RECENZE: Nolan v Odyssee dokazuje, proč je hlasem Hollywoodu. Filmu však škodí příliš zápletek
Christopher Nolan se vrací do kin s adaptací slavného antického eposu. Jeho Odysseus není jen další sterilní digitální blockbuster, ale ambiciózní nelineární drama s Mattem Damonem v hlavní roli. Dokázal však oscarový režisér vybalancovat velkolepé měřítko s intimním rodinným příběhem, nebo se tentokrát utopil ve vlastních ambicích?
Kinematografie je větší než život, což platí speciálně pro Christophera Nolana – oscarového filmaře, jehož předností je vtáhnout diváka do velkolepých obrazů a ponořit ho do intenzivního zvukového designu a hudby, která až fyzickým způsobem zvedá tep a vyvolává emoce. Platí to bezvýhradně i pro jeho adaptaci nejslavnějšího hrdinského eposu západních dějin, jež je až překvapivě věrnou poctou Homérovu básnickému originálu, ale přitom je čistokrevnou nolanovkou.
ČTĚTE TAKÉ: Tom Cruise, jak ho neznáte. Z agenta se změnil v pupkatého miliardáře, odhaluje trailer
Na nic podstatného se nezapomnělo, přestože se třeba přítomnost bohů omezila na Odysseovy vize s Athénou (Zendaya). Nolan podle očekávání příběh ozvláštňuje protínáním několika časových rovin a perspektiv vyprávění. Nejdůležitější z nich je hrdinovo rozpomínání na své putování a rodinu v zajetí na ostrově nymfy Kalypsó a také dění v ithackém království, kde už supi v čele s až komiksově úlisným Antinoem (Robert Pattinson si roli vyloženě užívá) krouží kolem jeho ženy Pénelopé (Anne Hathaway) a syna Telemacha (Tom Holland).
Přes všechnu snahu se Nolanovi nedaří úplně rozbít dost epizodickou povahu vyprávění, když se jeho posádka plaví od ostrova k ostrovu. Některé pasáže působí uspěchaně – třeba ta s gigantickými Laistrygóny nebo mořskými příšerami Skyllou a Charybdou. Na druhou stranu Kyklóp, vyvolávající hrůzu i lítost, a hlavně psychologicky mrazivé výjevy s kouzelnicí Kirké (výtečná Samantha Mortonová) se zaryjí hluboko do mysli.
Snaha dostat do vyprávění co nejvíce zápletek a postav filmu paradoxně trochu škodí. Nejde o dnes už nijak výjimečnou stopáž 172 minut, ale spíše o pocit, že se ve filmu někdy zbytečně vysvětluje a mluví – v té souvislosti se vybaví scény výslechů z předchozí nolanovky Oppenheimer.
Naštěstí se může režisér opřít o skutečně výjimečné obsazení. Matt Damon dává Odysseovi nejen charisma a fyzickou zarputilost, ale i moudrost člověka, který jako by prošel mnoha životy. Speciální zmínku si zaslouží kolumbijský herec John Leguizamo, známý dosud zejména z vedlejších rolí v různých gangsterkách. Poloslepý pastevec Eumaios, dávající dění na Ithace dojemně lidský rozměr, bude jeho zářivým kariérním highlightem.
Robert Pattinson jako lstivý Antinoos ve filmu Odyssea Zdroj: Universal Pictures
Dokonce i tolik diskutovaného trans herce Elliota Pagea či pro roli překrásné Heleny Trojské částí fanoušků odmítanou Lupitu Nyong'o využil Nolan poměrně překvapivě a originálně, jako by předem tušil, jaké mohou v době kulturních válek vyvolat reakce.
Kromě mnoha vtipných nápadů – třeba motiv rozeznění tětivy luku má perfektní pointu – dostal šikovně do filmu i aktuální společenský komentář, když se hrdinové opakovaně zamýšlejí nad rozpadem hodnot a božského Diova řádu, které byly v podobě trójské války spouštěčem celého řetězce utrpení.
Potíží filmu může být žánrová neuchopitelnost. Jistým způsobem jde o staromilský dobrodružný film, jenže postavy zároveň hodně řeší svůj vnitřní život, traumata a pochyby. Očekávání mnoha mainstreamových diváků mohou zůstat nenaplněna – jde vlastně o velkolepě rozehrané, ale intimní rodinné drama moderně očištěné od incestních prvků.
Škoda, že si film většinu emocí šetří až na finále, v němž závěrečná bojová scéna v chrámu ukáže, že se IMAX kamery pro snímání zběsilé akce příliš nehodí. Jedna věc však jednoznačně platí. Takhle mohl Odysseu natočit opravdu jen Nolan. Jeho film dýchá životem, jaký digitální omalovánky běžně produkované Hollywoodem prostě nabídnout nedokáží.
PODÍVEJTE SE: Trest pro Turka? Zlobivého zmocněnce může vláda odvolat, na poslance nemá páky, přiznal Valeš
