Koronavirus může vést ke xenofobii i rasismu

Příkladem je Gruzie, kde se do určité doby úspěšně vzdorovat pandemii koronaviru dařilo. Konkrétně do té doby, než média ohlásila případ objevení nákazy na jihu země. Zde žije z velké části ázerbájdžánská menšina.

Úřady nejmenovaly nikoho konkrétního, kdo by měl stát za vznikem infekce. Podle ruského webu BBC se však začaly šířit zprávy, že takzvaným nultým pacientem je žena, která lékařům zatajila informaci, že do Gruzie přicestovala ze sousedního Ázerbájdžánu. Od té chvíle začali být bez výjimky obviňováni obyvatelé ázerbájdžánského etnika, že nedodržují hygienická opatření a že neumí gruzínsky. Někteří Gruzínci zašli tak daleko, že požadovali, aby byli Ázerbájdžánci z Gruzie vystěhováni a nazvali je primitivy. Nutno připomenout, že zatímco Gruzínci jsou pravoslavného náboženství, tak Ázerbájdžánci muslimové.

„Dovezli jste nám koronavirus z Ázerbájdžánu a Íránu. Čím více vás odejde, tím lépe se nám bude dýchat.“ Právě takové a mnohé podobné komentáře se objevovaly pod zprávami o karanténě v Gruzii.

Někteří Gruzínci proto zahájili kampaň #nediskriminaci, #zůstaňdoma a #láskanászachrání. Na sociální síti se objevil příspěvek mladého Ázerbájdžánce: „Jsem občan Gruzie, jsem etnický Ázerbájdžánec. Neporušuji omezení stanovená státem, zůstávám doma!“ Příspěvek rychle sdílela ázerbájdžánská komunita. „Pokusili jsme se navázat komunikaci mezi etnickou většinou a menšinou, která s výjimkou studentů na univerzitách a v Tbilisi žije v Gruzii po mnoho let a komunikuje jen zřídka,“ uvádí autor výzvy na sociální síti. Za vším stojí skutečnost, že v Gruzii existují dvě skupiny Ázerbájdžánců. Jedna mladá, jde většinou o studenty na gruzínských univerzitách a pochopitelně umí gruzínsky. Pak je zde starší generace z dob Sovětského svazu, která neměla příležitost studovat a jazyk neumí. Při epidemii koronaviru se ukázalo, že je to právě tato část populace, která je nejzranitelnější, neboť má nedostatek informací v jazyce, kterému rozumí. Tak se tedy stalo, že starší ázerbájdžánská generace sice věděla o pandemii obecně a faktu, že by měla zůstat doma, ale mnozí neměli informace, jak chránit sebe a své blízké.

Situace, která vznikla s epidemií koronaviru, se stala pro mnohé z Ázerbájdžánců v Gruzii bolestnou. „Věřili jsme, že jsme zde plnoprávnými občany a že máme stejná práva a najednou se ukáže, že agresivní část Gruzínců nás nepotřebuje, zkrátka nás v Gruzii nechce,“ říká 35letá gruzínská novinářka Kamila Mamadová, která je ázerbájdžánského původu.

Nejen v Gruzii

Americký web The Atlantic popisuje příběh rodačky z Hongkongu žijící v New Yorku. Když v lednu začala epidemie v čínském Wu-chanu, Eunice si naprosto automaticky nasadila roušku, přestože byla vzdálená tisíce kilometrů od Číny. Jednala impulzivně, a jak popisuje, je to ideální způsob, jak se chránit, zejména ve veřejné dopravě.

Hongkongská rodačka je na to zvyklá od doby, kdy prožila vypuknutí SARS v roce 2003. Právě tehdy pochopila, že rouška znamená víc než pouhé preventivní opatření. „Chápu, že to vypadá děsivě, ale musíme něco dělat, abychom chránili sebe i všechny kolem nás,“ řekla pro web The Atlantic. Dále popsala, že ne všichni v New Yorku sdílejí toto opatření. V následujících týdnech Eunice zažívala mnohočetné formy projevů xenofobie, kdy se od ní lidé veřejně distancovali, a dlouho na sebe nenechaly čekat ani rasistické komentáře - včetně hrozby smrti.

Web The Atlantic to komentuje: „Kamkoli se hne pandemie, xenofobie se hrne za ní… Naposledy se rozšířila i mezi obyvatele východní Asie.“ A k tomu web přidává další příběh: „Thajský ministr zdravotnictví se obořil na cizince bílé pleti, kteří jsou podle něj špinaví a šíří v zemi virus. Dodal, že lidé by se měli více obávat Západu než Asiatů.“