Bezpečí pro nosorožce: Národní park, kde pytláky střílejí ostrými

Před sto lety se na území indického národního parku Kaziranga nacházelo jen pár nosorožců indických. Dnes jich zde najdeme více než dva a půl tisíce – tedy celé dvě třetiny celosvětové populace tohoto druhu. Za jejich úspěšným vzestupem stojí poměrně netradiční, ale účinné řešení. Rangeři chránící zdejší zvířecí obyvatele totiž mají dovoleno střílet pytláky, kteří neuposlechnou varování.

V parku lemujícím východní okraj Himalájí najdeme ale i jiné živočišné druhy. Zdejší biodiverzita je vskutku pozoruhodná. V roce 2006 byl dokonce vyhlášen i tygří rezervací. Žijí tu ale i velké populace slonů, buvolů i jelenů barasinga. Park byl založen v roce 1905 baronkou z Kedlestonu, která oblast navštívila, jelikož byla vyhlášena jako místo pro pozorování nosorožců. Ona však žádného nespatřila a začala se obávat o jejich budoucnost. Teprve o třicet let později zde byl vyhlášen zákaz lovu zvířat. Od osmdesátých let je park považován za místo světového dědictví UNESCO.

V polovině letošního ledna zde začalo velké sčítání ptáků. Ornitologové doufají, že odhalí nové a vzácné ptačí druhy. Dnes zde najdeme téměř pět set druhů, z nichž je pětadvacet považováno za celosvětově ohrožené a jednadvacet je téměř ohroženo.

Velkým problémem parku jsou vedle pytláků i těžaři, kteří z parku „nenápadně“ a především nezákonně ukrajují – ničí zde lesy a s nimi i celé habitaty. Podle aktivistů zde operuje až šedesát kamenolomů, které vysouší zdejší řeku a jeden z mála zdrojů vody. Bohužel bylo odhaleno i to, že mnoho lesníků „pracuje“ právě pro těžaře. K výzvám o umenšení práv parku se přidávají i zemědělci, kterým zdejší tygři zabíjejí nezabezpečené krávy. Budoucnost útočiště pro nosorožce a další ohrožené druhy je tak nejistá…