Zbraně, které mohou vymazat lidstvo. Rusko s USA mají tisíce hlavic, jejich dohoda už neplatí
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Konec amerického monopolu: SSSR odpálil bombu před 77 lety.
Závody ve zbrojení: od prvních testů k mezikontinentálním.
Platnost smlouvy New START mezi velmocemi letos vypršela.
Kolik jaderných hlavic dnes vlastní devět světových států?
Sovětský svaz před 77 lety odpálil svou první atomovou bombu, čímž Spojené státy přišly o jaderný monopol. Do závodu ve zbrojení se následně začaly přidávat další státy. Spolu s nimi vznikaly i smluvy usilující o omezení zbraní. Platnost jedné z nich ale letos vypršela. Jak vypadá jaderná situace dnes a kolik hlavic mají jednotlivé země?
Spojené státy měly v roce 1945 atomovou bombu jako jediný stát na světě. O čtyři roky později jejich monopol skončil. „Máme důkazy o tom, že v posledních týdnech došlo v SSSR k atomové explozi,“ řekl 23. září 1949 tehdejší americký prezident Harry S. Truman. A měl pravdu. Test proběhl 29. srpna 1949 na polygonu u Semipalatinsku v dnešním Kazachstánu a Američané jej odhalili díky monitorování radioaktivních částic v atmosféře.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Co čeká Rusko po volbách? Kreml může přitvrdit ve válce i v kontrole společnosti, míní experti
„Úspěch Moskvy při výrobě jaderné bomby byl monumentálním vývojem, který byl pro americké stratégy o to znepokojivější, že k němu došlo o jeden až čtyři roky dříve, než analytici očekávali. Bílý dům se rozhodl předejít možnému triumfalismu Kremlu oznámením tohoto objevu světu 23. září 1949, což byl krok, který Sověty zjevně šokoval, protože neměli tušení, že USA mají schopnost izolovat a identifikovat známky jaderného výbuchu,“ uvádí National Security Archive.
Čtěte také
Sověti 25. září zveřejnili prohlášení, v němž existenci jaderného testu odmítli. Tvrdili, že Spojené státy mohly zaznamenat pouze „výbuchy“ související se stavebními pracemi. Moskva se zároveň snažila znejistit Washington tvrzením, že vlastní atomovou bombu už od roku 1947.
Zjištění, že Spojené státy přišly o svůj jaderný monopol, vyvolalo obavy, že by mohly za Sovětským svazem začít zaostávat. Washington proto usiloval o to, aby si nad Moskvou udržel technologický a vojenský náskok. Prezident Truman proto schválil rozšíření výroby štěpného materiálu a zároveň schválil zahájení programu vývoje termonukleárních zbraní. Sovětský jaderný test také vedl ke vzniku důležité politické zprávy, která požadovala výrazné zvýšení vojenských výdajů s cílem vyrovnat politické a vojenské dopady Stalinovy bomby.
Závody ve zbrojení
Začal tak závod o co nejničivější zařízení. Spojené státy svou první termonukleární zbraň odpálily 31. října 1952 na atolu Enewetak v Pacifiku. Zařízení přezdívané Ivy Mike mělo sílu 10,4 megatuny TNT – tedy mnohonásobně více než bomba použitá v Hirošimě. Nešlo však o bombu použitelnou ve válce, ale o obrovské experimentální zařízení.
Americký náskok netrval dlouho. Už v srpnu 1953 odpálili Sověti zařízení označované jako RDS-6s, první sovětskou termonukleární zbraň, kterou bylo možné koncipovat jako použitelnou bombu. První sovětskou termonukleární bombu, označovanou jako RDS-37, odpálili Sověti 22. listopadu 1955 a závod se dostal na další úroveň.
Čtěte také
Nestačilo ale jen mít obrovskou bombu – bylo potřeba ji dostat na území protivníka. USA i SSSR proto začaly rychle rozvíjet balistické rakety. V roce 1957 Sověti úspěšně otestovali první mezikontinentální balistickou raketu (ICBM) a ve stejném roce vypustili Sputnik 1. Úspěch Sputniku v USA vyvolal obavy, že Sověti získali náskok v raketových technologiích, a Američané proto výrazně urychlili vlastní raketový a kosmický program.
