Když v Praze odsoudili k smrti premiéra. Historik Uhlíř líčí výjimečný proces s Eliášem
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Celý berlínský soudní dvůr se před 85 lety vydal do Prahy, aby odsoudil premiéra Eliáše.
Kde se ztratil originální rozsudek smrti?
Heydrich chtěl v Praze ukázat svou neomezenou moc.
Žádný ze soudců nebyl po válce pohnán k odpovědnosti.
Kvůli procesu s protektorátním premiérem zasedl v Praze berlínský soud. Ve středu 1. října 1941, před 85 lety. „Bylo to něco mimořádného, co už se nikdy neopakovalo. Nově jmenovaný zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich povolal k pražskému procesu s předsedou vlády Aloisem Eliášem celý první senát Lidového soudního dvora z Berlína, a to včetně prezidenta soudu Otto G. Thieracka,“ říká pro CNN Prima NEWS historik Jan B. Uhlíř, přední odborník na protektorátní dějiny. Proces s premiérem trval pouhé čtyři hodiny a skončil trestem smrti. Soud zasedl v tehdejším hlavním sídle pražského gestapa, v Petschkově paláci v dnešní ulici Politických vězňů.
Byly to nevídané manévry vrcholných orgánů nacistické justice, když se Lidový soudní dvůr přestěhoval z Berlína do Petschkova paláce na Novém Městě – nedaleko hlavního vlakového nádraží. Soudci ale zřejmě do Prahy dorazili letadly.
ČTĚTE TAKÉ: Měli jsme se v roce 1938 bránit? Odvaha nechyběla, spor dodnes budí vášně
Petschkův palác stojí na dnešním nároží ulic Washingtonovy a Politických vězňů, v roce 1941 se tu střetávaly ulice Weberova a Bredovská.
„Vazebně stíhaní členové odboje z protektorátu byli – s výjimkou období stanných práv – přemisťováni do věznic v Německu a teprve tam souzeni. V Berlíně, Drážďanech, Vratislavi i jinde na tehdejším území Třetí říše. Pražský proces s premiérem Eliášem se tak stal výjimečným, neboť Heydrich coby šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti toužil v protektorátu ukázat svoji neomezenou moc,“ říká Jan B. Uhlíř, jeden z nejpřednějších českých historiků protektorátních dějin.
Právě Uhlíř je zřejmě největším znalcem soudních spisů berlínského Lidového soudního dvora (Volksgerichtshof), pokud jde o procesy s odbojáři působícími v Protektorátu. „Bohužel spis z procesu s premiérem Aloisem Eliášem je nezvěstný. Text originálního rozsudku tedy neznáme, k dispozici je pouze jeho český přepis, o který nyní pečuje Vojenský ústřední archiv v pražské Ruzyni.“
Pro komunisty kolaborant
„Obžalovaný se odsuzuje pro podporování nepřítele a pro přípravu velezrady k smrti,“ cituje historik Uhlíř z dobového českého přepisu soudního líčení, který je napsán jen obyčejnou tužkou. „Práva občanské cti jsou mu po dobu života odňata. Jeho jmění je zabaveno. Obžalovaný hradí útraty řízení,“ stojí hned za konstatováním o podobě trestu.
Protektorátní překlad rozsudku smrti nad premiérem Aloisem Eliášem, originál rozsudku je toho času ztracen. Zdroj: Vojenský historický archiv v Praze.
Za komunismu byl protektorátní premiér Alois Eliáš označován jako „kolaborant“ či dokonce jako „mouřenín“, který prý měl „dvě želízka v ohni“. Naoko prý spolupracoval s odbojem, ale jinak se „lísal“ k nacistům. Ve skutečnosti se Eliáš jako předseda vlády, přes navenek projevovanou loajalitu k nacistům, odvážně zapojoval do konkrétních akcí domácího odboje a udržoval i styky s emigrací v Londýně. Němci ale o jeho aktivitách postupně získávali stále více informací, zatkli ho však až po celkové změně okupační politiky, když Hitler koncem září 1941 jmenoval do čela protektorátu Reinharda Heydricha, jenž měl český odboj vyhladit.
Hledání originálu rozsudku
Po originálu rozsudku nad premiérem Eliášem přitom od revoluce v roce 1989 zřejmě historikové ani příliš nepátrali. „S výjimkou badatele Tomáše Pasáka. To je trochu ostuda, kterou se nyní snažíme napravit. České archivy včetně Národního archivu o spisu nic netuší, takže zkouším hledat v Německu,“ prozrazuje Uhlíř. Dějiny Protektorátu Čechy a Morava tak jsou pro badatele pořád velkým dobrodružstvím, i se spoustou otazníků. A to i více než osm desetiletí od konce druhé světové války a zániku nacisty vynuceného protektorátu.
