Názory

Zatímco Češi slaví třetí cenný kov hokejové dvacítky v řadě, Kanada tradičně svůj sportovní neúspěch svádí na všechny okolo a veřejný prostor zaplavuje mořem slz. Mimořádně vtipná a bizarní situace dokazuje skutečnost, že se hokejová velmoc stále nenaučila prohrávat, přičemž trpí nedostatkem nadhledu a hladina její sebereflexe se blíží nule.

Slavný režisér Juraj Herz kdysi v jednom rozhovoru řekl, že chtěl původně vždycky natočit pohádku, ale nakonec mu z ní stejně vyšel horor. Dost podobně je na tom i premiér Petr Fiala (ODS). Ten se pokaždé snaží o vážný státnický projev, ze kterého je ve finále hořká komedie – tedy pro seriózního státníka vlastně taky horor.

Kam se hnu, tam v těchto adventních dnech vidím betlémy s miminky v jesličkách. Když ale zvednu oči, vidím kolem sebe docela jinou realitu. Porodnost u nás i v zahraničí prudce klesá. Jistě to souvisí i s tím, jak mladí lidé zhusta veřejně deklarují, že nechtějí mít děti. Ženy kvůli kariéře odkládají mateřství do doby, kdy už nejsou schopny počít, a některé se dokonce nechávají sterilizovat, protože uvěřily zločinné poplašné zprávě o tom, že naše Země v brzké době shoří na popel.

S prezidentovým podpisem pod navrhovaný rozpočet na příští rok se to mělo tak trochu jako s jihoamerickou telenovelou. Stejně jako je dopředu jasné, že si Esmeralda nakonec po všech útrapách vezme José Armanda, bylo dopředu jisté i to, že Petr Pavel nakonec Fialovi rozpočet na hlavu nehodí. Nehodil. Ale byla to chyba. Happy end se totiž konal pouze pro Esmeraldu - tedy pro Petra Fialu. José, alias prezident Pavel, už dopadl o poznání hůře a vůbec nejhorší je takový výsledek pro diváky, kteří to nakonec všechno zaplatí...

„Nejoblíbenějším jménem pro chlapce v Británii je Muhammad“, „Nechce být matkou, šla na sterilizaci“. Dva titulky, které se nedávno v médiích objevily s rozestupem pouhých dvou dnů. Zdánlivě spolu nijak nesouvisejí. Přesto je však dobré mezi nimi souvislost vidět, protože nám to hodně prozradí o době, v níž žijeme. Byť ta zpráva, bohužel, není ani trochu pozitivní.

Motoristé sobě... V roce 2022 nenápadná pražská revolta proti cyklopruhům Zdeňka Hřiba a Jana Čižinského. O dva roky později pak sebevědomá strana s celorepublikovým přesahem a početnou členskou základnou, která chce v příštích volbách vysát ODS a skončit ve vládě s hnutím ANO. Jsou občanští demokraté definitivně ztraceni, jak tvrdí Petr Macinka? To ukážou právě sněmovní volby 2025. Sobotní kongres Motoristů, kteří se nyní vezou na popularitě Filipa Turka, by nicméně měl pro Petra Fialu a spol. sloužit jako poslední budíček.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš táhne do voleb v čele strany, která se chová jako klasická catch-all party. Je to dobrá strategie, neboť na stranictví, které se snaží oslovovat voliče napříč politickým spektrem, není nic špatného. Je to módní – a úspěšná – vlna hlavně na Západě. Kateřina Konečná stojící v čele Stačilo! se tedy logicky vymezila více doleva. Obě strany však částečně loví v jednom rybníku. Čeká nás v následujících měsících souboj o naštvané voliče?

Způsob prezentace premiéra Petra Fialy se v poslední době zvrtnul. Svou silnou kartu, solidnost a rozvahu, jakoby cíleně zahodil a pokusil se přesunout do pozice lidového politika s vyhrnutými rukávy, jenž slibem neurazí a do mičudy si rád zakope. Není věrohodný a musí v defenzivě vysvětlovat svá slova. Sako mu slušelo víc a byť byl škrobený, v autentické roli respektovaného akademika před třemi lety vyhrál volby. Proč nyní nemotorně otáčí?

Už déle než týden žijí sociální sítě, média i veřejnost výrokem premiéra Fialy, že další čtyři roky jeho vlády by nám přinesly německé platy. Že vyvolal bouři ironického posměchu, není nijak překvapivé. Zvláštní je jen to, jak moc není premiér schopen chytit se za nos a místo aby svůj vlastní verbální požár uhasil kýblem studené vody, přikládá zdárně pod oheň další polínka. Nedělá to ale sám. Uznat své omyly zjevně nedokážou ani daleko větší politická esa. Třeba i pro takovou Angelu Merkelovou je to nadlidský úkol.

Dejte ANO dostatek hlasů, abychom mohli složit jednobarevnou vládu. Tuto větu od Andreje Babiše slýcháme vcelku pravidelně, když s blížícími se sněmovními volbami neochotně reaguje na dotazy novinářů ohledně koaličního potenciálu. Kdysi krajně divoká představa už nemusí být takovým sci-fi jako dříve. Jak je možné, že má ANO stále dominantnější pozici na české politické scéně?

Benjamin Franklin prý kdysi řekl, že když má někdo smůlu, pokouše ho i slimák. Tento citát celkem přesně vystihuje fakt, že jakmile se vám jednou přestane dařit, táhne se to s vámi dlouho jako žvýkačka na botě. Ať se sebevíc snažíte, všechno je špatně, vše se míjí účinkem. Ve stejné situaci je už drahnou dobu i premiér a předseda ODS Petr Fiala. Je jedno, co dělá nebo říká. Nic z toho nefunguje buď vůbec, nebo přesně naopak, než bylo zamýšleno. Pomyslných kousanců od slimáka přibývá. A zdaleka to ještě není konec.