Konec automobilové klasiky
V rozruchu okolo středečního schválení zákazu prodeje spalovacích motorů v osobních autech od roku 2035 trochu zanikl návrh na stejný krok u dodávek, jenž by měl nastat ještě o osm let dříve. V první fázi by se opatření mělo týkat jen velkých firem. Na ty menší evropská regulace dolehne v roce 2030.
Nizozemský eurokomisař Frans Timmermans, známý svou radikální podporou elektromobility, není spokojen s ukončením prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035 a povinnou elektromobilitu se snaží přetavit do nové, ještě přísnější legislativy. Velkou šanci na rychlejší „zezelenání“ dopravy vidí mezi lehkými užitkovými vozy, které dnes v drtivé míře stále jezdí na naftu. Jeho záměrem je zavedení zákazu prodeje LUV s benzinovými či naftovými motory ještě dříve než u osobních vozů.
Elektrifikaci nahrávají problémy s ruskou ropou
Timmermans oznámil, že pracuje na návrhu, podle něhož by měly všechny větší společnosti působící v členských státech EU používat výlučně elektrická užitková vozidla od roku 2027. Dle předlohy by se norma měla týkat vozidel s hmotností do 3 500 kg. Od roku 2030 by se tato povinnost měla rozšířit i na menší firmy. Zatím sice nevíme, co je velká a co malá firma, rozhodně však víme, že pro prosperitu každého podniku jsou klíčové náklady. A přestože elektrická auta umí ušetřit na straně provozu, zvláště v dobách rekordních cen paliv, ostatní náklady jen zvyšují.
Už jejich cena je pro firmy často nepřijatelná – stojí přinejmenším dvakrát tolik co konvenčně poháněné vozy. Kromě toho méně uvezou a mají menší dojezd. V praxi jsou zatím využitelné takřka výlučně ve městech s dostatkem dobíjecí infrastruktury. Představa, že budou mít věčně spěchající řidiči kurýrních služeb čas své vozy dobíjet, je však utopická.
Některé společnosti nicméně používají elektrické dodávky již dnes, a to i dobrovolně, protože jim z nějakého důvodu vyhovují.
Eurokomisař opírá svůj návrh o vysoké ceny benzinu a nafty a o plánovanou „rozlučku“ s ruskou ropou, do budoucna podle jeho kritiků ale nelze garantovat ani ceny elektrické energie a trakčních baterií, protože ceny surovin se sílící poptávkou rostou. Navíc se elektrické dodávky pro některé účely nehodí. Například pro řidiče, kteří mají denně najet stovky kilometrů. A jak je známo, dodávka vydělává jen tehdy, když jezdí, a ne tehdy, když stojí na nabíječce. I proto například koncern Stellantis elektrifikuje nejprve osobní verze svých dodávek a u těch užitkových nechává zákazníkům stále na výběr.
