Automat jako nejlepší kamarád a peníze jako posedlost. Odborník popsal, jak vzniká závislost na hazardu
Česko zůstává kasinem Evropy. Hazard je dostupný na každém kroku. Zdroj: Se svolením Nové rituály
Začalo to nenápadně, už v dětství, kdy si jako malý kluk vhodil peníze do automatu v tenisovém klubu. Později vyhrával desetitisíce, až se z občasné hry stala závislost, která ho připravila o miliony a málem i o život. Martin Svoboda dnes o své zkušenosti otevřeně mluví a pomáhá upozorňovat na rizika hazardu. Odborníci varují, že hranice mezi zábavou a závislostí nemusí být na první pohled vůbec patrná.
Martin Svoboda by si kdysi vůbec nedokázal představit, že se stane závislým na hazardu. Měl pracovní cíle, byl cílevědomý a sám sebe považoval spíš za člověka se sklony k workoholismu. První kontakt s hazardem přitom přišel už v dětství.
Když začínal závodně hrát tenis, stál v chodbě tenisového klubu automat. Děti ve věku deseti až dvanácti let do něj házely peníze, které měly původně na svačinu. „My jako deseti-, jedenácti-, dvanáctileté děti jsme měli třeba peníze na svačinu, tam jsme si hodili dvacku a zvládli jsme to tam nalosovat třeba na 300 Kč, které jsme si odnesli,“ vzpomíná Svoboda.
Právě tehdy zjistil, že se na automatech dá vyhrát. Zážitek mu zůstal v hlavě a o řadu let později se k němu vrátil. „Já jsem tenkrát zjistil, že to jde. Zjistil jsem, že můžu vyhrát, že je možné na těch přístrojích vyhrát,“ říká.
Nejprve vyhrával, potom začal prohrávat
Podle adiktologa Martina Svobody prochází závislost na hazardu několika etapami. Na začátku bývá fáze výher. Člověk se do herny nebo k online hraní vrací, protože věří, že se mu bude dařit dál. Postupně ale přicházejí prohry a snaha získat ztracené peníze zpět.
Sám Svoboda zažil období, kdy mu ruleta pravidelně přinášela 15 až 25 tisíc korun. Postupně si takto našetřil přibližně čtvrt milionu. Jenže výhry nevydržely. „Když ty peníze jdou ve zpětném chodu, tak je to o hodně rychlejší chod než to, kdy je sbíráte někde prostě postupně za záda,“ popisuje.
Závislý hráč si navíc často vytváří vlastní vysvětlení, proč má pokračovat. Adiktolog tomu říká hráčské bludy. Jedním z nich je představa, že prohrané peníze ve skutečnosti nezmizely, ale čekají na něj v automatu a jednou si je vybere zpět. Jiný člověk zase věří, že mu hraní pomáhá uniknout před stresem a problémy.
„Pak je tam třeba blud toho, že ten automat je nejlepší kamarád, protože on tam vlastně jako může být vždycky, je mi dostupný a vždycky se mnou nějak interaguje,“ vysvětluje odborník.
Chtěl půl milionu, ráno neměl ani na snídani
Jak rychle se může hraní vymknout kontrole, ukazuje Svobodův vlastní příběh. Jednou měl k dispozici 120 tisíc korun. Během dlouhého hraní prohrál 110 tisíc. Zbývajících deset tisíc si odvezl domů, aby si odpočinul. Po zhruba dvaceti hodinách bez spánku se ale do herny vrátil.
Tentokrát se mu začalo dařit. Z původních deseti tisíc postupně získal 480 tisíc korun. Místo toho, aby odešel, chtěl dosáhnout na půl milionu. Pak začal znovu prohrávat. „A to už si člověk zase říká, no tak to snad ne, tak jako to nemůže propadávat dál. Ne. Ráno jsem neměl na snídani,“ vzpomíná.
Za tři až čtyři roky hráčské kariéry, včetně opakovaných návratů k hazardu, podle svých slov přišel přibližně o osm až deset milionů korun.
Rodina často dlouho netuší, co se děje
Závislost na hazardu se nemusí projevit tak, že člověk přestane chodit do práce nebo se začne nápadně chovat. Naopak. Mnozí hráči se snaží udržet běžnou tvář před rodinou i kolegy a svůj problém skrývají. „Nikdo by nechtěl spolupracovat ani žít s gamblerem. Tak jednu tvář máte doma, jednu tvář máte v práci, jednu tvář máte v té herně,“ popisuje Svoboda. Hráč podle něj často tají, kde tráví čas, za co utrácí peníze a jak vážná je jeho situace.
Na varovné signály upozorňuje také Martina Bittnerová, spisovatelka a lektorka, která žila s mužem závislým na hazardu. Ten jí o své minulosti řekl už na začátku jejich vztahu. „Já jsem gambler. Léčený gambler,“ oznámil jí tehdy. Bittnerová si ale myslela, že má svou závislost pod kontrolou. O rok později ho sama vezla do léčebny.
