, tvrdí
