Václav Klaus měl nad slušňáčkem Havlem nekonečnou převahu, vzpomíná Pithart v rozhovoru
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Pithart: Rozpočet je tak nabubřelý, aby mohla vláda před volbami rozdávat.
Klaus měl nad Havlem v politických střetech převahu.
Demonstrace jsou živelné, vládu však samy nesesadí.
Premiér se podle Pitharta bude bát přímé debaty.
Premiér Andrej Babiš (ANO) se zachoval velmi rozumně, když odjel. Už na to nemá nervy, říká k neúčasti předsedy vlády na oslavách 17. listopadu někdejší premiér a bývalý předseda Senátu Petr Pithart. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS mluví také o oslavách na Národní třídě a vzpomíná na vztahy exprezidentů Václava Havla a Václava Klause. „To je neštěstí a prokletí této země, že dva tak schopné muže jsme měli v čele a byli absolutními protiklady,“ míní Pithart.
Vím, že sdílíte obavy části veřejnosti, že vláda Andreje Babiše (ANO) činí kroky, které vedou k oligarchizaci státu a k omezování demokracie. Jak by lidé v běžném životě poznali, že už opravdu nežijí v plnohodnotné demokracii?
Oni to poznávají po částech. Pokud jsou to zaměstnanci, tak nemůžou neregistrovat odchod řady schopných lidí. Nazvu to tak: v čistkách museli v posledních měsících odejít. A to i z tak nepolitických funkcí, jako je šéf Krkonošského národního parku. To je očividné, že tady jde o loajalitu za každou cenu. V tom politika nemůže hrát roli, protože můžu být dobrý nebo špatný šéf té správy, ale nemůžu být politicky špatný nebo politicky dobrý. To je nesmysl. Takhle to poznává mnoho lidí. Přijdou do práce a kolega už tam není. Za druhé, vláda má potíže s rozpočtem a není pravda, že by to neuměla lépe spočítat. Každý ví, že ten rozpočet je tak nabubřelý, aby mohla vláda před volbami rozdávat. Vláda chce mít prostě rezervu na to, aby v posledním roce rozdávala těm okruhům voličů, o kterých si myslí, že je nemá úplně jisté.
ČTĚTE TAKÉ: Na Letnou dorazily stovky tisíc demonstrantů. Babiš uvedl, že ze zrušení poplatků neustoupí
Věříte tomu, že by se v 21. století a ve členském státě Evropské unie opravdu mohlo stát, že se z demokratického státu stane jeho opak, skutečně nedemokratický režim? Nebo jsou ty pojistky dostatečné a vždycky se to po čase zastaví a otočí k lepšímu?
No, bohužel tomu věřím. Přeskočím do jiného století. Takový unikátní případ je Výmarská republika, její ústavu zpracovávali léta nejlepší němečtí právníci. Byla dokonalá. Dokonalá. Právě z obav, aby se neopakovaly události, které vedly k první světové válce. Jak je to možné, že s touto dokonalou ústavou to tak rychle šlo sešupem k diktatuře? Takže žádný spoleh na ústavu, ani na loajální občany. Když prostě nějaký maník jako Hitler dá dohromady statisíce fanatiků, tak před ním žádná ústava neobstojí.
A co myslíte, že tu evropskou demokracii ohrožuje nejvíc? Silní političtí vůdci, slabé instituce anebo prostě nezájem občanů?
Nezájem občanů? Máte plné ulice ve Francii, Belgii i v Itálii! Je to ovšem vůle, která je destruktivní, která už se vymkla normalitě a slušnosti. Takže se musím bát této rozčilené agresivní veřejnosti. Pak jste se ptala na instituce. Každá země má instituce jiné a myslí si, že má pro sebe ty správné. A pak se nakonec ukáže, že prostě správné nebyly. Nikde nejsou dokonalé instituce.
Demonstrace Milionu chvilek pro demokracii 17. listopadu 2021 Zdroj: Viet Tran
A to třetí? Silní političtí vůdci?
