Slaměný klobouk rozesmívá dodnes. Pro některé hvězdy ale znamenal konec kariéry
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Slavná komedie s tragickým osudem některých herců.
Pařížské ulice nahradila secesní Praha.
Jiří Menzel se v titulcích kvůli zákazu neobjevil.
Pro Pavla Landovského šlo o jednu z posledních rolí.
Josef Kemr s Vladimírem Menšíkem a Ivou Janžurovou v roce 1971 při natáčení filmu Slaměný klobouk Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Film plný smíchu a zběsilého úprku má smutné pozadí. Pro jednu z hlavních hvězd byl rozloučením s českými diváky před sérií zákazů a emigrací. Druhý herec tu byl namaskovaný k nepoznání.
Původně se tenhle příběh jmenoval Klobouk z italské slámy a napsal ho, o více než sto let dříve, než ho Oldřich Lipský zfilmoval, jako divadelní hru Eugène Labiche. Lipský přitom rozhodně nebyl první. Tak trochu košilatá komedie byla populární už v dobách němého filmu, kdy ji na plátno převedl slavný René Clair. Mnohem menší ohlas pak měl snímek, který za války vznikl v Německu, i když v něm hrál hvězdný Heinz Rühmann.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Šafránková kvůli roli riskovala zdraví. Vznik legendární komedie málem zhatila její nemoc
Příběh by přitom mohl být klasickou situační veselohrou. Pařížský záletník si vyjede za město se svou milenkou. Ta přitom netuší, že ho už za pár hodin čeká svatba s úplně jinou dámou. Nestalo by se nic, kdyby jeho kůň nesežral klobouk ženy, která si jen o kousek dál také tajně užívá dostaveníčko s cholerickým vojákem. A pak? Vše se změní v jednu velkou honičku po pařížských bytech, kdy se vyhrožuje šavlí, pláče, omdlévá a jeden si plete druhého. Cíl je přitom vlastně jediný: Sehnat stejný klobouk, než všechno praskne.
Čtěte také
Tenhle námět byl pro režiséra Oldřicha Lipského jako dělaný. Jeho celoživotní láskou byl cirkus a klauniády. Stačí si vzpomenout na Šest medvědů s Cibulkou, kde herci kloužou po podlaze, městem se prohánějí medvědi na mopedech a hlavní hrdina se neustále převléká, aby unikl prozrazení.
Barrandovský štáb nevyrazil do Paříže, děj se posunul do secese a většinu exteriérů se podařilo natočit na Starém Městě v Praze. Pozorný divák rozpozná třeba proslulou Pařížskou ulici.
Pro hlavní roli si Lipský nemohl vybrat lépe. V záletníka se proměnil Miloš Kopecký, který už se ve stejné úloze objevil na prknech divadla ABC. Tam ale hra byla nasazena v překladu Jana Wericha pod názvem Helenka je ráda. Jak psali recenzenti, filmový Kopecký už nebyl slaboch, který utíká před průšvihy, ale podvodník, který je vytváří. Mužem, který je finančně na dně, a tak udělá všechno pro to, aby odhalení nevěry nezhatilo jeho připravovanou svatbu s nezkušenou, ale bohatou nevěstou. Tu kouzelně zahrála Iva Janžurová, kterou musí její rodina poučovat, jak to chodí o svatební noci mezi mužem a ženou. Vznikla tak jedna z nejslavnějších scén, kdy se Stella Zázvorková nervózně snaží vysvětlovat citlivé záležitosti na příkladu motýlů a Vladimíra Menšíka její výklad rozčiluje.
Čtěte také
Ve Slaměném klobouku v zástupu svatebčanů, kteří jsou neustále v poklusu, se přitom objeví Lipského oblíbené hvězdy. Nechybí ani jeho bratr Lubomír, který se blýskl v roli nahluchlého příbuzného. Ten si bratra za kamerou pochvaloval: „Mnohokrát kritika bráchovi vyčítala, že se od svého prvního filmu obklopoval stále stejnými herci. Trval na tom, že humor je potřeba dělat s lidmi stejného ladění.“
A sám režisér dodával své životní heslo, kterým se bránil námitkám, že některé zápletky jeho filmů jsou až příliš dětinské: „Když jsou dospělí chytří, tak se nestydí za to, že je v nich pořád trochu dítěte.“ Dokázal si přitom trvat na svém. Do malé role obsadil kolegu režiséra Jiřího Menzela, který čelil zákazu kvůli snímku Skřivánci na niti. Menzel ve svých pamětech napsal, že si toho velmi vážil: „Když mě Oldřich Lipský obsadil, dostal od soudruhů vynadáno a moje jméno nesmělo být uvedeno ani v titulcích. Nicméně jsem byl tak dobře nalíčen, že mě nepoznala ani maminka.“ Naopak jednou z posledních úloh byl Slaměný klobouk pro Pavla Landovského. Ten pak velmi brzy kvůli nepřízni mocných skončil před kamerami i na divadelních prknech a o několik let později emigroval.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jan Nedvěd prozradil, co si přeje k narozeninám. Zavzpomínal i na bratra Františka
