Názory

Volby nejsou dobré jen k tomu, abychom si vybrali, kdo bude čtyři roky rozhodovat o našich životech a peněženkách. Jsou dobré také k tomu, aby se politici jednou za čas pořádně vyděsili. Ano vyděsili. Vyděsili toho, co za ty čtyři roky předtím napáchali. A aby se z obavy, že jim voliči všechno za plentou náležitě spočítají, snažili zjednat nápravu svých vlastních provinění. Přesně, jak to nyní horečně činí Petr Fiala s Green Dealem...

Působení Zdeňka Hřiba v Praze kreslí kulisy volební kampaně, v níž se o hlasy ucházejí Piráti v holportu se Stranou zelených. Místní i návštěvníci si v úmorném vedru užívají hlavní město rozkopané tak, že pohodlně není možné do matičky stověžaté vjet ani z ní vyjet. Hlavní tahy připomínají archeologické vykopávky, výluky MHD jsou všudypřítomné.

S příchodem letních prázdnin si nejeden pozorovatel mohl znovu povšimnout, jak někteří představitelé ODS dělají vše pro to, aby své podporovatele přetransformovali na nevoliče. Velkou snahu v tomto ohledu očividně vyvíjí ministerstvo kultury v čele s Martinem Baxou (ODS), které prostřednictvím mediální novely máchá novými povinnostmi pro OSVČ jako rudým hadrem na býka.

Páchá sociální demokracie sebevraždu v přímém přenosu, nebo je spíš rituálně pohřbívána svým někdejším předsedou? SOCDEM se s prosíkem vrací k jednání se Stačilo! a obrat Jany Maláčové má podpis Miloše Zemana. Sociální demokraté možná získají nějaké poslanecké křeslo pro své vedení, každopádně je to ale definitivní konec snah o moderní levicovou stranu, která by dokázala skloubit tradiční boj za chudé pracující s lidskoprávní agendou.

Jana Maláčová se před volbami spolu se SOCDEM snaživě hlásí na rudou kandidátku hnutí Stačilo! Jedna taková kandidátka tu už po předchozím slučování sociální demokracie s komunisty byla. Pokud na ni Maláčová zapomněla, je to hanebnost.

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Třeba zastírat jasná fakta, uchylovat se k polopravdám nebo rovnou zatloukat, zamlžovat, zatajovat, kličkovat a všelijak jinak se vykrucovat. Ne náhodou má čeština pro takový typ počínání bezpočet výrazů, protože jde o něco jako národní sport. Ovšem plný faulů. I životopis Zbyňka Stanjury potvrzuje, že už jako regionální politik občas kopal „malou domů“, takže je s podivem, proč dostal lano až na ministerstvo financí.

Pohled na průběh předvolební kampaně už nyní leckoho nutí k tomu vzít si do rukou pytlík na zvracení. Dva největší političtí rivalové – tedy představitelé hnutí ANO a koalice Spolu – už dávno sundali rukavičky, nebo si je spíš od volebního roku 2021 ještě nenandali. A je to znát... Některé výpady už jsou skutečně za hranou – třeba když Spolu pokrytecky plísní Adama Vojtěcha a Roberta Plagu, přičemž opozičnímu hnutí vyčítá tisíce mrtvých kvůli covidu. ANO si také nebere servítky. A tak je otázkou, kdy bude ten pytlík skutečně třeba.

O Ondrovi Novotném se ví, že je to muž velkého ega, ale taky velkých snů s velkým tahem na branku – a to je brutální kombinace, zvlášť když Oktagon zvládl přechod z původně česko-slovenské organizace mezi respektované evropské, nebo i světové. Teď se zdá, že jej a jeho parťáka Pala Nerudu nemůže už nic zastavit a z Oktagonu zní: Chceme být světovou jedničkou v oblasti zábavy, fanouškovského zážitku a kvality programu.

Zatímco ve filmu Skřivánci na niti se řešila kardinální otázka „Kam zmizel mlíkař“, české sociální sítě už pár dní žijí neméně zapeklitým problémem – kam v době solidně hořícího vládního skandálu s bitcoiny zmizel vládní strategický „komunikátor“ Otakar Foltýn? Najednou po něm není ani vidu, ani slechu – stejně jako po tom zmiňovaném mlíkaři...

Trojice českých fotbalových klubů se dozvěděla soupeře pro druhé předkolo evropských pohárů. Cesta za miliony a sportovní prestiží odstartuje ve druhé polovině července. O největší balík se tradičně bude hrát v kvalifikační fázi Ligy mistrů.

Stalo se to už takovou tradicí – čím větší problémy má nějaký politik „doma“, tím aktivněji se snaží působit na zahraniční scéně. O co chatrnější je důvěra jeho voličů, s o to větší vervou se vrhá do řešení agendy ve světě. Neobejde se to bez jistého morálního kýče, kdy z obláčku své domnělé morální nadřazenosti pronáší královské rady, zdviženým prstíkem varovně hrozí na ty, kteří si dovolují mít na věci jiný názor, a podniká velkolepé akce s velkolepým „píár“. Ale zato s nulovým reálným dopadem. Francouzský prezident Emmanuel Macron tuto taktiku dovedl k dokonalosti a český premiér Fiala ji s radostí převzal, když mu začalo téci do bot. Je to ale zoufale málo...