Kuřecí maso v akci za pár korun? Čeští výrobci bijí na poplach. Náklady rostou, řetězce tlačí ceny
Dovoz kuřecího se loni zvýšil o 38 procent. Zdroj: CNN Prima NEWS
Vyšší náklady na krmiva, jednodenní kuřata, mzdy, obaly i dopravu. České potravinářské firmy podle svých zástupců čelí stále silnějšímu tlaku na ceny, které se jim nedaří promítat do prodeje. Spotřebitelé přitom mohou v obchodech dál narážet na velmi levné maso. Jak dlouho je takový model udržitelný?
Dražší energie a pohonné hmoty, rostoucí mzdy i vyšší ceny vstupních surovin. To vše se promítá do hospodaření českých potravinářských podniků. Jenže vyšší náklady automaticky neznamenají, že výrobci mohou zdražit své produkty. Podle Davida Bednáře, místopředsedy Sdružení drůbežářských závodů a šéfa Drůbežářského závodu Klatovy, je právě vyjednávání s obchodními řetězci jedním z největších problémů současnosti.
„Zatím se tyto náklady do cen skoro vůbec nepromítly,“ uvedl Bednář. Výrobci podle něj nyní jednají s řetězci o obchodních podmínkách pro další rok. Situaci komplikuje konkurence ze zahraničí, zejména z Polska a Rumunska, kde mají podniky podle Bednáře odlišné podmínky podpory investic.
Výrobci se přitom snaží rozdělit rostoucí náklady napříč celým dodavatelským řetězcem. Zatím se jim to ale příliš nedaří. „Všichni potřebují nějaké zisky na investice a další věci, které musí realizovat. Je to ale velice složité a zatím se nám to vůbec nedaří,“ popsal Bednář.
Levné kuře v akci. Kdo zaplatí rozdíl?
Jedním z nejviditelnějších příkladů cenového tlaku jsou podle Bednáře slevové akce na kuřecí maso. Upozorňuje na nabídky, ve kterých se kilogram kuřecích prsních řízků prodává za cenu, kterou považuje za dlouhodobě neudržitelnou. Tvrdí také, že se na trhu objevují případy prodeje pod nákupní cenou.
„To je zásadní problém. Řetězce za posledních několik let kompletně změnily marketingovou strategii a my se potýkáme s prodejem pod nákupní cenou,“ řekl.
Podle Bednáře se situace zhoršuje také tím, že řetězce mohou při rušení dohodnutých akcí sáhnout po levnějším zboží ze zahraničí. Českým dodavatelům tak hrozí, že přijdou o objednávky právě ve chvíli, kdy potřebují vyšší tržby na pokrytí nákladů.
„Stává se nám, že jsou akce rušeny a nahrazovány dovozy, například z Rumunska. Pokud nebudeme schopni na tyto podmínky reagovat, obávám se, že se nám ceny zásadně zvýšit nepodaří,“ varoval Bednář.
Samotný dovoz ale není automaticky důkazem nekalého jednání ani nižší kvality. Problém podle výrobce spočívá v tom, zda mají tuzemské a zahraniční podniky srovnatelné podmínky a zda se u dovážených potravin důsledně kontroluje jejich bezpečnost a dodržování pravidel.
Dovážené maso pod větším dohledem?
Bednář chce, aby kontrolní orgány věnovaly větší pozornost dováženému masu, a to zejména laboratorním rozborům a mikrobiologické bezpečnosti. Zároveň upozorňuje na rozdíly v investiční podpoře a kontrolních požadavcích, které podle něj české producenty znevýhodňují.
„My máme ve firmě řadu auditů od řetězců. Je potřeba vědět, jak se zvířata chovají, čím se krmí a jaké mají podmínky. Kontrolní orgány by se tomu měly důsledně věnovat i u dovozů,“ uvedl.
Podle Českého statistického úřadu dosáhla česká produkce drůbežího masa v roce 2025 přibližně 185 tisíc tun. Dovoz činil zhruba 136 tisíc tun a meziročně mírně vzrostl. Největší část dováženého drůbežího masa pocházela z Polska. Čísla tak ukazují, že zahraniční produkce představuje pro tuzemský trh významný zdroj nabídky.
Místopředseda sněmovního zemědělského výboru David Pražák (ANO) se s potřebou důslednějších kontrol ztotožňuje. Zároveň připomíná, že spotřebitelé se při nákupu často rozhodují především podle ceny.
„Když si koupím levné mléko, je to sice krásná věc, ale je potřeba se podívat také na to, jaké měl zemědělec na začátku vstupy a náklady,“ řekl Pražák. Podle něj je důležité vnímat i dopady zemědělské výroby na krajinu a podmínky, za kterých potraviny vznikají.
