Mrtvě narozené dítě a žrout peněz, brojili proti Senátu už za Masaryka. Antipatie neutuchly
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Pryč se Senátem, je zpátečnický, škodlivý, drahý a zbytečný, navrhovali politici už v roce 1920
V éře Masaryka kritizovali existenci Senátu hlavně sociální demokraté
Po sametové revoluci si obnovu Senátu nepřáli především komunisté
Na kritiku KSČM navázalo ANO, SPD anebo i Motoristé sobě
Pryč se Senátem! Sto let budeme se domáhati jeho odstranění. Tak za první republiky proti existenci horní parlamentní komory brojili sociální demokraté. Po sametové revoluci obnovu a existenci Senátu kritizovala hlavně KSČM, přičemž později se přidalo hnutí ANO. „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně,“ řekl Babiš v roce 2016 deníku Právo. Po letošních senátních volbách volá ANO po změně zákona a jednokolové volbě.
„Pánové, tento Senát dle mého soudu bude mrtvě narozeným děckem,“ snažil se v roce 1920 sociálnědemokratický poslanec Jiří Stivín bagatelizovat vznik horní parlamentní komory. „Ne proto, že by Senát nebyl schopen práce, ale poněvadž nebude míti v žádné vrstvě společenské opory ani sympatií,“ argumentoval poslanec.
Senát coby trápení na dalších 100 let
A s těmi sympatiemi je problém dodnes. Letošní účast u druhého kola senátních voleb (21,12 %) svým způsobem potvrzuje více než sto let starou úvahu sociálních demokratů o tom, zda se měla horní komora vůbec zakládat. Již na samém počátku Československa, v letech 1919 až 1920, se totiž Senát rodil značně bolestně, což dostatečně ilustruje dobový tisk uchovaný v Národní knihovně nebo stenozáznamy z tehdejších jednání Poslanecké sněmovny.
ČTĚTE TAKÉ: Podívejte se, kolik bere váš starosta. Částky ve větších městech přesahují 100 tisíc korun
Se vznikem horní komory měli největší problém sociální demokraté, což byla jedna z nejsilnějších stran v tehdejším Československu. „Pryč se Senátem,“ vyzýval titulek článku v sociálnědemokratickém deníku Právo lidu z 21. listopadu 1919. Tedy v době, kdy se rodila první ústava čili Ústavní listina Československé republiky, která počítala se zřízením horní komory. „Sto let budeme se domáhati jeho odstranění, děti našich dětí pocítí jeho břemeno na svých bedrech,“ zaznělo na účet Senátu ve stejném článku. Svým způsobem prorocky.
Senát Národního shromáždění ČSR ale společně se schválením ústavy v únoru 1920 nakonec opravdu vznikl, v dubnu proběhly volby, poprvé zasedal v květnu téhož roku, ale i po dalších sto letech vzbuzuje jeho existence velké emoce. „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně,“ řekl Babiš v roce 2016 deníku Právo. V té době byl prvním místopředsedou vlády sociálnědemokratického premiéra Bohuslava Sobotky a ministrem financí, jeho hnutí ANO ale právě prohrálo senátní volby. Babiš doufal až ve 14 mandátů pro ANO, ale hnutí získalo jen tři senátory.
Pryč se Senátem! Sto let budeme se domáhati jeho odstranění. Tak za první republiky proti existenci horní parlamentní komory brojili především sociální demokraté. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Pokud senátory nesmete výbuch revoluce
O deset let později v říjnu 2026 Babišovo hnutí selhalo ještě více a ve volbách nezískalo jediného senátora. ANO sice nyní nežádá zrušení horní komory, ale navrhuje nový volební systém, a to pouze jednokolový. „Pojďme se bavit o nějaké změně volebního systému, třeba na jednokolovou volbu,“ řekl místopředseda ANO Radek Vondráček v pořadu televize Prima Partie Terezie Tománkové. „Trápí mě nízká reprezentativnost Senátu. Někdy ve druhém kole stačí pár set hlasů k mandátu,“ dodal.
Vraťme se k článku v deníku Právo lidu z 21. listopadu 1919. Když si sociální demokraté povzdechli, že břemeno nešťastného senátu bude republiku trápit ještě za sto let, tak vzápětí autor připustil i jinou dějinnou variantu: „Nesmete-li senát dříve živelný výbuch revoluce.“ I to bylo prorocké. Senát sice napřed smetla německá okupace a vznik protektorátu (oficiálně byl rozpuštěn 21. března 1939), po válce však nebyl obnoven a komunistický převrat v roce 1948 utišil diskusi o horní komoře až do sametové revoluce v roce 1989.
