Největší případ, ale nedělalo se to špatně, vzpomíná kriminalista Štoček na orlické vraždy
Přesně před 30 lety došlo k zásadnímu zvratu v případu mrtvol v Orlické přehradě, když potápěči vylovili první sud. V létě roku 1995 se jednalo o obří kriminální případ, který tehdy mapovala prakticky všechna média. Orličtí vrazi se stali krutým pojmem, protože do té doby moderní česká historie podobnou organizovanou vraždící skupinu neznala. Na vyřešení případu měl se svým kolegou zásluhu i legendární kriminalista Jan Štoček. „Byl to velký případ. Pět vražd a pokus, pět pachatelů. To je složité,“ vzpomíná bývalý detektiv, který o celém vyšetřování píše i knihu. Vyjde ještě letos.
Když se řekne orlické vraždy, co vás napadne jako první?
Prvotně, jak se řekne orlické vraždy, tak vidím před sebou Žďákovský most. Pak teprve třeba pachatelé a tak.
ČTĚTE TAKÉ: Vzal si LSD a nakrájel si orgány, vzpomíná slavný kriminalista Štoček na zvláštní úmrtí
Vrátíte-li se v současnosti na to místo, vybavuje se vám asi hodně momentů z té doby, že?
Ano, to víte, jsou to vzpomínky. Šlo o docela zajímavý kus života na vodě. A pak pochopitelně to vyzvednutí sudů a pletiva. Mám to dodnes před očima. Jak se to tahalo, a jak potápěč přes rádio oznámil, že našel sud. To všechno se mi vybavuje.
A tehdy, jak jste vnímal to, že takhle trávíte léto? Hledáním mrtvol na dně řeky.
Úplně normálně. Já jsem byl zvyklý, že na kriminálce, nebo potažmo na vraždách, se dělá léto neléto. Prostě, když je případ, tak o tom moc nepřemýšlíte. Člověk se s tím naučí žít a vezme si volno jindy. Já neměl rodinu, takže jsem nebyl ničím vázaný, což byla na jednu stranu velká výhoda pro mě osobně.
Jak dlouho jste na orlických vraždách vlastně pracovali?
Od začátku roku 1994. Řešili jsme předtím ještě jiný případ, který byl podobný, mysleli jsme si proto, že by mohl s touto sérií souviset. A to byl případ asi z 20. listopadu 1993. Dostali jsme totiž potom poznatek, že je nějaká parta… a tak dále a tak dále. Byl tam společný jmenovatel, což byla vražda samopalem Škorpion. A v té době přišli kolegové z kriminálky severočeského kraje s poznatkem o sudech.
A ten druhý případ, co jste měli pocit, že s tím souvisel, dopadl jak?
Ten z listopadu 93?
Ano.
Pachatel je dodnes neznámý. Co se týká tohoto případu, tak to byla vražda věhlasného pražského vymahače dluhů. A on nejen v Praze, ale i v jiných částech republiky, i na Slovensku, vymáhal dluhy. Byl fyzicky zdatný, budil respekt a byl ve vymáhání docela úspěšný. Takže motivů bylo moc. Podezřelý byl skoro každý, na kom tento člověk vymáhal nějaké peníze.
Čtěte také
Případ orlických vražd pro vás de facto skončil vylovením sudů?
Neskončil. Ještě tam byla vražda v Liberci, ze které byl Černý podezřelý. Došlo k zavraždění nějakého Albánce, který vydíral podnikatele. A všeobecně se říkalo, že je Černý pachatel. Nějaké důkazy na to poukazovaly. (Původně se vražda zahrnovala mezi činy Kopáčova gangu, ale později byla vyňata a nakonec i promlčena, protože Černý nebyl soudem uznán viným, pozn. red.)
PODÍEJTE SE: „Nejslušnější psychopat“ Česka. Před vraždou pomáhal matce s kočárkem, sousedi ho milovali
Dá se říct, že orlické vraždy jsou pro vás tím největším případem v kariéře?
Největším případem asi jo, ale nebyl nejsložitější. Přišli jsme vlastně k hotovému díky tomu, že s tím poznatkem přišli Severočeši. Nicméně byl to případ velmi náročný technicky. Sehnat potápěče, zajistit techniku. Ale jinak to byl asi opravdu největší případ, ale ne úplně nejsložitější. To byly jiné, ne tak zvučné. A byl to velký případ. Pět vražd a pokus, pět pachatelů. To je složité, ale nedělalo se to špatně. Hodně lidí v tom mluvilo a tak.
Je pravdou, že jste ve volných chvílích u Žďákovského mostu, kde jste hledali potopené sudy, rybařil?
Ano, strávil jsem tam hodně času. Aby se nemusela pořád stěhovat technika v hodnotě několika milionů korun – skafandry, ponorka… tak jsem se uvolil k tomu, že tam budu spát a budu to hlídat. Takže jsem tam trávil dny a noci. A tehdy jsem hodně rybařil.
Čtěte také
Kolik jste ulovil?
Všechno jsem pouštěl. I když jsem měl rybářské oprávnění. Ale jednou jsem ulovil dva průměrné kapry, dal jsem je na ponton, vrhli se na to potápěči a já měl v té boudě, kde jsem spal, vařič, nádobí, prostě veškerou výbavu. A potápěči mi tam pak celý den smažili kapry. Takže, když jsem večer zalehnul, tak jsem pořád cítil ty kapry. To bylo hrozný, nešlo to vyvětrat. A tak jsem všechny další radši pouštěl. (pousměje se) Nešlo ani o velké úlovky.
Teď o orlických vraždách píšete knihu. Jak se vám na to při psaní vzpomínalo? A připomněl jste si něco, co vás překvapilo?
Připomněl. Ze začátku jsem přitom nakladatelství tvrdil, že to bude krátké, protože tam zase tolik děje nebylo. Ale když jsem začal psát, tak se to rozrůstalo, člověk si ty situace začal znovu vybavovat. Každopádně kniha bude velmi věrohodná, psal jsem to, jak to bylo. Bez ohledu na nějakou etiku.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Zavraždili, rozřezali, uvařili a upekli své oběti. Nic brutálnějšího jsem neviděl, říká Štoček
Je novinářem od roku 2015. Osm let psal primárně pro deník iSport.cz převážně o bojových sportech. Byl přitom i přispěvatelem časopisů Reflex, ForMen či Esquire, v nichž publikoval zejména interview. Moderuje podcast Fight Cast One.
