ZÁHADY ŽIVOTA: Šamanský rituál přinesl peklo!

Dali jsme jí pseudonym Hanka Tománková, protože si z pochopitelných důvodů nepřála uvádět svou pravou totožnost. Více než jméno je ale důležitá její výpověď. Před necelým rokem se vrátila z Jižní Ameriky, kde navzdory svým původním představám podstoupila šamanské ceremonie, které zahrnovaly i užívání odvaru z liány smrti, tzv. ayahuascy. Od té doby zhubla téměř třicet kilogramů a stále hubne, je psychicky i fyzicky úplně na dně a prožívá nepříjemné stavy, o nichž se jí ani nezdálo…

V Peru jsem na vlastní kůži zažila obě tváře duchovního světa,“ vysvětluje mi paní Tománková hned v úvodu našeho povídání. Přestože pro ni nebylo snadné o některých věcech hovořit otevřeně, svěřila se nám s nadějí, že její zkušenost může některé čtenáře ušetřit podobného trápení. Jak si vyzkoušela, ayahuasca rozhodně není pro každého. Přestože jsou na užívání tohoto silného přírodního psychedelika mnohé kultury zvyklé, jisté je že nám, Evropanům, může uškodit natolik, že ještě dlouho po návratu do své země nebudeme schopni normálně myslet a zařadit se do náročného pracovního procesu…

A právě toto se stalo paní Tománkové, která dnes už s jistým odstupem říká: „Může se to stát komukoliv – pokud člověk není opatrný, je příliš důvěřivý a myslí si, že všechno bude růžové. Duchovní svět bývá velmi nebezpečný. Je plný nástrah, vlivů, manipulace. Poměrně snadno můžete sklouznout i tam, kam nechcete. Z dosud bezpečné cesty vás může svést i někdo, od koho byste to vůbec nečekali – ať už je to váš přítel, učitel, guru nebo někdo, kdo o vás neví vůbec nic. A když padnete, padnete se vším a nemůžete nic vrátit zpět. Řada skutečností bývá nevratných. Nelze je změnit, i když chcete a je to vaše přání. Už nedostanete šanci. Člověk by měl být připravený na všechno, co je v životě důležité a nepodceňovat nic, co by mohlo vést k jakýmkoliv ztrátám. Ať už jde o fyzický či psychický stav nebo o možnost ztráty života. Každá cesta sebou nese obě polarity…“

Jak vás napadlo odjet do Peru?

Cítila jsem určité spojení, které si nedovedu vysvětlit jinak, než že jsem tam alespoň v jednom ze svých minulých inkarnacích žila a mám tam stále něco nedokončeného. Vnímala jsem to jako důvod, proč tady nejsem šťastná a výrazně se nemohu posunout dál. Víte, člověk neustále hledá svoji cestu, a tak se snaží najít ve svém životě něco, co by ho naplňovalo. Potkává různé lidi, kteří ho vedou a směrují. Všichni neustále něco hledáme a přejeme si být spokojení. Snažíme se pro to dělat maximum. Čteme a učíme se ze svých zkušeností, i když nás to stojí mnohé. A mě to táhlo za duchovním světem tak zoufale, že jsem byla ochotna podstoupit naprosto cokoliv.

Řekněte mi prosím, co jste od návštěvy Peru očekávala a co přesně se tam později stalo?

Nevybrala jsem si cílové místo bez přípravy. Znala jsem lidi, kteří již jednu konkrétní peruánskou vesnici navštívili a byli tam více než spokojení. A vypadalo to, že tam dostanu přesně to, co hledám. Mým přáním totiž bylo, abych trávila několik měsíců v blízkosti tamější kurandery (tamější výraz pro zkušenou přírodní léčitelku a šamanku, pozn. red.). Chtěla jsem se učit »práci s energiemi«, sbírat s ní bylinky a zblízka poznat peruánskou přírodu i lidi. A tak to bylo domluveno. Že se mě po příjezdu kurandera ujme a bude mě vést k poznání sebe samé. Že mi přirozenou cestou pomůže najít to, co marně hledám. Bez použití jakýchokoliv halucinogenů – protože to mě nikdy nelákalo. S drogami jsem neměla žádnou zkušenost a chtěla jsem, aby to tak zůstalo. Neměla jsem ani tušení, že realita bude úplně jiná než sliby tamějších Peruánců, kteří se mnou komunikovali přes internet a ve vesnici všechno domlouvali.

Jaká tedy byla realita?

Už po příletu mě čekalo velké zklamání. Nic nebylo tak, jak bylo předem domluveno. Čelila jsem mnoho změnám, což s sebou neslo řadu emocí, strachu a rozhodování. Něco uvnitř mě křičelo, že to tak být nemá, ale neměla jsem se na koho obrátit. Dozvěděla jsem se, že kurandera, s níž jsem měla úzce spolupracovat, už osobně nikoho neučí, samozřejme i díky své jazykové bariéře. Chodila jen na ceremonie, kde pomáhala, zpívala při léčení a spirituálně »hlídala« klienty. A já? Čím dál tím víc jsem dostávala strach. Do vesnice totiž za zdejšími šamany přijíždějí desítky zahraničních turistů, aby podstoupili rituál, který zahrnoval očistnou dietu i pití ayahuasky. Věděla jsem jistě, že já nic takového nechci. Probíhalo to jako na běžícím páse. Turisté přijeli, dostali byliny na důkladné vyčištění střev, v noci popíjeli ayahuasku, úporně zvraceli, prožívali své vize a za dva dny po ceremonii už zase cestovali dál.

