Sláva i nenávist pro Jiřinu Štěpničkovou. Kdo herečku udával a proč ji neměla ráda Mandlová?
Když skončila ve vězení, požadovali pro ni kolegové trest nejvyšší. Už dávno před nevydařenou emigrací ale jeden z herců hlásil StB prakticky každý její krok. Jiřina Štěpničková zazářila velmi brzy: už v 16 letech – v roce 1928 – hostovala v Osvobozeném divadle, o dva roky později ji oslovilo divadlo Národní.
Zdálo by se, že cesta k úspěchu je otevřená. Už tehdy jí některé kolegyně nemohly přijít na jméno. Zvláštní vztah po celý život měla především s Adinou Mandlovou. „Maryša“ ze slavného předválečného filmu jí byla trnem v oku mimo jiné za války, kdy čeští herci museli natočit ukázky své práce pro vystupování v německých snímcích: „Nikdo z nás to nebral vážně, až na slečnu Štěpničkovou, tu velkou vlastenku, ačkoliv ta se nakonec spoluprací s Němci nezkompromitovala. A proč? Protože se jim typem nehodila. I když se při zkouškách se vší silou snažila vyniknout, pořád to byla Maryša.“
ČTĚTE TAKÉ: Přemohly ho duševní problémy. Zpěvák Marcel Zmožek končí, rodina zveřejnila emotivní vzkaz
Historik Jindřich Černý naopak tvrdí, že Štěpničková si jako vlastenka nechala operovat zdravou nohu, aby se natáčení pro německou produkci vyhnula. Důvodem nevraživosti měla být profesní rivalita. Když obě herečky hostovaly na stejné scéně, na plakátech bylo jméno Štěpničkové velkým písmem a Mandlová měla jen malé j. h. (jako host).
V ironickém duchu zmiňuje Mandlová Štěpničkovou hned několikrát ve svých pamětech, dokonce jí přičítala svůj neúspěch, když se v roce 1966 pokusila o návrat na česká divadelní prkna. Měla hrát hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly!, při zkouškách ale měla pocit, že se od ní kolegové odvracejí, a tak své angažmá vzdala: „Jednou mi známá řekla, že se proti mně ustavila akce podporovaná Jiřinou Štěpničkovou, která shání podpisy herců proti mému vystupování.“
Čtěte také
Tou dobou přitom byla Štěpničková teprve šest let na svobodě po opuštění komunistického vězení. Krátce po válce se totiž opakovaně vydala na studijní cestu do Londýna, kde přivedla na svět svého syna. Po otci, známém malíři, se jmenoval Jiří Samec. Dnes ho ale známe jako nedávno zesnulého Jiřího Štěpničku.
Politický proces ji poslal na 15 let do vězení
Když se chtěla vrátit na jeviště, ukázalo se, že pro ni je mnohem méně rolí než dříve. V té době naletěla falešné nabídce na odchod za hranice od nastrčeného agenta. Ten jí vyřídil pozdrav od herců z emigrace a podstrčil jí falešný dopis od režiséra Babičky Františka Čápa. Začala tedy narychlo likvidovat svou domácnost na Zbraslavi. Nevěděla, že přímo v divadle je pod dohledem – jeden z herců s krycím jménem Voloďa hlásil tajné policii její každodenní pohyb: „Bylo na ní znát, že je velmi nervózní. Těsně po představení odjela osobním autem. Dne 24. 10. sdělila herečka Svozilová informátorovi, že Štěpničková chodila se svým synem po divadle a řekla herci Karlu Jelínkovi, aby se postaral o kluka, kdyby se něco stalo.“ Se čtyřletým synem odjela do pohraničí a s plným batohem šli třináct hodin. Provázel je ale agent, který je dovedl přímo do náruče pohraničníků. Putovala do cely a malý Jiří do takzvané Dětské jizby SNB nedaleko Vinohradského divadla, kde mezi desítkami dětí strávil pod dohledem uniformovaných vychovatelek čtyři měsíce. Teprve pak přišel úřední souhlas, aby si pro něj přijel jeho otec.
Čtěte také
Pečlivě připravovaný politický proces měl všechny absurdní znaky doby. Na kolena ji měla srazit žádost několika kolegů z divadla o nejvyšší trest. Nenávist k socialistickému zřízení prý měla prokazovat třeba tím, že sabotovala hru o Janu Husovi. Rozsudek byl nelítostný – 15 let vězení. Na její obranu se z její domovské scény statečně postavili jen čtyři lidé: Rudolf Deyl mladší, Lída Vostrčilová, Josef Chvalina a Gustav Nezval.
Šťastné shledání se synem vystřídaly spory
Po opuštění pardubické věznice jí mocní dovolili nastoupit jen do divadla v Kladně, teprve později se směla vrátit i na pražská jeviště. Dojemné bylo také setkání se synem Jiřím Štěpničkou, který ji směl ve vězení navštěvovat jen několikrát za rok. Štěstí ale později vystřídaly spory, když se mladý herec zamiloval a začal plánovat vlastní život: „To došlo až tak daleko, že jsme se potom jako dítě a rodič životně rozešli. Já jsem žil rok ve sklepě v Disku, než jsem dokončil divadelní akademii.“
Pomalu se začala vracet i před kameru. Nejvíce se její vlastní dramatický příběh zrcadlí ve filmu Hvězda, který zobrazuje stárnoucí herečku zklamanou životem. Objevila se i jako jedna z obětí inkvizice v Kladivu na čarodějnice a naposledy tak trochu symbolicky jako kočující herečka ve snímku Otakara Vávry Komediant.
Ironií osudu je, že když v polovině osmdesátých let nejslavnější filmová „Maryša“ umírala, její syn Jiří Štěpnička pod tlakem režimu přijal hlavní roli v seriálu Gottwald. Není potřeba dodávat, že opěvoval muže, za jehož éry skončila Jiřina Štěpničková kvůli své touze po svobodě ve vězení.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Soukromí Oty Jiráka: S manželkou byl 50 let. Před smrtí prozradil, čeho si na rodině nejvíc cení
