Kauza Adámek: Chlapec je po operaci v bdělém kómatu. Lékařka a sestra dostaly podmínku

Lékařce Martině Šípkové soud uložil za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti roční trest s podmínečným odkladem na dva roky. Zároveň nesmí dva roky pracovat jako lékařka v pediatrii. Sestře Barboře Špásové za stejné provinění soud uložil šestiměsíční trest s ročním podmíněným odkladem.

V květnu 2017 tehdy osmiletý chlapec podstoupil operaci mandlí. Čtyři dny poté začal na lůžkové části dětského oddělení masivně krvácet z operační rány. Sestry a lékařka jej nechaly s matkou odejít na ORL ambulanci a snažily se přivolat odbornou pomoc, což trvalo dlouhé minuty. Kvůli krvácení do úst dítě zřejmě vdechlo krev a dusilo se, což způsobilo těžké poškození mozku. Od té doby je v takzvaném bdělém kómatu.

Podle předsedy senátu Karla Gobernace nesla hlavní zavinění lékařka Šípková. Podle soudu měla postupovat podle interních předpisů, neprodleně volat sloužícího primáře dětského oddělení a specialistu ORL. Nezachovala se dost racionálně, když nezajistila správnou polohu pacienta, nesnažila se zabránit transportu z dětského oddělení jinam a neověřila funkčnost ORL ambulance, která byla v nočních hodinách zavřená. Před ambulancí odešla shánět pomoc a nevěnovala se dítěti, které bylo na hranici stavu ohrožujícího život. To soud považoval za nedbalostní jednání. Podle něj měla lékařka také předpokládat, že masivní krvácení bude ohrožovat život, a co nejdříve přivolat ARO tým.

Sestra Špásová podle konstatování soudu opustila prostor před ambulancí a ponechala matku s krvácejícím dítětem zcela bez pomoci po dobu asi 40 vteřin. „Je to dost, neměla to být ani vteřina,“ řekl Gobernac. Chlapec se podle něj také pohyboval po chodbě, což zhoršilo jeho zdravotní stav.

Obhájci se snažili přesvědčit soud, že se nepodařilo jednoznačně prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním zdravotníků a způsobenými následky na poškození zdraví dítěte. Zpochybňovali, že zástava srdce byla způsobena vdechnutím krve, a poukazovali na možnost, že vznikla podrážděním bloudivého nervu, což mohlo nastat i při resuscitaci. Uváděli, že k zástavě došlo až na ORL ambulanci, kde byl přítomen specializovaný lékař, takže obžalované již situaci nemohly ovlivnit. Advokáti je proto navrhovali zprostit obžaloby nebo v případě lékařky věc postoupit k posouzení České lékařské komoře.

Obhájce nemocnice uvedl, že se nepodařilo zcela vysvětlit, co se dělo na dětském oddělení, výpovědi se vzájemně rozcházejí a někdy stojí tvrzení proti tvrzení. Řekl také, že tyto následky by mohly nastat v některých případech i při zachování správného postupu. Navíc za jednání fyzických osob nelze přičítat odpovědnost právnické osobě, což je podle něj učebnicový příklad excesu jednotlivce, z nějž není možné nemocnici vinit.

U druhé zdravotní sestry Aleny Chovancové soud neshledal jednání, které by bylo v rozporu se zákonem. Podle něj dodržovala předepsané postupy a po příchodu lékařky se držela jejích pokynů.

Nemocnice Pardubického kraje podle rozsudku neporušila žádný ze zákonných předpisů. Také její interní dokumenty pro postup v podobných situacích byly dostatečné.

Rodina se již několik let také domáhá odškodnění 22 milionů korun. Společnost Nemocnice Pardubického kraje jí původně nabízela 15,5 milionu korun, později částku ještě o něco zvýšila, definitivní dohoda ale stále není uzavřena. Zatím rodině nemocnice zaplatila šest milionů korun jako zálohu.