Jaderné zbraně jako odstrašující prostředek
Postupně tedy vznikla situace, kdy USA i SSSR dokázaly zasáhnout území protivníka. Jaderné zbraně tak začaly plnit především úlohu odstrašení – jejich smyslem nebylo pouze vést válku, ale především odradit druhou stranu od jejího zahájení. Jakmile obě velmoci získaly schopnost zasadit ničivý úder a zároveň jej přežít natolik, aby mohly odpovědět, začal se formovat princip vzájemně zaručeného zničení – známý jako MAD z anglického Mutual Assured Destruction.
Obě velmoci dál zvyšovaly počty jaderných hlavic a zdokonalovaly jejich nosiče. Spojené státy zároveň rozmístily jaderné zbraně v Evropě a Turecku, zatímco Sovětský svaz začal hledat způsob, jak vyrovnat americkou převahu v okolí svých hranic. Napětí vyvrcholilo v říjnu 1962, kdy Spojené státy odhalily sovětské rakety na Kubě – šlo o okamžik, kdy byl svět nejblíže jaderné válce. Moskva nakonec souhlasila se stažením raket z Karibiku a Washington se zavázal, že na ostrov nezaútočí. V roce 1968 pak byla podepsána Smlouva o nešíření jaderných zbraní.
Snahy o omezení jaderných zbraní pokračovaly i během studené války podpisem dohod, které omezily některé strategické zbraně a systémy protiraketové obrany. V roce 1991 následovala dohoda START I, která poprvé výrazně snížila počty strategických jaderných zbraní. O dva roky později došlo k podpisu dohody START II, která měla dál snížit strategické jaderné arzenály, ale kvůli neshodám nikdy nevstoupila v platnost. Mocnosti místo toho podepsaly smlouvu SORT, která stanovila limit strategických hlavic na jednu zemi na 1 700 až 2 200.
Čtěte také
V roce 2010 pak USA a Rusko podepsaly smlouvu New START, která omezila počet rozmístěných strategických jaderných hlavic na 1 550 pro každou stranu a stanovila limity také pro jejich nosiče. Ta vstoupila v platnost 5. února 2011 a vypršela 5. února 2026. Od té doby už mezi USA a Ruskem neplatí žádná právně závazná smlouva o limitech jejich strategických jaderných arzenálů.
Jaderné zbraně ve světě
Do závodu postupně vstupovaly i další země a jaderný klub se postupně rozšiřoval. Francie provedla první jaderný test v roce 1960 a Čína v roce 1964. Indie svou první jadernou zkoušku uskutečnila v roce 1974, následoval Pákistán v roce 1998. Severní Korea provedla první jaderný test v roce 2006. Izrael své jaderné schopnosti oficiálně nepotvrzuje, podle SIPRI však patří mezi devět států, které jaderné zbraně vlastní.
V současné době se podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) státy stále více spoléhají na jaderné zbraně jako na nástroje národní moci – čímž podkopávají desetiletí trvající snahy o omezení počtu a role jaderných zbraní. „Devět států disponujících jadernými zbraněmi pokračovalo v roce 2025 v modernizaci svých jaderných arzenálů a většina z nich v průběhu roku nasadila nové jaderné zbraňové systémy,“ uvádí SIPRI.
Kdo má kolik jaderných hlavic?
| Stát | Odhad počtu jaderných hlavic (Zdroj: SIPRI) |
|---|---|
| Rusko | 5 420 |
| USA | 5 042 |
| Čína | 620 |
| Francie | 290 |
| Velká Británie | 225 |
| Indie | 190 |
| Pákistán | 170 |
| Izrael | 90 |
| Severní Korea | 60 |
„Vlivné hlasy, včetně některých světových vůdců, obhajují jaderné zbraně jako záruku proti útoku nepřátelského státu. Ale pokud by se národní obranné a bezpečnostní strategie staly závislými na jaderných zbraních, mohlo by to výrazně zvýšit jaderná rizika,“ řekl ředitel SIPRI Karim Haggag. Podotkl, že nebezpečí spojená s jadernými zbraněmi rostou v důsledku pokroku v technologii zbraní a zvýšeného geopolitického napětí. „Zároveň světové události zpochybňují logiku jaderného odstrašování,“ zdůraznil Haggag.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Putin nechce být mezinárodním vyvrhelem, říká Just. Popsal skutečné cíle Kremlu
vaclav.cerny@iprima.cz
