KOMENTÁŘ Veroniky Vrecionové: Sociální stát na dluh. Protesty v EU ukazují, kam může mířit i ČR

Veronika Vrecionová
Veronika Vrecionová
  • 21. lis 2026, 23:49

  • Protesty ve Francii a Itálii ukazují, jak obtížné je napravovat veřejné finance v zemích, kde si lidé zvykli na rozsáhlou a nákladnou podporu státu. A právě tímto směrem nás dnes může zavést politika Andreje Babiše a jeho vlády. Další výdaje, další sliby a další dluhy bez odpovědi na otázku, kdo je jednou zaplatí. Pokud budeme pokračovat stejnou cestou, hrozí, že i v Česku bude každá budoucí snaha o odpovědné hospodaření narážet na silný společenský odpor.

    V posledních týdnech sledujeme ve Francii a Itálii rozsáhlé protesty. Do ulic vycházejí zaměstnanci, studenti i odboráři. Protestují proti vysokým životním nákladům, nedostatečnému financování veřejných služeb nebo vládním úsporným opatřením. Přestože se konkrétní důvody liší, ukazují také na jeden společný problém – stále větší rozpor mezi tím, co lidé od státu očekávají, a tím, co si jejich země skutečně mohou dovolit.

    ČTĚTE TAKÉ: Na cukroví a salátu letos ušetříme. Co ale může Vánoce nečekaně prodražit?

    Evropa si během posledních desetiletí zvykla na velmi široký sociální stát. Zajišťuje zdravotnictví, školství, důchody, sociální dávky a řadu dalších služeb. V mnoha případech jde o důležité a správné věci. Problém však nastává ve chvíli, kdy jejich rozsah přestane odpovídat tomu, co dokáže ekonomika dlouhodobě financovat.

    Francouzský veřejný dluh dosáhl na konci roku 2025 téměř 116 procent HDP, italský dokonce 137 procent. Obě země přitom nadále hospodaří se schodkovými rozpočty. Každý pokus o reformy nebo omezení výdajů však může narazit na silný společenský odpor. Lidé si na určitý rozsah státních služeb a podpor zvykli a nechtějí se jich vzdát. Vzniká tak začarovaný kruh.

    Populisté slibují stále více, protože jim to přináší popularitu. Když se pak někdo pokusí veřejné finance napravit, narazí na odpor. Objeví se další populisté, kteří slíbí, že žádné úspory nejsou potřeba a že všechno vyřeší. To nejhorší, co bychom mohli udělat, je přesvědčit sami sebe, že jde pouze o problém Francie nebo Itálie.

    Podobné podmínky si totiž začínáme vytvářet také v České republice. Současná vláda Andreje Babiše tento nebezpečný trend výrazně posiluje. Místo odpovědného hospodaření sledujeme další růst výdajů, další sliby a další zadlužování. Vláda předložila návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 386 miliard korun. To znamená více než miliardu korun nového dluhu každý den.

    Komentáře a glosy

    Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

    Andrej Babiš a Tomio Okamura nabízejí politiku, ve které se výhody rozdávají dnes a otázka, kdo je zaplatí zítra, se odsouvá stranou. Místo odpovědi, jak zajistit naši bezpečnost, dlouhodobou udržitelnost důchodů, veřejných služeb nebo sociálního systému, slyšíme především další přísliby, na co všechno stát přidá.

    Největším nebezpečím je vláda, která lidi přesvědčí, že si mohou dovolit cokoliv

    Obávám se, že tím vytváříme nebezpečné podhoubí pro budoucnost. Společnost si postupně zvykne na stále širší a nákladnější podporu od státu, aniž by se dostatečně zabývala tím, kdo ji zaplatí. Každý nový výdaj se rychle změní v samozřejmost a každá budoucí vláda, která se pokusí veřejné finance napravit, bude čelit obviněním, že lidem něco bere. Pokud se objeví nová akutní potřeba výdajů, jako je nyní obrana, není kde brát, protože žádné skutečné rezervy neexistují.

    Navíc se tím mění samotná podstata politické soutěže. Místo diskuse o tom, jak zvýšit produktivitu, podpořit podnikání, inovace a konkurenceschopnost, začneme soutěžit především v tom, kdo dokáže slíbit větší částku z veřejného rozpočtu. Racionální diskuse o možnostech naší ekonomiky ustoupí soutěži populistických slibů.

    Neříkám, že stát nemá pomáhat. Právě naopak. Sociální stát má své nezastupitelné místo. Musí pomáhat lidem, kteří se kvůli nemoci, věku nebo jiným okolnostem dostanou do těžké životní situace. Musí být ale také dlouhodobě financovatelný, jinak nakonec nebude schopen pomoci ani těm, kteří jeho pomoc skutečně potřebují.

    Stejně jako každá domácnost musí i stát hledat rovnováhu mezi příjmy a výdaji. Nemusí mít vyrovnaný rozpočet každý jednotlivý rok. Může se zadlužit v mimořádné krizi nebo kvůli smysluplným investicím. Musí však mít věrohodný plán, jak udržet veřejné finance v rovnováze alespoň ve střednědobém horizontu.

    Česká republika zatím není ve stejné situaci jako Francie nebo Itálie. Naše zadlužení je stále výrazně nižší. Právě proto máme možnost se jejich problémům vyhnout. Nesmíme však promarnit čas, který ještě máme.

    Protože největším nebezpečím není vláda, která lidem řekne, že si nemohou dovolit úplně všechno. Největším nebezpečím je vláda, která je přesvědčí, že si mohou dovolit cokoliv – a účet nechá zaplatit jejich dětem.

    MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Václav Klaus měl nad slušňáčkem Havlem nekonečnou převahu, vzpomíná Pithart v rozhovoru