Kvílely sirény, on však jadernému útoku USA nevěřil. Sovětský důstojník odvrátil katastrofu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Počítač hlásil jaderný útok, důstojník jej ignoroval.
Systém zaměnil odraz slunce za start amerických raket.
Hrozila odveta, která mohla vyvolat globální katastrofu.
Zachránil svět, nebo jen porušil vojenské předpisy?
Před 43 lety se svět ocitl jen několik minut od možné jaderné katastrofy. Sovětský systém včasného varování 26. září 1983 oznámil americký raketový útok. Důstojník Stanislav Petrov, který měl zrovna službu, počítačovému hlášení odmítl uvěřit a místo toho svému velení nahlásil technickou chybu. Ukázalo se, že měl pravdu – systém zaměnil odraz slunečního světla od vysoké oblačnosti za start amerických raket.
Před 43 lety, 26. září 1983, byl svět uchráněn před možnou jadernou katastrofou. V časných ranních hodinách totiž systémy včasného varování Sovětského svazu zachytily signál o blížícím se raketovém útoku ze strany Spojených států. Údaje na počítačových monitorech naznačovaly, že bylo odpáleno několik raket. Podle platných předpisů měla sovětská armáda na takovou situaci reagovat odvetným jaderným úderem, píše BBC.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Putin stále více riskuje, varují představitelé NATO. Evropa řeší, jak reagovat
Službu konající důstojník Stanislav Petrov, jehož úkolem bylo zaznamenávat případné odpaly nepřátelských raket, se ale rozhodl tyto signály nadřízeným nehlásit a vyhodnotil je jako falešný poplach. Jednalo se sice o porušení předpisů a zanedbání služebních povinností – bezpečnějším postupem by bylo přenést odpovědnost na vyšší místa a věc nahlásit nadřízeným –, ale jeho rozhodnutí možná zachránilo svět. „Měl jsem k dispozici veškeré údaje, které naznačovaly, že probíhá raketový útok. Kdybych své hlášení poslal dál po velitelské linii, nikdo by proti tomu neřekl ani slovo,“ uvedl pro BBC Petrov, který byl členem vysoce kvalifikovaného týmu sloužícího na jedné ze sovětských základen včasného varování nedaleko Moskvy.
23 minut paniky
Jeho úkolem bylo zaznamenávat případné raketové útoky a hlásit je sovětskému vojenskému a politickému vedení. V roce 1983 by byl odvetný úder téměř jistý. Když viděl hlášení o možném útoku, doslova ztuhl. „Siréna kvílela, ale já tam jen několik sekund seděl a zíral na velkou, červeně podsvícenou obrazovku s nápisem ‚start‘,“ vyprávěl Petrov. Systém mu signalizoval, že spolehlivost tohoto varování je „nejvyšší“. „Všichni moji podřízení byli zmatení, a tak jsem na ně začal křičet rozkazy, abych se vyhnul panice. Věděl jsem, že mé rozhodnutí bude mít mnoho důsledků,“ řekl Petrov v roce 2010 televizi RT.
Čtěte také
O tom, že Amerika odpálila raketu, v tu chvíli nebylo pochyb. „O minutu později se siréna rozezněla znovu. Byla odpálena druhá raketa. Pak třetí, čtvrtá a pátá. Počítače změnily hlášení ze ‚startu‘ na ‚raketový útok‘,“ líčil Petrov. „Neexistovalo žádné pravidlo určující, jak dlouho smíme přemýšlet, než nahlásíme útok. Věděli jsme však, že každá sekunda váhání nás připravuje o drahocenný čas a že sovětské vojenské i politické vedení musí být informováno bezodkladně. Stačilo jen sáhnout po telefonu a spojit se přímo s naším nejvyšším velením, ale já se nemohl pohnout. Připadal jsem si, jako bych seděl na rozpálené pánvi,“ popsal.
Ačkoli se povaha varování zdála zcela jasná, Petrov měl určité pochybnosti. Kromě IT specialistů, jako byl on sám, disponoval Sovětský svaz i dalšími odborníky, kteří rovněž sledovali americké raketové síly. Skupina operátorů satelitních radarů mu sdělila, že nezaznamenala žádné rakety. Tito lidé však představovali pouze podpůrnou složku. Protokol zcela jasně stanovoval, že rozhodnutí se musí opírat o údaje z počítačového systému. A toto rozhodnutí záviselo na něm – důstojníkovi ve službě.
Čtěte také
Podezřelé mu však připadalo, jak silné a jednoznačné toto varování bylo. „Existovalo 28 nebo 29 stupňů zabezpečení. Jakmile byl cíl identifikován, musel projít všemi těmito ‚kontrolními body‘. Nebyl jsem si tak docela jistý, zda je to za daných okolností možné,“ uvedl důstojník, který poté zavolal na velitelství sovětské armády a nahlásil poruchu systému. Kdyby se mýlil, k prvním jaderným výbuchům by došlo o několik minut později. „O 23 minut později jsem si uvědomil, že se nic nestalo. Kdyby šlo o skutečný útok, už bych o tom věděl. Byla to obrovská úleva,“ sdělil Petrov.
Pozdější vyšetřování ukázalo, že sovětský systém včasného varování skutečně selhal. Družice totiž zachytily odraz slunečního světla od vysoké oblačnosti nad územím Spojených států a vyhodnotily jej jako signál odpálení amerických balistických raket. Šlo o vzácnou kombinaci polohy Slunce, mraků a družic na oběžné dráze, která vytvořila falešný poplach, píše Time.
Nejprve vytýkací dopis, pak řada ocenění
Když na události zpětně vzpomínal, přiznal, že šance byly padesát na padesát. Nikdy si prý nebyl zcela jistý, zda šlo o falešný poplach. Podotkl, že byl jediným důstojníkem v týmu, který měl civilní vzdělání. „Všichni mí kolegové byli profesionální vojáci; učili se vydávat rozkazy a plnit je,“ řekl. Je prý přesvědčen, že kdyby měl službu někdo jiný, poplach by byl vyhlášen.
O několik dní později obdržel Petrov oficiální vytýkací dopis. Nikoli za to, jak jednal, ale za chyby v záznamové knize. Následně o tom deset let mlčel. „Považoval jsem za ostudu sovětské armády, že náš systém takto selhal,“ uvedl.
Čtěte také
Po rozpadu Sovětského svazu se však jeho příběh dostal do médií a Petrov obdržel řadu mezinárodních ocenění. Sám se však za hrdinu nepovažuje. „Byla to moje práce. Ale měli štěstí, že jsem tu noc měl službu právě já,“ sdělil.
V květnu 2007, během svého pobytu ve Spojených státech spojeného s natáčením dokumentárního filmu, strávil Petrov dva dny v národní historické památce Minuteman Missile a poznamenal, že „by si nikdy nedokázal představit, že bude moci navštívit jedno z nejlépe zabezpečených zařízení nepřítele“, píše National Park Service. Petrov zemřel 19. května v roce 2017 ve věku 77 let, píše BBC.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Co čeká Rusko po volbách? Kreml může přitvrdit ve válce i v kontrole společnosti, míní experti
vaclav.cerny@iprima.cz
