Život významného umělce a politika Martina Štěpánka, bratra herce Petra Štěpánka a nevlastní sestry herečky Jany Štěpánkové, vyhasl předčasně. V roce 2010 ve věku 63 let se nečekaně zastřelil. V minulých dnech by oslavil 76. narozeniny.
Martin Štěpánek vystudoval herectví na DAMU a poté účinkoval v Národním divadle, Činoherním klubu nebo v Divadle na Vinohradech. Často se objevoval ve filmech i v seriálech. Totalitní dobu však velmi těžce snášel, a proto se v roce 1981 rozhodl emigrovat i se svou manželkou, herečkou, novinářkou a divadelní pedagožkou Jaroslavou Tvrzníkovou, se kterou měl dvě děti, syna Jana a dceru Josefínu.
Pro nový život si vybrali svobodné Rakousko, odkud se po dvou letech přestěhovali do Německa, kde Štěpánek pracoval v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa. Do ČR se s rodinou vrátil až v roce 1994 a postupem času se začal angažovat v politice. Dotáhl to až na ministra kultury ve vládě Mirka Topolánka, v níž působil od 4. září 2006 do 8. ledna 2007. Ve funkci skončil poté, co vláda nezískala podporu Poslanecké sněmovny a musela podat demisi.
Domníval se, že má metastáze v celém těle
Krátce nato ho začaly sužovat vážné zdravotní problémy. Onemocněl rakovinou a vytrpěl si své. „Nejdříve mu operovali rakovinový nádor krku, při druhé operaci mu vzali ledvinu. Ty dvě operace překlenul poměrně dobře. Nakonec Martina trápily nejvíce nohy. Do svých potíží mě příliš nezatahoval, nesvěřoval se. Jen tu a tam si postěžoval, že má silné bolesti, které šly od nervů a kyčlí. Nechtěla jsem ho svou lítostí oslabovat. Jeho to ale trápilo asi silně. Byl bez pohybu, nemohl toho už mnoho dělat. Ani věci, na které se obvykle moc těšil. Kvůli nohám ležel na neurologické klinice, pustili ho domů, ale nic se nezlepšilo,“ přiblížila po jeho smrti v rozhovoru pro magazín MF DNES vdova Jaroslava.
Martin Štěpánek se domníval, že má metastáze v celém těle. Strach z pomalého umírání, bezmoci a krutých bolestí ho dohnal k sebevraždě. V podvečer zářijového dne v roce 2010 si ve svém bytě prostřelil hlavu. O lidech, které se v zoufalé životní situaci rozhodli dobrovolně opustit svět, vždycky mluvil s uznáním. Byl rovněž velkým zastáncem eutanazie.