Historik Jan B. Uhlíř už dal druhý život osudům více než 600 zapomenutých českých vězňů, kteří byli za druhé světové války odsouzeni k smrti právě Lidovým soudem a popraveni v berlínském vězení Plötzensee. V Památníku německého odboje tyto oběti také v roce 2023 připomněl mimořádnou výstavou, jež byla první svého druhu na německé půdě.
Čtěte také
Rukojmí doplatil na atentát na Heydricha
Originální německý rozsudek nad premiérem Eliášem je tedy „dočasně“ ztracen, takže jednu zásadní událost z moderních českých dějin zatím historikové nemohou úplně uzavřít. „Je to o to zajímavější, že Eliáš byl jediným předsedou vlády v zemích okupované Evropy, který byl v průběhu druhé světové války odsouzen a nakonec i popraven za prokázaný protinacistický odboj,“ upozorňuje Uhlíř.
„Výkon rozsudku byl po intervenci státního prezidenta Emila Háchy odložen na dobu po vítězném konci války a z Eliáše se stal jakýsi rukojmí, který zaručoval klid a pořádek v protektorátu. Tento v uvozovkách klid ale zásadně porušil atentát na Heydricha v květnu 1942,“ pokračuje historik. Na popravčím místě na pražské Kobyliské střelnici stanul sesazený premiér Alois Eliáš 19. června 1942, bylo mu teprve 51 let. „Popraven byl na přímý rozkaz říšského vůdce SS a šéfa německé policie Heinricha Himmlera,“ dodává.
Eliáš si přál pohřeb do rodinné hrobky v Markovicích, ale jeho žena uložení urny z nějakých důvodů neuskutečnila. Ke slavnostnímu pohřbu předsedy vlády tak došlo až v květnu 2006, kdy byly ostatky uloženy do Národního památníku v Praze na Vítkově. Smuteční projev pro tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD) napsal právě historik Jan B. Uhlíř.
Kontakty s Londýnem mu upřeli
Uhlíř připomíná i přátelství Eliáše s prezidentem Emilem Háchou. „Hácha si přitom hned tak k tělu nikoho nepřipouštěl, ale tito dva si rozuměli. Pan prezident se proto okamžitě po vynesení rozsudku nad Eliášem rozhodl podat demisi,“ vypráví historik. O demisi dokonce nechal hlasovat i členy vlády, jenže čtyři ministři byli pro, čtyři proti a jeden se zdržel, takže podporu kabinetu k rezignaci Hácha nezískal. „Se záměrem abdikovat pak seznámil i Heydricha, ale ten mu odpověděl ve smyslu, že klidně může, ale následky budou nedozírné. Heydrich by totiž demisi Háchy kvůli Eliášovi považoval za drzost a výsměch celému nacistickému režimu, takže prezident zůstal ve funkci.“
Červen 1941, premiér Alois Eliáš netuší, že už 1. října bude odsouzen k trestu smrti. Na snímku z časopisu Pestrý týden s prezidentem Emilem Háchou. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Uhlíř také upozorňuje, že rozsudek se nezmínil o kontaktech Eliáše s londýnskou exilovou vládou. A to především kvůli prestiži Třetí říše, neboť přiznat, že premiér okupované země čile komunikoval s odbojem v britském exilu, by pro Berlín znamenalo veřejnou ostudu.
„Obžalovaný věděl o třech skupinách českého odbojového hnutí a podporoval jejich snahy,“ zdůvodnil soud vynesený rozsudek a Uhlíř tato slova opět cituje z tužkou sepsaného českého překladu. Eliáš byl především v úzkém kontaktu s odbojovou skupinou Obrana národa. „Vzdor tomu ani v tomto případě neudělal ani nejmenší kroky, aby o této v nejvyšší míře státu nepřátelské organizaci uvědomil příslušná německá místa,“ stálo v odůvodnění trestu smrti.
Soudci unikli trestům
Berlínský Lidový soudní dvůr svým pražským rozsudkem jen potvrdil, proč tento justiční orgán nacisté v roce 1934 vůbec založili. „Primárním úkolem soudu bylo potírání velezrady a zemězrady, a od roku 1936 jeho kompetence zahrnovaly i rozvracení branné moci, poškozování jejího majetku a špionáž,“ říká Uhlíř. Historik se ale zachmuří, když padne otázka, jak byli soudci Lidového soudního dvora potrestáni po válce.
„V roce 1941 měl soudní dvůr 27 řádných soudců. Justice Spolkové republiky Německo ale po pádu Třetí říše nepohnala k zodpovědnosti ani jediného. Bohužel to je dost podstatná skvrna na cti poválečné německé justice a na této skutečnosti mnoho nezměnilo ani usnesení Spolkového sněmu z 25. ledna 1985, které všechna rozhodnutí Lidového soudního dvora zbavilo veškerých právních účinků.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zákeřný útok na Pentagon z 11. září. Tisíce životů zachránila náhoda
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