No, tak to je naprosto nečekaný faktor, se kterým musíme počítat, jakmile se najde někdo, kdo umí oslovit dav. A úplně ho fascinuje. Tak to dokázal Hitler, tento nevzdělaný zamindrákovaný človíček. Byl jakýmsi agitátorem a zároveň tak trochu fízlem. Ale mluvil k těm německým hospodám, a ty jsou, panečku, velké. A teď najednou zjistil, že mu to jde. A pak se našel ještě někdo chytřejší, který říkal: Hele, jde ti to, ale mohlo by to být mnohem lepší. A je to tak jednoduché jako facka. A Hitler se ptal, jak? A ten druhý řekl: No, člověče, musíš dělat přestávky. Dramatické. Mlčet. Musíš mít nervy na to, že mlčíš půl minuty. A ten dav to strhne a čeká na tvoje slovo. Kdo si toto osvojí, je nesmírně působivý. A to teprve udělalo z Hitlera diktátora, to, že dělal přestávky. Představte si tu norimberskou pláň, 100 tisíc mladých mužů a vy uslyšíte, kdyby padnul špendlík. Čili ovládnout dav vůdcem je vždycky možné.
Čtěte také
Já se možná zeptám na opak toho, než když vás dav poslouchá a je vámi fascinován. Zeptám se na ten fenomén vypískávání politiků na Národní třídě, protože náš rozhovor vychází v den, kdy se slaví 17. listopad. Z minulosti víme, že tam bývají hodně emotivní situace. Když v minulosti přišli Tomio Okamura (SPD) nebo Andrej Babiš (ANO), tak na ně lidé pískali. Ve svátek, který připomíná dialog a diskusi. Bez ohledu na to, na koho se píská, je to na Národní zrovna 17. listopadu v pořádku?
Podle toho, jak se ti lidé vyjadřují. Pamatuji si někoho ze slovenských politiků, ale možná, že to byl sám Fico. Ptali se ho, co dělal 17. listopadu. A on, že tenkrát obkládal koupelnu. No, tak to si člověk o ten pískot řekne. Není to nic libého, ale je to pochopitelné. Babiš se zachoval velmi rozumně, že odjel. Už na to nemá nervy. Už je hodně opotřebovaný.
Když se vrátím k tomu, že symbolem sametové revoluce byl dialog, nemáte někdy pocit, že přímo ten 17. listopad se stává takovým bojištěm a vyřizováním si účtů s určitou skupinou politiků? A je to správně, nebo je to špatně?
No, žije svým vlastním životem. To tak bývá. Každý rok to vyzní o malinko jinak. Je to prostě den, kdy mají mnozí lidé potřebu se vyjádřit k tomu, co bylo, k tomu, co je, a k tomu, co bude. Je to pochopitelné, je to lidské a stěží to lze ovládnout. A neradím pokoušet se to ovládnout. Je to trochu živel. A víte, taky je za tím krev. To bití, ten masakr na Národní, ten tomu všemu dává úplně jiný přídech.
Demonstrace Milionu chvilek na Letné
Mluvíme spolu pár dní před velkou demonstrací na Letné, kterou organizuje Milion chvilek pro demokracii. Pokud to bude podobné jako na jaře a sejde se až čtvrt milionu lidí (nakonec to bylo okolo 400 tisíc demonstrantů), měl by premiér vyslyšet požadavky, které tam zazní ohledně financování veřejnoprávních médií?
Nedělní demonstrace je jiná ještě i v jiném smyslu, než že bude patrně velká. Ale to nevíme s určitostí. Demonstrace probíhají skoro každý den, větší a menší demonstrace v městech i v městečkách. A to je naprosto unikátní a posiluje to vliv té, dejme tomu, velké, která bude tuto neděli (rozhovor vznikal v pátek 13. listopadu – pozn. red.). Na dvou nebo na třech jsem k davu mluvil a je to zvláštní pocit. Je to opojné, svůdné. A já jsem se vždycky držel hodně zkrátka a říkal jsem lidem to nejdůležitější, ale i to, co nechtěli slyšet: To je nádhera, že jste tady, je vám dobře, že jo. Ale vládu nesundáte. I kdyby vás bylo třikrát tolik, tak vládu nesundáte. Manifestace nebo demonstrace, to tam v ústavě nikde není. A teď se ozvou hlasy: A co Fico? A co Srbové? Ten Vučić? A já říkám: No, ale to je něco jiného. Tam v obou případech byla krev a smrt.
DÁLE ČTĚTE: Babiš Okamuru neodvolá, požadavky demonstrantů „nebude zvažovat“. Obrana zůstane SPD
Rozumím a navážu na vás, protože hledám odpověď na to, co je správné. Byly tady volby, voliči hnutí ANO a hnutí SPD vyjádřili souhlas s tím záměrem koncesionářské poplatky zrušit, nahradit je financováním ze státního rozpočtu. Pak je tady velice aktivní část demonstrující společnosti, tak co má premiér udělat? Respektovat výsledky voleb, anebo ustoupit požadavkům demonstrací? Co myslíte?