Polští producenti mají podle výrobce náskok
Jedním z problémů, na které Bednář opakovaně upozorňuje, je rozdílná investiční podpora v jednotlivých zemích Evropské unie. Zatímco čeští producenti podle něj v minulých letech neměli k některým investičním dotacím přístup, polské podniky mohly získat podporu, která jim umožnila rozšiřovat výrobu a modernizovat provozy.
„Za posledních pět až šest let jsme měli v investicích prakticky nulové dotace. Když to srovnám s Polskem, tam byly investiční dotace ve výši 50 procent. To je velké znevýhodnění v konkurenceschopnosti,“ uvedl Bednář.
Pražák připomněl, že ANO při jednáních o státním rozpočtu prosazovalo vyšší podporu potravinářských podniků. Podle něj je důležité, aby se v Česku nezůstávalo jen u prvovýroby, ale aby se zde suroviny také zpracovávaly a vznikala vyšší přidaná hodnota.
„Chceme podporovat zpracovatelský průmysl u nás, abychom tu přidanou hodnotu nechávali v Česku. Dnes část produkce vyvážíme a zpátky dovážíme hotové výrobky,“ řekl poslanec. Podpora by podle něj měla směřovat především k zemědělcům a potravinářům, kteří skutečně produkují a zpracovávají potraviny.
Další náklady na obzoru
Vedle krmiv a energií patří k největším položkám také mzdy. Bednář upozornil, že růst minimální mzdy se v praxi nemusí týkat pouze zaměstnanců, kteří ji skutečně pobírají. Pokud se zvýší nejnižší mzdové tarify, firmy často upravují i odměňování dalších pracovníků, aby zachovaly rozdíly podle kvalifikace a odpovědnosti.
„U nás ve firmě to znamená navýšení nákladů o 30 milionů korun za rok. A to je šílená věc,“ řekl Bednář. Podle něj se vyšší mzdové náklady obtížně promítají do cen výrobků, protože konkurence ze zahraničí tlačí prodejní ceny dolů.
Zároveň zdůraznil, že potravinářské podniky potřebují pracovníky, které je ale stále obtížnější získat. Jeho firma proto využívá také zahraniční zaměstnance prostřednictvím programu Kvalifikovaný zaměstnanec. „Nejde o to, že by zahraniční pracovníci brali práci českým lidem. Ti lidé jednoduše nejsou,“ uvedl.
Pražák namítl, že podniky musí zaměstnance také odpovídajícím způsobem zaplatit. Ve venkovských regionech podle něj potravinářství soupeří o pracovní sílu například s průmyslovými podniky. Upozornil také na další výdaje, které zvyšují ceny výrobků – například obaly, dopravu a likvidaci odpadů.
Zdraží potraviny? Výrobci mluví o tlaku na ceny
Pokud se náklady budou dál zvyšovat a výrobci je nedokážou pokrýt ze svých tržeb, tlak na zdražování může zesílit. Pražák očekává, že se rostoucí náklady postupně projeví také v cenách potravin. Upozornil i na možné důsledky suchého léta pro některé chovy a budoucí nabídku masa.
„Některá zvířata šla na jatka dříve, než dosáhla obvyklé jatečné hmotnosti. Za půl roku pak mohou chybět kusy, které by na jatka teprve šly, a ceny se mohou posunout nahoru,“ popsal poslanec.
Bednář připouští, že některé ceny základních potravin by podle něj měly být vyšší, aby lépe odpovídaly nákladům na výrobu. Zároveň ale upozorňuje, že zdražení samo o sobě českým producentům nepomůže, pokud obchodní řetězce přesunou objednávky k levnějším zahraničním dodavatelům.
Změna zákona i národní potravinářský řetězec?
Jedním z návrhů, o kterých Pražák mluvil, je vznik národního potravinářského řetězce, který by mohl více podpořit domácí producenty. Zmínil také možnost inspirovat se v zahraničí pravidly pro marže. Jde však o návrhy, u nichž zatím není jasné, zda a v jaké podobě by se mohly uskutečnit.
Bednář za důležitou považuje především změnu pravidel pro vztahy mezi dodavateli a obchodními řetězci. Konkrétně mluví o úpravě zákona o významné tržní síle a o důslednějším řešení prodeje pod nákupní cenou. Právní úprava nekalých obchodních praktik v potravinovém řetězci už v Česku existuje; případné změny by proto musely navázat na platná pravidla a vyjasnit, jaké praktiky mají být zakázány a jak mají být kontrolovány.
Pražák přiznal, že prosadit takovou změnu není jednoduché. Podle něj se o úpravách diskutovalo už v minulých volebních obdobích, narazily však na rozdílné postoje jednotlivých resortů.
Výrobci tak zatím čekají, zda se podaří změnit podmínky na trhu. Pro spotřebitele zůstává zásadní otázka, jak udržet potraviny cenově dostupné a současně zajistit, aby domácí podniky dokázaly investovat, vyrábět a obstát v konkurenci zahraničních dodavatelů.
