Kde v Praze přespat jako v románu? Hotel Alchymist skrývá tajemství i pro hosty


Tajné průchody, alchymisté a golem v uličkách Starého Města. Do Prahy zasadil Dan Brown děj svého thrilleru Tajemství všech tajemství. Na samém konci knihy si profesor Robert Langdon dopřeje chvíli klidu u snídaně s proseccem v malostranském hotelu Alchymist. Ten skutečně existuje, a kdo chce, může si tu dát stejnou snídani, včetně fíkových knedlíčků posypaných zlatem. A objevit hotel, který sám skrývá nejedno tajemství.

Praha jako jedna z postav

Americký spisovatel Dan Brown vybral Prahu jako kulisu nového dílu série o harvardském profesorovi Robertu Langdonovi, odborníkovi na výklad symbolů. „Už od dob císaře Rudolfa II. byla Praha mystickým centrem Evropy. Rudolf sem přivedl mystiky, alchymisty a kabalisty a od té doby je město opředené tajemstvím. Prostředí rád využívám jako jednu z postav příběhu a pro Langdona neexistuje lepší místo než Praha s její krásou a tajnými průchody,“ říká Brown.

V románu přijíždí Langdon do Prahy na přednášku své přítelkyně Catherine Solomonové o lidském vědomí. Poklidný akademický program se ale brzy změní v drama: Catherine zmizí a Langdon musí bojovat s časem. Do příběhu vstupuje i legenda o golemovi, protože staroměstskými uličkami se po nocích potuluje záhadná postava, která mýtickou bytost znepokojivě připomíná.

Brown Prahu během příprav navštívil třikrát. Vedle slavných památek tak v knize dostávají prostor i místa, o kterých často nevědí ani sami Pražané, třeba kryt Folimanka. „Proč jsem ji do románu zahrnul, vám nechci prozradit. Musíte si přečíst knihu,“ usmívá se autor.

Překvapení pro majitele

I Robert Langdon si občas potřebuje odpočinout. Útočiště najde v závěru knihy v restauraci na Malé Straně, a Dan Brown si pro tuto scénu vybral skutečné místo: hotel Alchymist naproti americkému velvyslanectví. „Bylo to pro mě velké překvapení, vůbec jsem netušil, že se něco takového stane. Když se tak kreativní člověk rozhodl věnovat našemu hotelu několik řádků, udělalo mi to velkou radost. Zřejmě dokázal ocenit naši snahu vytvořit tu něco neobvyklého,“ říká majitel hotelu Giorgio Bonelli.

Stejně jako Dan Brown si Prahu zamiloval i on. „Pocházím z italského Milána. Nikdo není dokonalý, že?“ směje se. O Praze mu vyprávěl český kamarád, jehož otec za minulého režimu emigroval do Milána. „Když jsem Prahu nakonec sám navštívil, bylo velmi snadné se do ní zamilovat.“

V Praze se Bonelli nejdřív věnoval obchodu s nemovitostmi. „Ty budovy byly tak krásné, že mi bylo líto je jen kupovat a prodávat. Řekl jsem si, že jednou z možností, jak si je ponechat, je proměnit je v hotel,“ vzpomíná.

Čtyři domy, pět století

Hotel vznikl propojením čtyř historických měšťanských domů. „Jejich historie sahá až na začátek 16. století. Nejznámější je asi přední část hotelu, Dům U Ježíška, který své jméno získal v 19. století. Z nejznámějších osobností tu bydlel František Palacký,“ přibližuje generální ředitel hotelu Richard Kolář.

Současnou podobu hotel vděčí majiteli. „Na každém centimetru je vidět jeho smysl pro detail,“ říká Kolář. Interiéry zdobí lustry z italského Murana, svítidla z mušlí i francouzské tapety a komody v hotelové hale ukrývají nejrůznější poklady, třeba staré knihy.

K nejcennějším exponátům teď patří i výtisk Tajemství všech tajemství s podpisem Dana Browna. „Podařilo se nám ho obstarat krátce po představení knihy,“ říká ředitel. A jeho místo ve snídaňové místnosti není náhodné.

Knedlíčky posypané zlatem

Hosté si tu mohou dopřát stejnou snídani s proseccem, jakou si v románu vychutná Robert Langdon. Nechybějí ani fíkové knedlíčky posypané vločkami jedlého zlata. „Uvnitř je takové srdce z fíkového rozvaru, kolem tvarohové těsto. Podáváme je s praženou strouhankou, zakysanou smetanou a čerstvými fíky. A protože v knize stálo, že jsou sypané zlatem, posypeme je vločkami zlata. Je to krásný příběh a my ho hostům naservírujeme na talíři,“ popisuje šéfkuchař Pavel Sapík.

Sapík pochází z rodiny s dlouhou kuchařskou tradicí. „Jsem osmá generace a teď už vyrůstá devátá, můj syn se taky snaží prorazit,“ říká. Osm let byl členem národního týmu kuchařů a cukrářů a ve své kuchyni propojuje českou, francouzskou a italskou gastronomii. „Říká se, že když spojíte jednoduchou Itálii s rafinovanou Francií a jejími omáčkami, vznikne dokonalá kuchyň. Ale vždycky to bude šmrncnuté vaší rodnou gastronomií, protože tu máte v krvi.“

Jeho italská jídla si pochvaluje i rodilý Ital. „Nedávno jsem měl těstoviny s krevetami a byly opravdu vynikající. Takže bravo, Pavle,“ říká majitel hotelu Giorgio Bonelli.

Na tradiční českou kuchyni se Sapík zaměřuje ve své druhé restauraci, Baráčnické rychtě, kterou si oblíbili Češi i turisté ze zahraničí. A na sladkou tečku mohou hosté zajít do cukrárny. Kromě zákusků tu ochutnají i čokoládu s chřestem, na jejímž vzniku se šéfkuchař podílel. Na prestižní soutěži International Chocolate Awards získala titul světového vítěze.

Bazén u hradeb Pražského hradu

Po dobrém jídle stojí za to prozkoumat ještě jedno místo, které zaujalo Dana Browna: hotelovou zahradu. „Byla to velká náhoda. Asi před třemi lety jsme v zahradě měli jedinou zimu kluziště a pan Brown zrovna shodou okolností náš hotel navštívil,“ vypráví Richard Kolář. Zimní atmosféra Prahy se tak dostala i do knihy. A podle autora by to mohlo pomoct i turistům. „Praha nepotřebuje, abych jí dělal reklamu. Ale můj román může lidi povzbudit, aby ji navštěvovali i v zimě, kdy je tu méně turistů,“ říká Brown.

Své tajemství ukrývá i podzemí hotelu. Místo experimentů tu ale hosté najdou místo k relaxaci. „Chtěl jsem vytvořit něco neobvyklého. Získali jsme nábytek z Bali a zkombinovali ho s historickým sklepením, které je nejstarší částí celé budovy,“ popisuje Giorgio Bonelli. Ve sklepení jsou masážní místnosti, posilovna a sauna. Hosté si mohou zaplavat i v bazénu, za kterým jsou vidět pozůstatky opevnění Pražského hradu.

„Všechno dohromady vytváří zážitek. Pokud si s sebou odnesete nějaký pocit nebo vzpomínku, dosáhli jsme toho, co jsme chtěli,“ říká majitel. Nezapomenutelné vzpomínky si z Prahy zřejmě odvezl i Dan Brown. Ve svém románu ji vykresluje jako město, kde se historie prolíná se současností a skutečnost s fikcí, a kde i zdánlivě obyčejná místa mohou skrývat nečekaná tajemství.