Bouček: Porod svého syna jsem moderoval. Je to začátek, teprve teď se mi změní život

Libore, tak jak se cítíš jako táta?
Zvykám si na to, je to taková směsice otazníků v hlavě. Jak to zvládnout, aby člověk tomu dítěti něco předal a zároveň hrozně silná pozitivní emoce k tomu. Je to krásný. Jak vždycky říkají ti tátové, teprve teď se mi změnil život a teprve teď poznáte, co to je… A ona je to částečně pravda, ony někdy ty fráze jsou pravdivé a je to fakt silné a úplně najednou vidím i svého tátu a začínám mu rozumět víc.

Můžeš prozradit, jak probíhal samotný porod?
Nemůžu to popsat, protože to je náhled do kuchyně, myslím, že podstatný je to, že všichni jsou zdraví, ale byl jsem u toho. Já jsem to i trošku moderoval, protože jsem zbytečně mluvil, zbytečně jsem se ptal na otázky, které jsou nemístné. Ale tak se živím, a to se nedá vypnout.

Takže tys byl přímo u porodu, držel jsi manželku za ruku?
Člověk nesmí chodit na návštěvy kvůli téhle složité době, ale byl jsem tam s respirátorem. Málem jsem se udusil, protože já mám jen podporovat to dýchání, ale já jsem dýchal taky. A jenom chci vzkázat těm, kteří uvažují nad tím, že porody doma jsou super nápad – tak těm lidem chci říct, že je to hazardování se životem. Člověk si uvědomí, jak neuvěřitelné zdravotnictví tady máme, a to ne že by byly nějaké extrémní komplikace, ale jenom to člověk vidí, ten proces.

Pamatuješ si ten první pocit, když jsi viděl svého syna?
Já si myslím, že jsem ten první pohled věnoval ženě, jestli je v pořádku, a pak když jsem ho držel v náručí, tak jsem nevěděl, co s tím mám dělat a nevím to doteď. Jak se k tomu postavit, takový pocit zodpovědnosti, protože já to teď budu chránit, bránit a budu ho chtít někam nasměrovat. A já jsem si uvědomil, že to je začátek. Protože to, co jsem chtěl, se fakt splnilo.

Vy jste synovi dali jméno Albert. Jak jste ho vybírali?
Za „a“ se nám oběma líbí a já myslím, že potřebujeme v téhle době co nejvíc rozumu a mozku a Albert Einstein byl největší myslitel dvacátého století. Ale na druhou stranu se mojí ženě vždycky líbil i Albert Černý, tak z toho to možná je. Ale ona říká, že ne.

Jaké dostáváš zprávy z porodnice? Je Albert hlučné miminko?
Je fantastický. Teď dočet svoji první knihu a v tom mailu, co psal, říká, že je to hezký, že už chce pomalu ven a že se vrhne na matiku.

Stihli jste do porodu připravit všechno, co jste chtěli?
Je pravda, že 97 % na přípravách má moje žena. Je to přichystané, chlapec má kam jít, má svůj vlastní pokoj, který je větší, než já mám pokoj a než máme ložnici. Ale to naznačuje ten vztah, který k němu už máme. Pak už zbývá těch posledních pár jednotek procent, abych smontoval kočár – a tím udělám sto procent přípravy.

A byla nebo bude aspoň nějaká malá oslava?
Až se ještě víc oteplí a až se dostaneme z té největší šlamastyky, tak to bude největší oslava na světě.

Manželka a syn jsou od úterý v porodnici. Kdy si pro ně přijedeš?
Až písknou.