Debata o výdajích na obranu se v posledních týdnech změnila v přehlídku emocí. Opozice a většina novinářů propadla hysterii a výdaje 2,1 % HDP na obranu začala vykreslovat jako nějaký apokalyptický scénář. S realitou má jejich strašení ale pramálo společného.
Evropská komise představila dlouho očekávaný plán na záchranu evropského průmyslu. Takzvaný Akt o průmyslovém akcelerátoru má chránit evropské výrobce, od ocelářů po výrobce baterií, před světovou konkurencí (samozřejmě hlavně z Číny). Například ve veřejných zakázkách by nově měli dostat přednost ti, kteří se prokážou samolepkou „Made in EU“.
Debaty odehrávající se v českém veřejném prostoru jsou často bohaté na vzrušené emoce a dramatické zápletky. Bohužel jim ale často chybí to hlavní, tedy nějaké alespoň elementární ratio. Pro současnou debatu o „větrnících“ platí totéž. A nebyli bychom v Česku, kdyby se do diskuse nepromítl také ultimátní argument všech argumentů, tedy Rusko a Putin...
Americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvrhli Blízký východ do nepřehledného a krvavého konfliktu. A zatímco rakety a drony útočí mimo vojenské cíle i na ty civilní, většina českých a evropských politiků naskočila na americko-izraelskou válečnou vlnu. Vojenské agresi, která je flagrantním porušením mezinárodního práva, nekriticky tleská. Pravidla hry evidentně platí jen pro některé a taky jen tehdy, kdy se nám to zrovna hodí.
Začalo to svržením syrského vládce Bašára al-Asada a jeho úprkem do Ruska. Poté následoval americký únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura do USA. Nyní je tématem číslo jedna smrt nejvyššího vůdce Íránu Alího Chámeneího, který zemřel v důsledku amerických a izraelských raketových úderů. Skoro se zdá, jako by karma neúnavně šla po každém diktátorovi, který kdy podporoval Putinovo krvavé tažení na Ukrajině. A zatímco běžní Íránci oslavovali smrt teheránského řezníka v ulicích hlavního města, reakce z Evropy jsou často nejednoznačné a více zdrženlivé. Mnozí Evropané totiž stále nemohou přijít Donaldu Trumpovi na jméno, přičemž nadále fantazírují nad iluzí mezinárodního práva.
„Časy se mění, co bylo dnes, zejtra není,“ zpívá se v jedné písni, jejíž slova se dají na dnešní dobu vztáhnout naprosto dokonale. Po čtyřech letech hysterických výkřiků, že „patříme na Západ“, jsme se najednou ocitli v situaci, kdy je Západ vlastně tak trochu „fuj“. Paradoxně to ale netvrdí nově nastoupivší vláda, o níž jsme naopak slýchali, jak nás zaručeně potáhne na Východ. Tvrdí to bývalá vláda a její sympatizanti, kteří si přitom z patření na Západ udělali svého druhu náboženství.
Vláda Andreje Babiše na konci ledna schválila návrh státního rozpočtu pro rok 2026 se schodkem 310 miliard korun. A čerstvě prošel také prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Bez ohledu na probíhající polemiku ekonomů a ministryně financí Aleny Schillerové, zda je nebo není návrh rozpočtu v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, zveřejněná čísla hovoří jasně: do vzdělávání Česko investovat nebude. To je pro prosperitu naší země dlouhodobě horší zpráva než alarmující výše deficitu.
Češi Francouze porazili 6:3. Přesvědčivý výkon to ale od českých hráčů nebyl. Favorité jako by druhou třetinu zaspali. Soupeřům darovali góly a zachránit je musel až pozdní budíček v poslední třetině. Redakce CNN Prima NEWS přináší několik postřehů z druhého olympijského vystoupení české reprezentace.
Asi bychom těžko našli jinou profesi, která byla historicky tak režimně konformní, jako jsou herci. Za protektorátu točili pro „Němce“ prostě proto, že každý člověk se chce pracovně realizovat a realizací se u herce rozumí natáčet a hrát. Čest výjimkám, jako byla třeba Jiřina Štěpničková, která si raději nechala operovat zcela zdravé koleno, jen aby měla alibi, proč roli během protektorátu odmítnout. A scénu, jak se umělecké ikony z doby normalizace nechaly nahnat do Národního divadla na podpis Anticharty, raději nebudeme ani připomínat.
Výborná úvodní třetina se smolným koncem, solidní druhé dějství, v němž ale padla naděje, a katastrofický závěr, který českému hokejovému výběru nastavil smutné zrcadlo. Tak by se dal v kostce popsat zahajovací zápas národního týmu na olympijských hrách v Miláně proti favorizované Kanadě. I když to hokejovému gigantovi trvalo více než polovinu utkání, nakonec z českého soupeře udělal trpaslíka.
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Někteří fanoušci Petra Pavla stále zřetelněji budují současnému prezidentovi kult osobnosti, čímž mu nevědomky dělají medvědí službu. Tento fenomén byl dobře vidět třeba u reakcí na účast hlavy státu v Itálii u příležitosti olympijských her. Bezmezná adorace a naprostá posedlost „spasitelem“ Pavlem přitom začínají lézt na nervy i mnoha jeho podporovatelům.
Do té doby vcelku nudné středeční jednání mimořádné schůze Sněmovny k nedůvěře vládě výrazně oživilo odpolední vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé). Ten se do Prahy vrátil předčasně poté, co byla zrušena jeho cesta do USA kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám – navzdory faktu, že klimatická krize skončila v den, kdy se Macinka stal ministrem. Co všechno během středečního projevu stihl sdělit?
Wellbeing, tedy stav duševní, fyzické i emocionální pohody, je v českých školách vnímaný jako něco navíc. Nic ale nemůže být dál od pravdy, upozorňuje v komentáři pro CNN Prima NEWS Jarmila Čechová z expertní organizace Učitel naživo. Čísla ukazující na nepohodu žáků i učitelů jsou totiž hrozivá. I proto ve středu startuje akce Týden pro wellbeing ve škole. Přečtěte si celý komentář!
V této rubrice najdete komentáře a názory a glosy našich redaktorů i externích spolupracovníků. Nebojíme se sdělit svůj názor na politiku a sportovní dění, palčivé české i světové problémy.
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
lajk
prima-living
