KOMENTÁŘ: Omezení pro Oscary dává smysl, inkluze není žádný diktát
Zelená kniha, oscarový vítěz z roku 2019, je klasickým filmem posledních let. Zdroj: Aerofilms
Akademie filmového umění a věd zveřejnila nová pravidla týkající se předávání nejprestižnějších filmových cen Oscar. V platnosti budou až od roku 2024, ale okamžitě podnítila množství internetových diskusí. Jsou inkluzivní doporučení reflektující aktuální společenské trendy skutečně cestou do pekel, nebo spíše bouří ve sklenici vody?
Posledních několik dnů se přetřásají nově zveřejněná pravidla pro budoucí oscarové filmy. Hovoří se o cenzuře, nesvobodě, nespravedlivých kvótách, diktátu korektnosti a dalších termínech, jež dávají jasně na srozuměnou, že se v oscarové Akademii odehrávají jakési nekalé procesy.
Podrobný popis pravidel říká, že ze čtyř kritérií musí snímek, který chce soutěžit o Oscara za nejlepší film, splňovat alespoň dvě z nich. Týkají se herců, štábu, stážistů, ale i marketingu a distribuce. Mezi „minoritami“, které by se v těchto pozicích nově měly nacházet, jsou Asiaté, Afroameričané, Hispánci i další etnika, lidé z LGBTQ+ komunity, zdravotně či mentálně postižení a také ženy. Jakkoli to však na první pohled z těchto různých procentuálních zastoupení a definic pracovních pozic nemusí být jasné, reálné změny budou opravdu jen kosmetického rázu.
Netřeba se bát změn
Nejčastější obava, která se v internetových diskusích objevila, spočívala ve zcela nepatřičném obsazování etnických menšin do historických či sportovních snímků, ačkoli se ve skutečnosti mohlo jednat o výrazně homogenní skupiny. Jenže nic takového není v plánu – v praxi totiž stačí, aby produkce zajistila ve štábu či na kancelářských pozicích několik pracovních míst pro ženy, což by opravdu neměl být problém vůbec pro nikoho. Je patrné, že tato pravidla sepisovali lidé ze skutečné produkční praxe, takže se nejedná o žádná nereálná nařízení, jež by standardní proces vzniku filmu postavila vzhůru nohama.
Čtěte také
Druhý důležitý bod spočívá v tom, že se zmíněná pravidla týkají pouze těch snímků, jež mají ambice získat Oscara za nejlepší film. Pokud se produkce spokojí s hereckými a technickými cenami, může na nejvyšší metu s lehkým srdcem rezignovat a nasmlouvat do pozic před kamerou i za ní výhradně bílé heterosexuální muže.
Ocenění za nejlepší film však už řadu let čelí kritice, že se ve skutečnosti nejedná o nejkvalitnější či nejhodnotnější z předložených titulů, nýbrž že sošku získá snímek, jenž jde co nejvíce na ruku společenským tlakům. To se týká třeba dramat 12 let v řetězech, Moonlight či Zelená kniha, které vyhrály postupně v letech 2014, 2017 a 2019, přičemž se všechny zabývaly právě sociální a rasovou tematikou. Proto je možná jedině dobře, že se tyto dosud nepřiznané, leč bezesporu existující společenské tlaky podařilo sepsat. O nejcennější trofej filmového světa budou od roku 2024 (kdy nová pravidla vstoupí v platnost) soutěžit pouze ty snímky, které svou sociální uvědomělost nemusejí skrývat – a možná z nich skutečně vyhraje ten nejlepší.
Cenzura, nebo svoboda?
Zapřisáhlí libertariáni samozřejmě neopustí argument, že jakékoli nařízení a donucování je ve svobodné společnosti nepřípustné. V tomto případě je však nutné připomenout, že ceny Oscar vyhlašuje Akademie filmového umění a věd – svébytná a nezávislá organizace, která má nezpochybnitelné právo na vytvoření vlastních pravidel ohledně toho, které filmy se mohou „její soutěže“ účastnit. Do přepisování zákonů a státem nařízených vyhlášek mají tedy aktuální změny hodně daleko a celý problém domnělé svobody a cenzury bychom mohli obrátit: Proč by si soukromá společnost nemohla (v souladu s platnou legislativou) stanovit libovolná pravidla týkající se předávání jejích cen?
Čtěte také
Zajímavější otázkou, kterou se napříč společenskými vědami nepodařilo spolehlivě vyřešit, je skutečný efekt kvót. Pomůže seshora nařízené pravidlo ke skutečně lepším podmínkám dané společenské skupiny, nebo si naopak pozitivně diskriminovaná minorita vyslouží ještě výraznější ostrakizaci ze strany dominantní majority? Jinými slovy, nejsou kvóty nakonec ještě zhoršením problému, neboť ženám, LGBTQ+ komunitě a dalším „minoritám“ berou kompetenci postarat se o sebe samy?
Nová doba, nové filmy
V posledních letech se největší hráči na filmovém trhu, jako například Disney či komiksová impéria Marvel a DC, rozhodli podporovat diverzitu natolik výrazně, až se objevily leckteré z výše uvedených stížností; filmy s přitažlivými herečkami v hlavní roli by konzervativní příznivci starých pořádků ještě snesli, ale protežování žen na pozicích režisérek či scenáristek je už zdánlivě velké sousto. Přitom zrovna v případě komiksových a rodinných snímků s velkým rozpočtem je jméno režiséra či režisérky obvykle vedlejší, mocná studia mají projekt od začátku pod tak velkou kontrolou, že skutečně výrazných autorských děl v těchto kategoriích bychom za poslední roky napočítali na prstech jedné ruky.
Proto dané filmy ani netrpí kvalitativním úpadkem; namísto toho lze využít velké stopy, kterou v současném kulturním průmyslu zanechávají, a upozornit na fakt, že ženy prostě dokážou natočit stejně kvalitní film jako muži. Pro většinu z nás se jedná o samozřejmou představu, přesto její uvedení do praxe již tak samozřejmé není. Oscarové snahy o zdůraznění inkluze jsou proto především vábničkou na média a snahou zdůraznit, že předávaní těchto cen je stále důležitou událostí filmové sezony. Pro nás diváky se však (k nelibosti zastánců starého, „správného“ světa) téměř nic měnit nebude. Myšlenky na kulturní apokalypsu tedy ještě na chvilku odložme.
Mojmír Sedláček byl redaktorem webů Prima ZOOM a Prima COOL.