Varováním mohou být nevysvětlitelné finanční problémy, půjčky od kolegů, známých nebo rodiny, neustálá únava a roztěkanost. Samy o sobě ale nemusí nic dokazovat. „Kolem těch peněz je spousta záhad. Ten člověk je hodně roztěkaný třeba, je hodně unavený, ale to může být třeba z práce. To nepoznáte,“ říká Bittnerová.
Online kasino je dostupné kdykoliv. Hráč nemusí ani opustit domov.
Hazard se navíc stále častěji přesouvá do online prostředí. Hraní v mobilu je dostupné prakticky nepřetržitě, bez cesty do herny a bez nutnosti setkat se s dalšími lidmi. Podle Martina Svobody se tento trend výrazně projevil během pandemie covidu, kdy se část provozovatelů přesunula do online prostoru.
Zásadní roli hraje také samotná konstrukce her. Výherní automaty a online kasina využívají proměnlivé odměny – hráč nikdy přesně neví, kdy přijde výhra. V napětí tak zůstává i mezi jednotlivými pokusy. Někdy navíc může mít pocit, že vyhrál, přestože ve skutečnosti část vsazených peněz prohrál. Zvukové a světelné efekty totiž mohou i takovou situaci prezentovat jako úspěch.
Hazard přitom není jen otázkou individuálního chování. Humánní geograf David Fiedor upozorňuje také na vliv prostředí a dostupnosti heren. Výzkum podle něj ukázal, že lidé, kteří pravidelně procházejí kolem heren a kasin, hrají častěji a mohou mít i závažnější problémy než ti, kteří se s podobnými provozovnami běžně nesetkávají.
Podle Fiedora se situace v Česku oproti minulosti zlepšila. Přesto u nás zůstává velké množství míst, kde je možné hazardovat. „V tomhle ohledu jsme opravdu unikátem a pořád zůstáváme nějakým způsobem kasinem Evropy,“ říká.
Dluhy nejsou jediný problém. Závislost ničí i vztahy
Závislost na hazardu podle odborníků neznamená pouze finanční ztráty. Zasahuje do vztahů, důvěry a psychického zdraví hráče i jeho blízkých. Martina Bittnerová popisuje, jak náročné bylo čekat na partnera, který se nevracel domů a přestával být dostupný na telefonu.
Jednou jí zavolal až ve tři nebo ve čtyři ráno a oznámil, že znovu hraje. Bittnerová se ho snažila na dálku uklidnit a přesvědčit, aby se bezpečně vrátil domů. „To je neuvěřitelný stres, protože samozřejmě máte logicky strach o život toho člověka,“ vzpomíná.
Její partner nakonec zemřel vlastní rukou. Bittnerová tak připomíná, že za závislostí nejsou jen dluhy, ale také hluboké psychické utrpení a dopady na celé rodiny.
Adiktolog Martin Svoboda proto varuje před půjčováním peněz člověku, který má problém s hazardem. Ani splacení dluhů totiž samo o sobě závislost nevyřeší. „Nemá smysl půjčovat gamblerovi,“ říká. Důležité je nastavit jasné hranice a dát najevo, že blízcí jsou ochotni pomoci, pokud dotyčný začne svůj problém skutečně řešit.
Přiznat si problém je první krok k návratu do života
Martin Svoboda se nakonec dostal do situace, kdy už neviděl žádné východisko. V jednom z nejtěžších okamžiků svého života se ocitl na Nuselském mostě a uvažoval o sebevraždě. Nakonec se rozhodl vrátit zpět. Dnes mluví o tom, že člověk se musí znovu naučit žít i mimo svět hazardu.
„Každého toho gamblera je potřeba se zeptat, co ho vlastně baví,“ říká adiktolog. Lidé, kteří se dlouho věnovali především hraní, totiž často zapomenou na zájmy, které měli dříve. Návrat k nim může být důležitou součástí zotavování.
Svoboda našel velkou oporu také ve svém psovi Dojlíkovi. „Nebýt Dojlíka, tak si myslím, že ta nejtěžší období by mě mohla mnohem jednodušeji semlít,“ říká.
Podle adiktologa může návrat mozku do běžného fungování po ukončení závislostního chování trvat řadu měsíců. Důležité je proto vyhledat odbornou pomoc, mluvit o problému a nespoléhat pouze na vlastní vůli.
Hazard se navíc může týkat mnohem většího počtu lidí, než kolik jich vyhledá léčbu. Podle údajů uvedených v reportáži se riziko problémového hraní v Česku týká přibližně 250 až 330 tisíc lidí, zatímco s odbornou pomocí je v kontaktu jen zlomek z nich.
Z občasné hry se může stát závislost nenápadně. Prvním krokem k řešení proto nemusí být žádná velká výhra, ale odvaha přiznat si, že už nejde o zábavu. Podívejte se na další díl seriálu Nové rituály ve videu. Více informací o projektu najdete na noveritualy.cz.
