GLOSA: Ruská volební loterie. Vítěz je sice jasný, ale každý může vyhrát body do lékárny
Rusko se chystá na volby do Státní dumy. Vítěz je předem znám. Pro Kreml, ale i pro Rusy to není zbytečná hra na demokracii.
Rusko se chystá na volby do Státní dumy. Vítěz je předem znám. Pro Kreml, ale i pro Rusy to není zbytečná hra na demokracii.
Sociální demokracie se v komunálních volbách v některých městech opět spoléhá na spolupráci s komunisty, a to navzdory loňskému neúspěšnému spojení obou partají pod hlavičkou hnutí Stačilo!. SOCDEM vedená Jiřím Nedvědem však našla partnery i tam, kde by to dříve možná čekal málokdo – například v PRO Jindřicha Rajchla nebo SPD Tomia Okamury. Nedvěd však podobné koalice v Českých Budějovicích či Táboře hájí slovy, že jeho spolustraníci vědí, co dělají.
Nejsem zastáncem zadlužování, pro komunisty je zásadní, aby platili ti nejbohatší, řekl ve vysílání CNN Prima NEWS předseda KSČM Roman Roun k tématu rozpočtového schodku. Ten také v rozhovoru zdůraznil, že jeho partaj je k současné vládě „velmi kritická a bude to dávat hlasitě najevo“, a označil NATO za „útočný pakt“. Horší vládu než tu Petra Fialy nicméně Česko podle šéfa komunistů mít nemůže.
Zatímco se Československo probouzí do šoku ze sovětské zrady, v posádce v Lešanech u Prahy se odehrává něco, co by klidně mohlo být scénářem válečného filmu. Plukovník Alois Olšan a jeho muži z 33. protitankové brigády se rozhodli okupantům bránu neotevřít. Místo toho otevřeli sklady s municí a byli připraveni vojskům Varšavské smlouvy čelit.
Invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se nedalo zabránit. Pražské jaro se vydalo směrem, který ani samotní komunisté nechtěli. Ve vysílání CNN Prima NEWS to řekl historik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a spoluautor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. Srpnové události podle něj do dnešních dnů doprovází řada mýtů. Jedním z nich je i role tehdejšího nejvyššího představitele Sovětského svazu Leonida Brežněva.
Opoziční poslankyně Michaela Šebelová (STAN) se ve středečním pořadu 360° obula do předsedy Svobodných Libora Vondráčka z tábora vládní koalice. Obvinila Svobodné a jejich předsedu, že se sice představují jako zástupci pravice, ale mluví jako komunisté. Vondráček si to nenechal líbit.
V komunálkách tam devětkrát uspěli komunisté. „Jsme komunistická bašta,“ líčí situaci ve dvoutisícové Pustiměři na Hané tamní živnostník Jaromír Sýkora. Od revoluce v roce 1989 se v republice obecní volby konaly jen devětkrát, takže v této hanácké dědině se KSČM pokaždé protlačila do zastupitelstva. A sedí v něm už 36 let. „Teď ale voliči KSČM přebíhají k ANO,“ dodá Sýkora. Pustiměř hlasuje přísně stranicky, což je výjimka, neboť venkov ovládají spíše nezávislí. V roce 2022 tu obecní volby vyhrálo ANO a uspěly i Přísaha, KDU-ČSL a KSČM. Obec se chlubí mnoha křesťanskými památkami, o to více je letitá obliba komunistů nepochopitelná. A jak v dědině asi dopadnou letošní komunálky?
Zatímco doma nedávno prohrál boj o křeslo předsedy KSČM, na Kubě zdvíhá pěst za světovou revoluci. Místopředseda komunistů Milan Krajča odletěl do Havany oslavit (nedožitou) stovku Fidela Castra a po boku soudruhů z celého světa bojovat proti imperialismu Donalda Trumpa. Realita ostrova, který Castro a jemu podobní svou levicovou ideologií dovedli k bídě, ho přitom evidentně nezajímá.
Jedenaosmdesátiletý zpěvák Milan Drobný je ve starobním důchodu už několik let, stále je však velmi pracovně činný. Jak je spokojen s výší své penze a jaký názor má na současné politické dění? Babišovi nemůže přijít na jméno a komunisti podle něj moc nikdy nepředali. Jen přešli na druhou stranu. Nejen o tom promluvil pro CNN Prima NEWS.
Okolí Jáchymova nabízí kromě výhledů na Krušné hory i výrazné stopy temného příběhu. V 50. letech se zdejší krajina proměnila v rozsáhlý systém uranových dolů a pracovních táborů, kam komunisté zavírali své skutečné i domnělé odpůrce. Pro tisíce mužů se Jáchymovsko stalo místem ponížení, vyčerpání, nemocí a často i smrti. Jednotlivé části ponuré historie spojuje naučná stezka příznačně nazvaná Jáchymovské peklo.
Roky se sovětský režim snažil masakr, při kterém zahynulo 21 dětí a dva dospělí, ututlat. A málem se mu to podařilo. Věděl o něm málokdo, a kdo o něm věděl, měl zapomenout. Jen místní obyvatelé z malé obce Giska v tehdejší Moldavské sovětské svazové republice si šeptem a s hrůzou občas vyprávěli o události z roku 1950. Přitom s politikou tragédie neměla nic společného. Byl to příběh ženy, která měla smůlu na muže a hlavně zhrzeného chlapa, který neunesl odmítnutí.
Po schodech domu na Kamenoostrovském bulváru v Petrohradě stoupalo vzhůru šest mladíků. V rukách měli revolvery a pušky s upilovanými hlavněmi. V aktovkách nesli několik ručních granátů. Jejich cílem byl Kuusinenův klub, centrum finských komunistů nacházející se ve čtvrtém patře. Za několik okamžiků měl začít masakr, o kterém sovětští historici léta lhali. Bylo nemyslitelné přiznat, že komunisti postříleli komunisty.