Názory

Andrej Babiš ve svém komentáři ke Green Dealu (CNN Prima NEWS, 29. 1. 2025) opět přistupuje k faktům a zejména ke svým bývalým postojům a názorům poněkud kreativně, pokud bych se měl zdržet silných slov.

Nejeden pozorovatel české politické scény může sem tam nabýt dojmu, že někteří představitelé ODS zapomněli, kdo je vlastně volí. Často je to pravicový a liberálně-konzervativní jedinec, který si přeje štíhlý stát a nízké daně. Jenže někdy se zdá, že vláda s ODS v čele dělá vše pro to, aby takovou osobu od volby občanských demokratů odradila. Typickým příkladem jsou aktivity ministra kultury a místopředsedy ODS Martina Baxy. Ten svými provokativními výroky o mediální novele a podivnými konstrukcemi o komunistech dráždí i mnoho svých spolustraníků.

Po vyjádřeních amerického prezidenta Trumpa je jasné, že Green Deal je mrtvý. To si uvědomuje každý soudný člověk. Místo toho, aby tuto realitu přijala i bruselská věrchuška, dál tlačí zelené daně, soláry, auta na baterky nebo emisní povolenky na krávy, zatímco přihlíží ekonomickému úpadku, zbídačování lidí a oslabování konkurenceschopnosti EU. Toto musí skončit.

Senát se dlouhodobě těší nejmenší podpoře veřejnosti mezi ústavními institucemi a k volbám do horní komory se obtěžují chodit jen ti největší nadšenci. Čas od času se objeví okolnosti, díky nimž dostane Senát příležitost tuhle nedůvěru zvrátit a přesvědčit veřejnost o své opodstatněnosti. Před rokem senátoři tuto šanci skvěle využili. Nyní se ji ale rozhodli trestuhodně promarnit.

„Takhle se mává – takhle se bije,“ instruoval majitel hotelu U Supa postávající dav v pohádce Tři veteráni. Před tím však ještě stihl vyměnit nápis „Cizinec je našinec“ za opačnou variantu „Cizinec není našinec“. Pak už přišlo na řadu to zmiňované bití, k němuž byla použita stejná mávátka, jimiž se ještě nedlouho před tím nadšeně vítalo. Obraz české zahraniční politiky v kostce...

Slovenský premiér Robert Fico v úterý čelil pokusu opozice o vyslovení nedůvěry. Karty přitom byly rozdány i nadále tak, že snaha byla takřka jistě předem odsouzena k neúspěchu, a to i navzdory sjednocené opozici. Fico však z hlasování udělal cirkus, když přinesl na první pohled závažné informace z tajné služby, kterými chtěl hodit celé jednání do utajeného režimu, ale zdá se, že šlo jen o pověstné „vrtěti psem“ a z celého jednání se stala fraška.

Představitelé současné vládní koalice svého mandátu dosáhli v kampani především shodou na tom, co a koho nechtějí v kombinaci s velkorysými – a sympatickými – sliby. Nakonec se ukázalo, že daná slova nemají ani cenu papíru, na němž byla vytištěna, ani času, který občané věnovali jejich poslouchání a zvažování. Zbylo jediné, za co vládní politici v poslední době občas od některých kromě sebe slyšeli chválu – zahraniční politika. Jaké jsou ale výsledky?

Dříve největší „darebák“ Fialova kabinetu, nyní nejpopulárnější subjekt vládní koalice. Hnutí STAN v průzkumech stabilně převyšuje ODS. Jak je to možné? Vít Rakušan a spol. totiž zmodernizovali své marketingové nástroje, zároveň šlápli na brzdu, pokud jde o antikampaň, a soustředí se především na sebe. No a ono to funguje… Několik měsíců před klíčovými volbami se zdá, že Starostům ke druhému místu postačí, když s úsměvem počkají na chyby, které napáchá koalice Spolu.

Kdybychom Otakara Foltýna neměli, museli bychom si ho vymyslet. Ale ani v našich nejdivočejších představách by nebyl tak skvělý, jako ve skutečnosti. Protože když už si myslíte, že po všech „sviních“ a „hloubení příkopů“ nemůže přijít nic lepšího... přijde.

Tak jako města zakazují ohňostroje, možná bychom si i my mohli dát moratorium, třeba od adventu až do 15. ledna bez politických dělobuchů. Ale chápu, je volební rok, a tak se petardy musejí střílet nepřetržitě. Ale když čtu a slyším kolegu Metnara, jak vystřeluje slova o blamáži se dvěma procenty HDP na obranu a o PR číslech, tak si musím povzdychnout: „Luboši, nedělej to, nesedí ti to.“ Ale chápu, stranické PR káže, píše ministryně obrany Jana Černochová (ODS) v exkluzivním komentáři pro CNN Prima NEWS.

Čas od času se odehraje příběh, který odhalí, že doba, v níž žijeme, je ještě o něco šílenější, než jsme si mysleli. Přesně takový příběh se již několik let odehrává ve Velké Británii a jeho další dějství můžeme sledovat v těchto dnech. Kauza „Grooming Gangs“ ukázala, jaké to je, když policie (potažmo soudy) nepomáhají a nechrání, ale kvůli politické korektnosti zavírají oči a dívají se jinam.