On není pod jediným tlakem. On je vydíraný ze dvou stran, těch koaličních. Když opustí vládu, tak se náš premiér posadí znovu na lavici obžalovaných. Takže on je pod zvláštním tlakem. No, co by měl udělat? On už dneska asi je rozhodnut ideu s těmi poplatky vzdát. A přijde s nějakou variantou. Takže se dočkáme možná překvapení.
A demonstranti mají ještě jeden požadavek, ale taky je konkrétní. Mikuláš Minář žádá přímý rozhovor s premiérem před kamerou. To je naprosto konkrétní. A lze říct jenom ano, nebo ne. Takové mají být požadavky, když se lidé sejdou, a je jich hodně.
Čtěte také
Ten požadavek od Milionu chvilek zaznívá roky. Poprvé snad v roce 2018 chtěl s premiérem otevřené jednání. A premiér na to nikdy nekývl. Ale z toho, co říkáte, si myslím, že podle vás by měl. Je to tak?
V každém případě nemusí. Babiš má své partnery ve Sněmovně, v Senátu. Nic ho nenutí, aby tu nabídku přijal. Bylo by to, podle mého názoru, nečekané gesto. A byl bych velmi zvědav, jak oba obstojí. To potom nejsou lehké role před celým národem, když mluví mimoparlamentní opozice s premiérem. Já myslím, že Babiš se bude bát a že to odmítne. Kéž se mýlím a stane se to. A možná, že se některé věci aspoň trochu vyjasní.
Vztahy Václava Klause s Václavem Havlem
V den, kdy vychází náš rozhovor, slavíme 17. listopad. Následně po pár letech vzniklo samostatné Česko, které utvářeli Václav Klaus a Václav Havel, tedy dva demokratičtí politici, byť velmi odlišní v názorech. Je přesto podle vás něco, co je spojovalo? Co měli společné?
Oni byli tak rozdílní, jak jen to je možné. Já jsem je viděl v neobyčejné blízkosti. A těžko vynášet soud. Dnes trvám na tom, že oba představovali jeden krajní pól politiky. Měli pravdu v tom, že je to platný pól, ale neměli pravdu v tom, když neměli pochopení pro ten druhý pól. Václav Havel si představoval občanskou společnost, žádné strany. On měl takovou dosti jednoduchou představu, že je-li nějaký problém, tak se lidé sejdou, poradí se, zvolí si předsedu ze svých řad, napíší petici a pošlou toho zástupce, aby vyjednával. No a ten buď uspěje, nebo neuspěje. Zlí pozorovatelé tomu říkali ad hoc demokracie.
A Václav Klaus?
Václav Klaus to měl přesně opačně. Ten tedy občanskou společnost pokládal za rozvratný živel. Za lidi, kteří nemají mandát. A ten boj proti nim trvá dodnes. Hledá se způsob, jak omezit jejich počet a vliv. A to je neštěstí a prokletí této země, že dva tak schopné muže jsme měli v čele a byli absolutními protiklady.
Vy jste je dobře znal, viděl jste, jak spolupracovali. Jaké měli podle vás vztahy?
Václav Klaus měl nad slušňáčkem Havlem nekonečnou převahu. Bylo to velmi tristní. Havel se vůbec neuměl bránit. Václav Klaus byl takový rozpínavý. On si jednu dobu vymyslel, že to bude jako v Británii, že po skončení vlády přijde premiér a informuje královnu. A Vašku, uděláme to taky tak, řekl. A když se dostavil, už ve dveřích měl připravenou zlovolnou repliku, třeba: Cos to zase, Václave, řekl? A ten byl naprosto nešťastný, protože vůbec nevěděl, jak na takový přímý atak reagovat. Lidé z jeho okolí ho to učili. Učili ho body language. Ty musíš, Václave, mu vykročit vstříc, říkali mu. A Václav mu vykročil vstříc, ale dopadlo to stejně. Takže tuto britskou praxi asi za půl roku prostě tiše zrušili. Ale ano, viděl jsem je, že si dovedou rozumně povídat, argumentovat. Ale jakmile to bylo před třetími a dalšími osobami, tak vždycky zvítězil Klaus.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Slovák z ODS pálí do vlastních řad: Musíme si zanadávat, kdo to dělá špatně. Opřel se i do STAN