Můj Bůh je pitbull a vyzývám - čoklofilové všech zemí, spojte se!

Tuhle jsem v nové partě lidí dostala zbrusu nový titul - čoklofilka! Koncovka -fil pochází z řeckého filia, což znamená lásku nebo náklonnost. Alespoň podle Wikipedie. Fajn, ale to vůbec není pravda. Ano, zajímám se o zvířata, ale rozhodně to není téma, o kterém nemůžu přestat žvanit! Rozhodně to není tak, že fašounsky kážu každému pejskaři jak dělá všechno blbě! Rozhodně ne!

„Máte super peněženku,” houkla na mě barmanka přes bar, když mi dávala na stůl pivo. Na mé peněžence jsou mopsíci a jezevčíci a mezi nimi různé infantilní motivy.

„Děkuju! Ještě mám batoh s pejsky a novou skleněnou láhev s obalem s motivy pejska! Ta je fakt super! Navíc 20 procent jde na podporu útulků! A taky píšu pro takový zvířecí projekt pod televizí Prima. Prima Mazlíček se jmenuje. Mám tam blog o svém pitbullovi, víte?”

Úplně znatelně jsem cítila, jak můj doprovod, který mě častuje přezdívkou čoklofilka, obrací oči.

„Ehm...dobře,” utrousila barmanka.

Měla jsem potřebu se před ním začít obhajovat.

„Kristepane, to neznamená, že jsem nějakej pošahanec posedlej psy! Jen jsem ti říkala, že se mi prostě nelíbí, že jste v dětství pouštěli lovecký psy v lese na volno! A píšu blog o svém pitbullovi, to je toho! A teda myslím si, že ta umělá hlava kamzíka pověšená na zdi za mnou je naprosto příšerná zhůvěřilost dehonestující zvířata a vlastně i lidskou rasu, protože jasně velebí pytlačení. Jo a to jsi četl o těch spolcích?? To je neuvěřitelný, co se děje, protože…”

Došlo mi, že se moje obhajoba míjí účinkem.

„... prostě proto!”

Odmalička jsem tahala domů různá polomrtvá zvířata a i přes veškeré poznámky mé matky, která tvrdila, že se nikdy nepostarám ani o sebe, natož tak o nějakou nesvéprávnou bytost, jsem toužila po tom, mít psa a kočku a spát s nimi v posteli přesně jako ta holčička z mojí knížky na poličce. Zjistila jsem ale, že zvířata mi dávají mnohem víc. A potřebují mnohem víc. A že jsou různé cesty, jak se o ně postarat, ale rozhodně existuje definice toho, která je správná.

„Poslední objednávky!”

Už dávno jsme začali řešit jiná témata a já na celou záležitost zapomněla. Dali jsme si pivo a já zjistila, že mi určitě ujede ten bus domů, který potřebuji stihnout.

Chtěli jsme ještě zůstat. Obsluha začala uklízet lokál, my měli dopito. Doprovod chtěl dokončit debatu a já nechtěla volat taxíka 10 minut potom, co mi odjel autobus, protože prostě proto.

Šla jsem za slečnou a říkala si, že kdo hraje, může prohrát, ale kdo ani nezačne hrát, prohrál dávno.

„Slečno, já vím, že už chcete domů, ale myslíte, že bychom si prosím mohli dát ještě jedno? Jedno rychlý?”

Pán, co s ní byl za barem, ztichnul a já cítila, že mi začíná bušit srdce.

„Ale to víte, že jo! Víte, že mám jezevčíka? Podívejte, jak jsem ho fotila s mými dětmi!”

Barmanka mi začala podávat do ruky smartphone.

„Jé! Ten je boží! Jak se jmenuje? A jak je starý?”

Doprovod zakroutil hlavou a napil se z právě doneseného piva. Vrátila jsem se k němu.

„Koukáš, co? Jak čoklofilka zařídila další drink!”

Dostali jsme ještě asi další dvě malá piva a já měla radost, že nejsem zdaleka jediná. A že být čoklofil je super fakt z mnoha důvodů.