Existuje zvířecí nebe? Snad jo, ale klecák to není

Tak to vypadá, že nám Sněmovna už zase brzy začne jednat o normálních věcech a ne jen o koroňákovi. Měl by to být splněnej sen a já bych měla slavit, protože už brzy budeme zákazu klecáků zase o kousek blíž. Bohužel ale nějak slavit nemůžu. Mám být upřímná? Není mi moc dobře a nevím, jestli to zvládnu.

Začalo to už před pár dny. Moje nohy po pobytu v klecáku nikdy nebyly to, co by měly být. Ale nějak jsem začala ztrácet chuť se vůbec pokoušet na ně postavit. Nemám náladu a přijde mi vlastně všechno zbytečný. Ale jasně, že to jen tak nevzdám a budu bojovat, dokud mi budou síly stačit. Jenže život je fakt nevyzpytatelnej.

Vy určitě víte, že se kamarádím s kočičí smečkou. A stala se taková smutná věc, můj hlavní kočičí parťák nedávno umřel. Jednoho dne začal divně dýchat, tak ho Jana, co se o mě stará, vzala na veterinu. Odjížděla nervózní, ale nám všem ostatním říkala, že to určitě dobře dopadne. Sama tomu věřila, ale už se vrátila bez něj.

Prej dostal nějakou kočičí nemoc, která nabrala rychlej spád… No, řeknu vám, je to nespravedlivý. Vždyť to bylo ještě kotě v pubertě. Byl to teda pěknej syčák, jak mi furt upíjel a ujídal z misek, ale měla jsem ho ráda. A najednou je pryč.

Já jsem si teda myslela, že na to už budu zvyklá… Víte, o kolik kamarádek jsem přišla v klecáku? Já už je asi nezvládnu ani všechny vyjmenovat… To byla Brahmína, Olívie, Hedvika… No, fakt už to nedám. Nechci na to myslet. Ale napadá mě, co je vlastně potom? Co se stane se zvířecí duší? Někdo říká, že jde do nebe, někdo zas, že je prostě konec a nic dalšího už není… Já nevím.

Jak tak nějak ztrácím sílu, tak vás potřebuju ještě víc, než kdykoliv předtím. Vypadá to, že nakonec přece jen budu moct podniknout ten Měsíc v kleci, kdy se lidi zavřou na Malostranským do klece místo slepic, aby upozornili politiky, že musej klecáky zakázat. Zbývá tam posledních pár volných míst, tak mi s tím prosím pomozte a přihlašte se. Sama to nedám.