Komu vadil po roce 1989?
Obnovu horní komory nařídila až Ústava České republiky z roku 1993, přičemž Senát Parlamentu České republiky poprvé zasedl 18. prosince 1996. A od té doby je permanentně zpochybňován, zpočátku především komunisty, v poslední dekádě pak hnutím ANO. Zrušení Senátu prosazují i obě strany, které premiér Babiš loni přizval k vládnutí, SPD a Motoristé sobě. „Za první republiky jsme sice Senát měli, ale historici i politologové se shodnou, že neplnil svou funkci a byl víceméně zbytečný a byl odkladištěm vysloužilých politiků, jakousi trafikou. O něčem podobném lze v případě alespoň části senátorů hovořit i dnes,“ uvedl Tomio Okamura v lednu 2022.
„Voliči o Senát nestojí. Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment,“ navrhl Andrej Babiš ve své knize O čem sním, když náhodou bdím, načež pokračoval v bdělém snění: „Jasně, Senát má taky nějaké pravomoci, třeba jak zabránit bezvládí nebo násilným ústavním změnám. Tak ty by mohl převzít prezident, když už ho volíme přímo.“
Čtěte také
Lék na horké hlavy socialistů a populistů
Jak už bylo řečeno, za první republiky se založení Senátu snažila zabránit hlavně sociálně demokratická strana, jejíž radikální křídlo stvořilo v roce 1921 Komunistickou stranu Československa (KSČ). Sociálně demokratický poslanec Jiří Stivín označil vznik horní komory za mrtvě narozené dítě a hned prorokoval i jeho zánik: „Myslím, že Senát nebude míti žádné velké budoucnosti a že přijdou doby, kdy budeme se vážně otázkou jeho zrušení zabývati.“
Paradoxní byl fakt, že v době vzniku Senátu vládl v Československu sociálnědemokratický premiér Vlastimil Tusar, ovšem v takzvané rudozelené koalici s agrárníky, přičemž ministr vnitra a předseda agrárníků (Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu) Antonín Švehla vznik Senátu velmi striktně požadoval a považoval ho za kontrolní orgán nad zákony, které schválí „horké hlavy“ v poslanecké sněmovně. Sociální demokraté to viděli jinak a prověřování zákonů Senátem vnímali jako brzdu reforem.
Čtěte také
Býti senátorem a zároveň žádat zrušení Senátu
Když se pak od května 1920 začali senátoři scházet v Thunovské ulici v Praze, tedy v dnešním sídle Poslanecké sněmovny ČR, vystupovalo proti existenci horní komory především radikální křídlo sociální demokracie, které od roku 1920 vydávalo deník Rudé právo. „Senát ukázal, že se zdál hodným svého původního poslání: býti brzdou pokroku,“ citoval deník z 26. listopadu 1920 sociálnědemokratického poslance Josefa Hakena.
„Považujeme tento sbor za zpátečnický, škodlivý, drahý a zbytečný. Pryč se Senátem,“ pokračoval Haken, jenž v roce 1921 vstoupil do KSČ a o pět let později bychom ho našli v moskevské exekutivě Komunistické internacionály. V senátních volbách v roce 1929 byl ale paradoxně zvolen do Senátu, ačkoliv dříve o senátorech ironicky prohlásil, že stát zřízením horní komory vyřešil „sociální otázku starých politiků“.
I dnešní komunisté ctí své předválečné předchůdce. „Chcete zrušit Senát? My komunisté víme, jak na to,“ uvedla KSČM na svém facebookovém profilu před letošními senátními volbami. Partaj zároveň oznámila, že do té doby musí v horní komoře držet své senátory: „Senát zrušíme s lidmi pro lidi! Než se tak stane, budeme v něm makat pro občany ČR a došlápneme si na fialovce.“ Komunisté šli do letošních voleb v osmi senátních obvodech, avšak nikde neuspěli, takže propadlí kandidáti nyní musí na zrušení Senátu „makat“ někde mimo půdu horní komory.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Složení Senátu: Noví senátoři jméno po jméně. ANO ztratilo, po naději smutní Piráti
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