Rozhodla jste se odjet?

Ano. Místo původně plánovaných tří měsíců jsem se rozhodla zkrátit svůj pobyt na minimum – tedy na jeden měsíc. Rozhodla jsem se, že si dám jen dietu a pojedu domů. V té době jsem totiž vážila kolem 80 kg. Podstoupit dietu mi tam přišlo jako jediný skvělý nápad. Jejich stravování totiž spočívalo pouze v jediném jídle denně a pití očistných bylinných čajů i koupelí. Byla jsem příliš vystresovaná na to, abych dokázala vymyslet jiné alternativní řešení. Neznala jsem místní prostředí a měla strach cestovat po Peru sama na vlastní pěst. Dnes bych to udělala jinak. To se ale bohužel nestalo. Pořád jsem předpokládala, že mé slovo bude něco znamenat a když řeknu, že něco NECHCI, tak o opaku nemůže být ani řeč…

Takže jste jim o svém dietním záměru řekla?

Ano a ze začátku mi přitakávali. Když jsem ale své stanovisko ani časem neměnila, a ayahuasku i nadále odmítala, nelíbilo se jim to. Mé NECHCI už pro ně vůbec nic neznamenalo. Zkrátka neexistovalo. Ayahuasca totiž z jejich pohledu byla nedílnou součástí diety, již jsem už dávno podstupovala, a celkového léčení. Vyvíjeli na mě tak silný psychický tlak, že jsem mu pomalu, ale jistě začala podléhat. Můj strach z neuposlechnutí jejich »rad« byl stále větší. Před dietou musíte vypít cca pět litrů výluhu z hořkých bylin, aby se vyčistily střeva, což samozřejmě dle očekávání způsobí, že jsem se kompletně vyprázdnila horem i spodem. Myslela jsem, že je to součást mé očistné kúry, ale když bylo po všem, tak mi k mému překvapení řekli: „Dneska si odpočiň a zítra bude tvá ceremonie.“ Nevěděla jsem přesně, co se bude dít, ale tušila jsem, že už tomu asi neuniknu.

Na ceremonii, které byla přítomna kurandera, mi řekli: „Jsi tady proto, že nemáš maminku a my ti teď pomůžeme dořešit tvůj vztah s ní.“ Roztřáslo se mi celé tělo. Na tohle téma jsem vůbec nebyla připravená, psychicky mě úplně zlomili. Vzala jsem nabízený nápoj a zkrátka pila. Uvěřila jsem, že je ayahuaska je to nejlepší, co mi mohou nabídnout k vyřešení mých problémů a že všechno bude v naprostém pořádku. Kurandera mi byla sice celou noc nablízku, zpívala a její hlas mi pomáhal projít si tím vším, co následovalo, ale i tak to bylo extrémně náročné emočně i fyzicky.

Upřímně jsem si myslela, že se zblázním. I když se v mých vizích občas objevilo něco hezkého, většinou to byly strašlivé vjemy. Hýbala se se mnou celá zem, pamatuji si velká zvířata i ošklivé pavouky – byla to součást vizí. A tohle všechno provázel děsivý strach a všudypřítomná bolest. Kdybych to všechno měla shrnout do jediné věty, jsem přesvědčená, že jsem v Peru fyzicky zemřela. Jinak a lépe to vyjádřit neumím. Vím jen to, že jsem na ayahuasku vůbec připravená nebyla…

Celý rozhovor o tom, co se dělo v Peru a po návratu paní Tománkové zpět do Čech se dočtete v zářijových Záhadách života, oblíbeném časopisu o mystériích, zdraví a duši

V aktuálním čísle také například najdete:

• O ztracených pokladech, vlaku zlata a světě plném záhad se spisovatelem Milanem Zachou Kučerou • Zaostřeno na UFO: Co před námi tajili, ale neutajili? Třeba ruskou obdobu Roswellu! • Paranormální jevy na Novém zámku Lanškroun: Duše zemřelých vyfocené v podzemí! • Telepatie a telekineze: Neuvěřitelné schopnosti Číňana Čanga Bao-šenga - měsíce jej zkoumala CIA • Tajemný šepot chrámů: Jak dávní stavitelé pracovali se zvukem? Mrtví promlouvali k živým! • Slovenské záhady: Nejmocnější vládce hunské říše Attila je pohřben na Slovensku! • Paranormální jevy: Ohnivý poltergeist - hořelo i před očima šokovaných kameramanů • Spánek a chrápání: Jak je řešit bez prášků? • Síla představivosti: Jak si správně přát? Děláme velké chyby!

Zářijové číslo najdete na stáncích už od čtvrtka 6. 9..

Více na www.facebook.com/zahadyzivota/ nebo www.zahadyzivota.cz.

časopis Záhady života

časopis Záhady života