Za neúčast u voleb by Pavel v Masarykově éře dostal pokutu, hrozilo by mu i vězení
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Za neúčast v obecních volbách se v roce 1927 udělovala průměrná pokuta 31 korun, což stačilo na nákup 47 kilogramů brambor.
Jak by dopadl Petr Pavel podle tehdejších zákonů? Uznaly by mu úřady jeho omluvu z účasti v obecních volbách?
Omluvou byly jen neodkladné povinnosti nebo vysoký věk.
Proč prezident T. G. Masaryk trval na povinné účasti občanů ve volbách?
Za neúčast v obecních volbách v Praze roku 1927 dostalo trest 2 164 voličů v celkové výši 67 tisíc korun. V prvorepublikovém Československu byly volby povinné, i ty obecní. Za neúčast hrozily finanční sankce i vězení. „V nedělních volbách do obcí musí se tentokrát bezpodmínečně dostaviti každý volič,“ varoval v roce 1923 před zahájením obecních voleb národnědemokratický Moravskoslezský deník. „Úřady obdržely pokyny, aby řádně neomluvenou neúčast při volbách přísně trestaly peněžitou pokutou od 20 do 500 korun nebo vězením od 24 hodin do jednoho měsíce,“ pokračovala výstraha voličům, která ovšem pouze tlumočila zákon.
Povinnou účast zákon žádal i ve volbách parlamentních a senátních, pro obecní volby pak platil zákon 75/1919 Sb., který stanovil takzvaný „řád volení v obcích republiky Československé“. A ten striktně nařizoval: „Každý volič je povinen volby se zúčastniti.“
ČTĚTE DÁL: Putinova stopa v Česku: Za Prahu jezdil za manželkou, v obci navíc vlastnil nemovitosti
Kdo se na volby vykašlal, dosti riskoval, neboť zákon č. 123/1920 Sb. jasně stanovil i sankce: „Jako přestupek politickými úřady stíhaný pokutou od 20 Kč do 500 Kč nebo vězením od 24 hodin do jednoho měsíce, když kdo volby bez omluvného důvodu se nezúčastní.“
Praha pokutovala 2 164 nedbalých voličů
A úřady v jedné z nejdemokratičtějších zemí v tehdejší Evropě, jak je Československo v éře prezidenta T. G. Masaryka obvykle vykreslováno, si na volební ignoranty uměly došlápnout. A pátraly po nich dlouho, takže provinilce, kteří 16. října 1927 nepřišli k obecním volbám v Praze, naháněly skoro 12 měsíců. Zpráva o jejich potrestání tak byla zveřejněna až v srpnu následujícího roku, a takto ji 17. srpna 1928 přetiskl deník Národní listy:
„Pokutování nedbalých voličů v Praze. Pro neúčast při loňských obecních volbách v Praze bylo potrestáno 2 164 voličů: byla jim vyměřena pokuta celkem 67 000 Kč. Zákonnými důvody se omluvilo 23 843 osob. 9 577 voličů nebylo možno k potrestání vypátrati.“
Pokuta činila průměrně 31 korun na osobu, což nebylo málo, neboť měsíční mzda pražské služebné se v té době pohybovala od 100 do 200 korun. A volební povinnost v komunálních volbách platila od roku 1919 i pro všechny ženy.
Zpráva o pokutách za neúčast v obecních volbách do zastupitelstva Prahy v říjnu 1927. Národní listy ze 17. srpna 1928. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Omluvou byly jen neodkladné povinnosti
A jak se bylo možno z účasti v obecních volbách „zákonnými důvody“ omluvit? Podle zákona z roku 1919 nebylo hlasování povinné pro jediný typ povolání, a to pro lékaře, neboť ti byli v permanentní službě.
Zákon také automaticky omlouval z povinné volby všechny občany nad 70 let, protože se předpokládalo, že cesta do volební místnosti může být ve vysokém věku i dosti komplikovaná. Průměrná délka dožití činila v roce 1920 jen 47 let u mužů a 50 roků u žen, nyní je to 77 a 83 let.
Dále byly z předválečných obecních voleb omlouvány osoby, které doložily, že byly „zdrženy přerušením dopravy nebo jinakými nepřekonatelnými okolnostmi“. A také osoby s úředními důvody, které „pro neodkladné povinnosti svého úřadu nebo povolání nemohou se včas dostaviti do místnosti volební“.
Nedbalý volič Petr Pavel
Jak známo, z účasti v obecních volbách se omluvil i současný prezident Petr Pavel, jemuž ovšem žádné sankce nehrozí, neboť současný zákon nevyžaduje povinnou účast u žádného typu voleb. A tudíž stát takzvané „nedbalé voliče“ již nepokutuje a ani je neposílá za mříže, když nejsou schopni penále zaplatit.
Pokud bychom se však na Pavlovy vágní omluvy (chyba v plánování a motorkářská dovolená v Maroku) podívali optikou první republiky, tak by Petr Pavel za neúčast při hlasování do obecního zastupitelstva dle tehdejších zákonů zaplatil pokutu od 20 do 500 korun, případně by nastoupil do basy na 24 hodin až 1 měsíc.
Pavlův věk činí jen 64 let, není lékařem, cestu do volební místnosti mu nepřekazil vykolejený vlak a dovolenou v Africe zcela určitě nelze považovat za „neodkladnou úřední povinnost“.
