Debata o délce povinné školní docházky, kterou v minulém týdnu odstartoval populistický výkřik Tomia Okamury, na který následně hystericky reagoval ministr Robert Plaga, a kterou o víkendu korunoval premiér Andrej Babiš výzvou k rozpočtovým úsporám, ukazuje na povrchnost české politiky vůči potřebám dětí. K tomu je u nás vzdělávací systém dlouhodobě rukojmím rigidního úřednického alibismu, který odmítá jakoukoliv změnu.
Evropský parlament prodloužil výjimku na plošné skenování soukromých zpráv, přestože to většina hlasujících odmítla. Za určitých okolností se v Evropě nedá vyhrát.
Za prvních šest měsíců naše vláda udělala velký kus práce. Snížili jsme ceny energií, stabilizovali zdravotnictví, šetříme na provozu státu, investujeme, v Bruselu důsledně hájíme české zájmy… Přesto mě jeden výsledek těší ze všeho nejvíc. Nízká inflace.
Za kilometr dálnice D3 na úseku z Třebonína do Kaplice zaplatil stát 220 milionů korun. Ohněm způsobená škoda na baťovské budově ve Zlíně se v minulých dnech vyšplhala nejméně na 100 milionů, přičemž uvnitř shořely boty za dalších 150 až 180 milionů. A rozpočet na proměnu někdejší záložny ve Frýdku-Místku na galerii umění je stanoven na 140 milionů. Příspěvek 140 milionů korun do takzvaného Seznamu prioritních požadavků Ukrajiny (PURL), na kterém se v pátek shodla vládní koalice, je v tomto kontextu tak trochu směšný. I miliarda by byla symbolická, ovšem znělo by to lépe. Ohroženi jsme všichni, stačí se podívat na mapu. Válka je vzdálena jen 421 kilometrů.
V době všeobecného boje proti nenávisti nám tu postupem času vznikla jedna taková těžko pochopitelná zvláštnost… Existují dva druhy nenávistí. Jedna nenávist je škaredá, zavrženíhodná, ba dokonce je třeba proti ní bojovat – klidně i za cenu omezování svobody slova. Tato nenávist je údajně znakem buranství, hlouposti, nízkého intelektu, či přímo skutečnosti, že je člověk ve svém životě frustrovaný a nešťastný. Tak je to alespoň podáváno…
Představitelé SPD se v časech summitu NATO v Ankaře znovu střetli s krutou realitou, že jsou ve vládní koalici jedinou protiukrajinskou stranou. Tuto skutečnost jim už loni v prosinci připomněl jejich vlastní ministr Jaromír Zůna, kterého následně označili za „porouchaného“ a de facto mu zakázali mluvit o ruské invazi. Teď vládnímu hnutí uštědřil další tvrdou ránu ministr Petr Macinka z koaličních Motoristů, když potvrdil český příspěvek do programu na nákup amerických zbraní pro Ukrajinu. Část fanoušků SPD se tak znovu bouří a uvnitř vládního tábora dochází k bizarní situaci.
V Česku naplno zuří válka narativů. Kdo ovládne narativ, vyhrál. Samozřejmě ne celou válku, ale jednu z rozhodujících bitev jistě. A bitva o to, jak bude interpretován spor mezi vládou a prezidentem, je bitva mimořádně důležitá…
Co se stane, když stát vyplatí dotace Agrofertu a Evropská komise je kvůli střetu zájmů Andreje Babiše neproplatí? Nezaplatí je ministerský předseda. A nezaplatí je ani Agrofert ze svého zisku. Zaplatí je občané ze svých kapes.
Zázrak se nekonal. Češi nedokázali zvítězit nad pořádajícím Mexikem a s fotbalovým mistrovstvím světa se loučí už po základní skupině. Navzdory velkým očekáváním a humbuku tuzemského publika si ale pojďme jednu věc přiznat. Umístění na chvostu je přesně to, kam patříme. Bohužel. Jak z toho ven?
Soudy jsou nestranné a nezávislé jen ve chvíli, kdy rozhodují v náš prospěch. V opačném případě to jsou vazalové našeho nepřítele chystající systémový puč. Zhruba tak vnímá velká část koalice středeční předběžné opatření, v němž Ústavní soud uložil vládě, aby zajistila účast prezidenta Petra Pavla na červencovém summitu NATO v Ankaře. Unáhlené a emocionální závěry si při pocitu nespravedlnosti snad může dovolit malé dítě. Vysoce postavený koaliční politik by ale měl nejdříve zachovat klid a zamyslet se, jestli oheň, s nímž si hraje, nemá už moc velké plameny.
Od počátku tohoto týdne je u nás opět politickým tématem číslo jedna spor vlády s prezidentem Petrem Pavlem, který kvůli svému nezařazení do delegace na červencový summit NATO podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Reakce zástupců koalice na tento předem avizovaný krok hlavy státu jsou různé. Nutno zmínit, že některé výroky jsou dosti pokrytecké, další dokonce krajně nebezpečné. Že onen spor nakonec musí řešit Ústavní soud, naruší přirozenou stabilitu a také to leccos vypovídá o současné úrovni české politické kultury.
Je rozhodnuto. Po dlouhých týdnech, kdy se velká část médií tvářila, že na světě neexistuje zásadnější otázka, než zda prezident Pavel pojede, nebo nepojede na summit v Ankaře, už známe odpověď. A dopadlo to přesně podle slov, která ve filmu Jára Cimrman ležící, spící pronese manželka cestovatele Holuba: „Doma bude. Už se narajzoval dost.“
Při sledování současné situace na české politické scéně se nabízí otázka, jak by asi vypadala celospolečenská debata o možnostech financování České televize a rozhlasu v ideálním světě. Zřejmě by šlo o konstruktivní a racionální diskusi, během níž by se politici a experti zabývali možnostmi, jakou roli by měla mít veřejnoprávní média v moderní éře digitálních technologií. Jenže hádejte co... Nežijeme v ideálním světě. Média veřejné služby se tak stala hřištěm pro politický boj plný populismu a pokrytectví.
V této rubrice najdete komentáře a názory a glosy našich redaktorů i externích spolupracovníků. Nebojíme se sdělit svůj názor na politiku a sportovní dění, palčivé české i světové problémy.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
