Blog světa zvířat

Na začátku všeho byla množírna. Případy, kdy inspektoři veterinární správy, policisté a úředníci odboru životního prostředí odhalí nevyhovující chovy čítající desítky zvířat, vždy budí pozornost. Stejně tomu bylo i na Královéhradecku, kde se sedm desítek psů dostalo od množitele do městského útulku. Následovalo jednání s majitelem zvířat, dychtivými zájemci o módní plemena a zvířecími organizacemi, které chtěly městu s péčí o zvířata pomoci. Jak se říká, kde je vůle, je cesta. Ta ale vždycky nevede tam, kam bychom si představovali.

Když jsem přemýšlela, čím se přírodě za ta nádherná místa, kterými nás na našich výpravách obohatila, odměníme, napadla mě myšlenka s holkami vyrazit do nedalekého lesa trochu přilepšit jeho lesním obyvatelům.

Fenka, která někdy k ránu naposledy vydechne po noci plné strachu v náruči svého majitele na selhání slabého srdce. Zraněný vrabec, který v panice narazil do oken kancelářské budovy. Labuť, ke které po půlnoci vyrazí auto záchranné stanice. Srna, která skončí pod koly projíždějícího vozu a řidič, kterého čekají velmi těžké chvíle s umírajícím zvířetem, jehož život nakonec ukončí kulka. Desítky psů, kteří se v panice vytrhnou svým majitelům a už nikdy nenajdou cestu domů. Ti a stovky dalších vyděšených, zraněných a mrtvých tady za pár dní budou. Stejně jako tu byli v loni a budou tu i na přes rok. A nelze tomu zabránit.

Drogy, zbraně, bílé maso a divoká zvířata. Ilegální obchod s volně žijícími zvířaty a jejich částmi je čtvrtý nejvýnosnější černý byznys, který bohužel kvete i u nás v České republice. Dle dění uvnitř České inspekce životního prostředí (ČIŽP), které prosakuje na veřejnost, už jeho odhalování do budoucna možná nebude tak snadné, jako doposud. Proč zdejší inspektoři hromadně odcházejí a co to může pro ochranu zvířat znamenat?

Tentokrát vás s holkami zavedeme k největším vodopádům Nízkého Jeseníku. Rešovské vodopády jsou turisticky velmi oblíbenou lokalitou, proto jsem se jednoho podzimního dne rozhodla vzít si v práci volno a navštívit je ve všední den. A to jsem netušila, že tam budou celé jen pro nás, a my si je tak budeme moci vychutnat naplno.

Vysloužilý dostihový chrt z Irska. Lovecký podenco z Kanárských ostrovů. Pouliční voříšek z Rumunska. I takové adopťáky bychom našli v některých českých domácnostech, které se rozhodly dát domov psovi z jiné země. Názory na to, zda se rozhodly správně, se mezi pejskařskou veřejností různí a diskuze jsou často bouřlivé a plné emocí. Je, nebo není v České republice místo i pro adopťáky ze zahraničí?

Jak probíhá příprava na naše výpravy a co nám nesmí chybět v batohu? Jsem minimalista, nerada s sebou tahám přebytečné věci. Někdy jsou naše výpravy fyzicky náročnější, proto volím opravdu jen to nejnutnější.

Zákaz využívání volně žijících druhů zvířat v cirkusech, ukončení klecových chovů nosných slepic i třeba zvýšení pokut za týrání zvířat. To všechno prošlo v balíku změn zákona na ochranu zvířat proti týrání, kterou schválila většina poslanců, minulý týden i Senát a tento týden finálně podepsal prezident. Pro většinu (dle řady průzkumů veřejného mínění) Čechů vítané změny, pro menší část společnosti však omezování jejich vlastních svobod, vítězství aktivistů a nežádoucí zákazy. Co tyto změny tedy doopravdy znamenají?

Tentokrát jsem se s holkami rozhodla vydat na jednu z našich známých kulturních památek. Hrad Bouzov, o kterém se říká, že je hradním skvostem střední Moravy, a jeho okolí je pro podzimní procházky jako stvořené.

Zdolávání pohoří Kralického Sněžníku jsem plánovala dlouho. Jelikož je pohoří od našeho domova daleko a trasa je dlouhá, výprava se měla uskutečnit s přespáním na některé ze zdejších turistických chat. Ale jak jedno pořekadlo praví – člověk míní, život mění. Jednoho rána jsem si přivstala a rozhodla jsem se bez velkého plánování na „Kraličák“ vyrazit a během jednoho dne ho pokořit.

Šance pro dlouhodobě nemocné psy a kočky na domov může být takzvaná doživotní dočasná péče. Pro koho je? Jak doživotní dočaska vypadá v praxi? A jak můžete doživotní svěřence útulku podpořit i vy?