Čtěte také
S Masarykem by se neshodl
Ačkoli se prezident Petr Pavel kontinuálně hlásí k prezidentství T. G. Masaryka, který nově založené Československo dokázal záhy po roce 1918 proměnit v jeden z nejdemokratičtějších států v meziválečné Evropě, na volební povinnosti a práva občanů má zjevně odlišné názory než první prezident státu.
Masarykovské Československo bylo přesvědčeno, že povinná účast nejlépe zajišťuje legitimitu voleb i celého mladého demokratického státu. Rozptýlit tak chtěl i obavy z nízké účasti a nezájmu o volby v odlehlých částech republiky, která se tehdy táhla až za dnešní ukrajinský Užhorod. „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám,“ řekl Masaryk o parlamentní demokracii pro knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem.
Cestu k demokracii proto Masaryk viděl jako běh na dlouhou trať a volby na všech úrovních jako nejlepší trať pro tento maraton: „Jedno musíme na stranách žádat stále a stále: aby za své poslance a představitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdělané muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie věc nesmírně vážná: práce, řekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranější lidi.“
Povinně volí Lucembursko i Belgie
Ignorování voleb nyní postavilo prezidenta Pavla do rozporu s Masarykovými názory. Na povinných volbách dokonce i dnes trvají i některé evropské země. Například v Lucembursku je účast ve volbách ze zákona povinná pro všechny voliče do 75 let a sankce za neúčast je stanovena v přepočtu na 2 500 až 6 250 korun, ale pokud se občan na hlasování vykašle podruhé během pěti let, může to být až 25 tisíc korun. Povinná účast aktuálně platí i v Belgii, ve Švýcarsku, Francii a v Řecku.
První volební řád pro obecní volby v Československu z roku 1919 přinesl rovné volební právo přiznané všem osobám, které měly v příslušné obci alespoň tři měsíce trvalé bydliště. Aktivní volební právo příslušelo osobám starším 21 let. Nahlédněme teď třeba do druhých obecních voleb, které připadly na podzim roku 1923, avšak neměly jednotný termín v celém Československu a odehrály se různě v průběhu září a října. V obcích se tehdy hlasovalo výhradně pro politické strany, sdružení nezávislých kandidátů nebyla povolena.
Čtěte také
Výhružky voličům i skandály
Komunální volby měly vysokou účast také právě proto, že hlavně pro chudé rodiny byla pokuta citelným zásahem do rozpočtu. Moravskoslezský deník, noviny národních demokratů pro Moravu a Slezsko, tak před obecním hlasováním na podzim 1923 přinesl doslova výhrůžné sdělení: „V nedělních volbách do obcí musí se tentokrát bezpodmínečně dostaviti každý volič. Úřady obdržely pokyny, aby řádně neomluvitelnou neúčast při volbách přísně trestaly peněžitou pokutou od 20 do 500 korun nebo vězením od 24 hodin do 1 měsíce.“
Národnědemokratický deník nicméně výhružku hned chytře spojil s agitací a neopomněl dodat, že nejlepší formou, jak se postihu za neúčast vyhnout, je darovat hlas v obecních volbách právě Národní demokracii.
Podobně jako dnes i obecním volbám v roce 1923 předcházela řada skandálů a třeba na Olomoucku jeden takový vyvolala fotografie zveřejněná jen tři dny před volbami v sociálnědemokratickém periodiku Hlas lidu, a to s popiskem: „Kratochvíle klerikálního městského rady a župního starosty Orla Dolanského v Olomouci za světové války.“ Na snímku byl zvěčněn městský radní Dolanský s chomoutem na krku a zapřažen do vozíku, v němž sedí dámičky oblečené v c. k. důstojnických uniformách. V nové demokratické republice to byla ostuda, která Dolanského diskvalifikovala jakožto oficíra oddaného někdejšímu „prohnilému rakouskému režimu“.
Za pokutu 47 kilogramů brambor
Třetí svobodné komunální volby v Československu se odehrály v roce 1927 a 16. října se volilo do zastupitelstva Velké Prahy. Obecní volby v Praze tehdy vyhráli národní socialisté (23 mandátů), druzí skončili národní demokraté (17) a třetí komunisté (17). Ale jak už bylo řečeno, 2 164 osob bojkotujících pražské komunálky bylo nuceno zaplatit průměrnou pokutu 31 korun.
Náhledem do Statistické příručky republiky Československé zjistíme, že to byla nepříjemná sankce. A že hodit bobek na volby, to reálně znamenalo i pár dnů hladu. Anebo uvěznění, když občan těch 31 korun nedal dohromady. Například v prosinci 1927 se kilogram brambor prodával za 65 haléřů, takže pokuta mohla rodinu připravit téměř o půl metráku této základní potraviny, přesně o 47 kilogramů. Stejně stálo i kilo hrachu, litr mléka pak 1,92 koruny a půllitr piva 2,88 koruny. Nevolící pivař se tak díky pokutě připravil téměř o 11 kousků, tedy nejméně o dva až tři večery v nějaké útulné pražské hospodě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Takhle nežijí ani bezdomovci: Žena z Vyškovska se nemůže zbavit nájemníků, ukázala fotky z bytu
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
