I přes čtvrteční přemožení Irska převládají u fotbalových fanoušků rozpačité pocity. Český tým podal v prvním barážovém utkání o mistrovství světa navzdory postupu spíše matný výkon. I tak se ale dají najít výrazné plusy. Jedním z nich je nátura trenéra Miroslava Koubka, který se nebojí dělat hodně odvážné tahy. Ba co víc, vyznačuje se jednou specifickou kuráží, která bývá mimořádně vzácná – včas uznat, že jeho původní plán nevyšel, sáhnout rychle po jiném.
Diskuse o hereckém obsazení nového Harryho Pottera se znovu rozjela poté, co se tvůrci pochlubili prvním trailerem, ale i v souvislosti s tím, co Paapa Essiedu řekl v nedávném rozhovoru pro The Sunday Times of London. Kromě jiného naznačil, že se pravidelně stává terčem rasistických útoků i výhružek smrtí. Proč? Protože pro leckoho překvapivě uspěl v castingu zmíněného seriálu a získal roli Severuse Snapea.
Spolek Milion chvilek pro demokracii si od svého založení v roce 2017 vybudoval v Česku nebývale silnou pozici. V podstatě získal „monopol“ na pořádání těch největších demonstrací pro tu část společnosti, která se odkazuje třeba k étosu 17. listopadu 1989 nebo myšlenkám Václava Havla. Otázka je, jestli to v dnešní době stačí.
Ministr Karel Havlíček na začátku týdne oznámil, že by Česko mohlo vyslat expertní misi, která by posoudila stav ropovodu Družba. Ten na konci ledna na ukrajinském území poškodily ruské útoky, takže nedodává ropu do Maďarska a na Slovensko. Havlíčkova nabídka zní konstruktivně, ale je to přesný opak toho, co by teď Česká republika měla dělat.
Andrej Babiš se pokouší obhájit škrty v rozpočtu armády záplavou zmatených čísel, polopravd a výčtem několika pseudokauz. Mluví o podezřeních, která jsou už dávno vyvrácena na stránkách ministerstva obrany jeho vlastní vlády. Skutečnost je v debatě o naší obraně jednoduchá a zřejmá. Armádě byly odebrány peníze, které měly jít na modernizaci a posílení obrany státu. Aby tento krok zakryl, vytváří Andrej Babiš mlhu. A jak je u něj obvyklé, pravdou se nenechá omezovat.
Je to vskutku zapeklitá věc. Termín velkolepě avizované demonstrace na Letné se kvapem blíží, ale jako na potvoru chybí to hlavní – téma. Je to podobné, jako kdybyste okázale ohlašovali otevření nové restaurace, ale pár dní před dnem „D“ vám zdrhnul šéfkuchař.
Čím dál oblíbenější činností českých politických stran je prosazování nejrůznějších programových bodů do Ústavy ČR. Je to přitom populistický nesmysl a také naprosté nepochopení toho, co Ústava představuje a k čemu má sloužit. Někteří politici si tento obecný dokument o základních pravidlech fungování země a dělby moci zřejmě pletou se seznamem přání, který začátkem prosince připnou magnetem na lednici, aby si ho mohl přečíst Ježíšek.
Vědecká poradní skupina EU v novém doporučení navrhuje omezit spotřebu masa, změnit zemědělské dotace a zavést nový systém zpoplatnění emisí v zemědělství. Jde o návrhy, které ignorují realitu evropského zemědělství.
Debata o výdajích na obranu se v posledních týdnech změnila v přehlídku emocí. Opozice a většina novinářů propadla hysterii a výdaje 2,1 % HDP na obranu začala vykreslovat jako nějaký apokalyptický scénář. S realitou má jejich strašení ale pramálo společného.
Evropská komise představila dlouho očekávaný plán na záchranu evropského průmyslu. Takzvaný Akt o průmyslovém akcelerátoru má chránit evropské výrobce, od ocelářů po výrobce baterií, před světovou konkurencí (samozřejmě hlavně z Číny). Například ve veřejných zakázkách by nově měli dostat přednost ti, kteří se prokážou samolepkou „Made in EU“.
Debaty odehrávající se v českém veřejném prostoru jsou často bohaté na vzrušené emoce a dramatické zápletky. Bohužel jim ale často chybí to hlavní, tedy nějaké alespoň elementární ratio. Pro současnou debatu o „větrnících“ platí totéž. A nebyli bychom v Česku, kdyby se do diskuse nepromítl také ultimátní argument všech argumentů, tedy Rusko a Putin...
Americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvrhli Blízký východ do nepřehledného a krvavého konfliktu. A zatímco rakety a drony útočí mimo vojenské cíle i na ty civilní, většina českých a evropských politiků naskočila na americko-izraelskou válečnou vlnu. Vojenské agresi, která je flagrantním porušením mezinárodního práva, nekriticky tleská. Pravidla hry evidentně platí jen pro některé a taky jen tehdy, kdy se nám to zrovna hodí.
Začalo to svržením syrského vládce Bašára al-Asada a jeho úprkem do Ruska. Poté následoval americký únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura do USA. Nyní je tématem číslo jedna smrt nejvyššího vůdce Íránu Alího Chámeneího, který zemřel v důsledku amerických a izraelských raketových úderů. Skoro se zdá, jako by karma neúnavně šla po každém diktátorovi, který kdy podporoval Putinovo krvavé tažení na Ukrajině. A zatímco běžní Íránci oslavovali smrt teheránského řezníka v ulicích hlavního města, reakce z Evropy jsou často nejednoznačné a více zdrženlivé. Mnozí Evropané totiž stále nemohou přijít Donaldu Trumpovi na jméno, přičemž nadále fantazírují nad iluzí mezinárodního práva.
V této rubrice najdete komentáře a názory a glosy našich redaktorů i externích spolupracovníků. Nebojíme se sdělit svůj názor na politiku a sportovní dění, palčivé české i světové problémy.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
